Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!




Být mámou je krásný, být mámou Meryem je ještě krásnější a být mámou dcery mýho manžela je to nejkrásnější. 

Než Meryem uspím, vždycky si zalezeme do postele a předtím, než čteme pohádku, si povídáme. Stejně tak jsme udělaly včera. Přitulily jsme, položila si na mě nohy a já se v průběhu našeho povídání zeptala, co na mně má nejradši. A ona bez přemýšlení odpověděla, že tatínka

Dnes pršelo, na procházku to úplně nebylo, tak jsme se potloukaly doma a Meryem pořád říkala, že chce tátovi upéct buchtu. Buchtu jsme sice nepekly, ale sušenky jo, jak jinak, než turecký. Takže pokud hledáte recept na sušenky, který jsou rychlý a dobrý, tady je:



Suroviny:

  • Tři hrnky mouky
  • Hrnek cukru
  • Hrnek oleje
  • Vanilkový cukr
  • Balíček prášku do pečiva
  • Pokud chcete, můžete i kakao
  • Čokoládu na vaření nebo čokoládovou polevu
  • Kokos, mleté pistácie nebo jiné zdobení


Jak na to:

Všechny suroviny nasypte do jedné mísy a pořádně rukama promíchejte. Až bude hotovo, můžete a nemusíte těsto rozdělit na dvě části a do jedné z nich přidat kakao, jen tak pro barvu.






Vytvářejte malé bobánky, je jen na vás, jaký tvar zvolíte - ovály, kolečka, cokoliv! 




Dejte je na plech, vidličkou přitlačte, vytvořte zářezy a pečte v předehřáte troubě zhruba 15 minut na 175 stupňů.

Až budou hotové, nechte je vychladnout, rozpusťte čokoládu a polovinu sušenek do ní namočte. Hned posypte nějakým zdobením, třeba kokosem nebo čímkoliv jiným.




Hotovo! Nechte si chutnat!:-)

B. a M.





Ačkoliv kosmetika, líčení a krásný účesy nejsou to, co by dávalo mýmu životu smysl, přece jenom se maluju a s mastnýma vlasama taky chodit nechci. Na druhou stranu na sebe nechci plácat tisíce chemických látek, takže to řeším přírodní orientální kosmetikou.


Já nevím, jak jste na tom se sledováním televize, já ji sleduju pravidelně pouze ve středu večer. Nebudu nikomu nic nalhávat, i když je pravda, že se nad tím spousta lidí pozastaví, pozvedne obočí a řekne: "Ježíš, ty to sleduješ?" 

Poslušně hlásím, že jsme v Brně už zhruba tři týdny a nemůžu si to vynachválit.
Mám teda docela záběr, od rána do noci je co dělat, ale už jsem si tak nějak zvykla, že tím tahounem a praktičtějším členem rodiny budu zřejmě navždy já.