Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Byla jednou jedna paní. Vzala si pána a měli spolu tři děti. Ty rostly, pán pracoval, paní taky, ale do důchodu šla dřív než manžel. Asi jí to nijak nevadilo, pán vydělával slušné peníze, které nosil domů. Paní měla pěkný život, uměla zacházet s penězi, takže si žila spokojeně, několikrát ročně jezdila k moři, do lázní... Ty si třeba zaplatila na tři týdny, ale kámoškám řekla, že jede na týdny dva, po těch dvou týdnech jim poslala SMS, že se jí tam líbí, že si to prodlužuje. Aby jí jako záviděly. Vždycky se o sebe starala, byla zcestovalá, i ve svých sedmdesáti letech je to šmrncovní, pěkná baba. Dělá jí dobře, když jí druzí chválí, ráda se vychloubá...

Jen ten pán už nepracuje a nenosí domů peníze. Je v důchodu a jeho zdravotní stav se zhoršuje. Byla mu diagnostikovaná stařecká demence. Spoustu věcí zapomíná, neumí si uvařit jídlo, třeba tlačenku si ohřívá v mikrovlnce. Rád pracuje a když není žádná práce, sbírá lístky ze stromu a ty, který spadly na zem. Občas je s ním šílená komunikace, ale rozhodně není blbej. Někdo prostě stárne rychleji.

Paní to prostě nemůže zkousnout. Naprosto rozumím tomu, že si asi představovala trávit důchod jinak, třeba společně cestovat. Místo toho jezdí sama, protože pán má rád svý pohodlí, jak tomu už u důchodců prostě bývá.

Člověk by teď nejradši politoval paní i pána, že? 

Paní tenhle stav velmi těžce nese a je zcela jasný, že i pro ni to musí být pořádnej záběr na psychiku. Paní mi sama řekla, že když je pán doma, tak raději někam odchází. Až do tohoto momentu je zcela snadný ji pochopit.

Druhá věc je ta, jakým způsobem ventiluje to, jak je nešťastná. Nedokáže pochopit, že je pán nemocný a dává mu to za vinu. Už několik let na něj křičí, ať táhne někam do ústavu nebo chcípne. 

Dvě ze tří dětí drží při paní.

Třetí, dcera, drží od začátku při pánovi, za což jí skládám svůj nejhlubší obdiv a úctu.

V nejtěžších chvílích drží při tatínkovi. A to si teda ale pořádně naběhla! Rázem se stala černou ovcí rodiny.

Když už to s pánem bylo natolik vážný, že mu byl odebraný řidičský průkaz, dcera od něj odkoupila auto. Paní na to nejdřív nic neříkala, ale když jí bylo namluveno, že auto má větší hodnotu, paní si uvědomila, že mohla mít v kasičce víc peněz a s dcerou se přestala bavit. Směšný, že? Paní se ohání tím, že auto přece chvíli mohlo stát v garáži. Nerozumím tomu, abych pravdu řekla.

Jsem matka jen chvíli, ale svou dceru miluju natolik, že kdybych mohla, koupím ji těch aut třeba deset. Nehledě na to, že když dělit se, tak rovným dílem. Jeden syn dostal byt, druhému pán pomáhal stavět dům. A dcera? Hádejte.

Dcera se snažila s matkou sblížit, k sedmdesátinám jí koupila lístky na koncert, kde zpíval i Goťák. Věděla, že tím udělá radost. Udělala, ale na situaci to nic nezměnilo. Jejich vztah se nezlepšil. Proto se dcera rozhodla přestat spravovat pronájem jejich chalupy. Nejen, že jí to zabralo spoustu času a platila ze svého daně i reklamu, ale chtěla primárně pomoci svým rodičům. Nedočkala se ani slova díků. 

Zmiňme nyní i to, že touha paní po penězích je natolik veliká, že se o příjmy z pronájmu s pánem samozřejmě nedělí, ba dokonce po něm chce, aby platil elektriku i přesto, že ji platí návštěvníci vždy po ukončení svého pobytu.

Příběh pokračuje. 

Paní někde vyčetla, že pokud by byla v pozici opatrovníka, měla by nárok na příspěvek na péči. To se ale spletla, protože na peníze má nárok ten, o kterého se opatrovník stará. Paní to ale nevěděla, tak se s nejstarším synem domluvila na fíglu - pánovi dali podepsat papír, o kterém řekli, že je to žádost o to, aby paní mohla jít do ústavu. Pán podepsal. Podpis získaný lstí, neplatný. Peníze měly být odesílány na účet nejstaršího syna bez toho, aniž by o tom pán věděl. Příspěvky byly opravdu schváleny, ale naštěstí chodí složenky na adresu pána. Paní mu nezapomněla připomenout, že ty peníze má jen díky ní. Poplácejme ji po rameni!

Paralelně s tím paní požádala o pánovo omezení svéprávnosti a o to, aby mohla být právě ona jeho opatrovníkem. Opravdu může být opatrovníkem někdo, kdo už několikrát odmítl pánovi vařit, kdo mu nepere, takže pán vozí oblečení své dceři, někdo, kdo si přeje, aby pán konečně "chcípl"? S tím vším byl soud obeznámen. Také paní u soudu tvrdila, že chce být opatrovníkem na popud dětí. Všech. Hm, zase lež. 

Když byl pánovi položený dotaz, zda má nějaké úspory, odpověděl, že ne. V tu chvíli paní zablikaly v očích dolary, protože pán úspory měl, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na to prostě zapomněl a v tu chvíli si to nevybavil.

Svěřila se své kamarádce SM, že čmuchá šanci a že pánovi peníze ukradne. A opravdu tak udělala. Fikaně schovala klíč, aby to mohla hodit na pána, že kdo ví, kam si ho zase dal. Vzhledem k tomu, že pán si ho už několik let schovává na stejné místo a týden předtím s dcerou peníze počítal, protože si k ní schovával peníze na pohřeb, to na něj hodit nešlo. Paní se opět přiznala své kamarádce SM, že peníze ukradla. 100 000 Kč. Paní SM div nepořádala oslavu! Dcera udělala to nejlepší, co udělat mohla - napsala paní zprávu, že má víkend na to, aby peníze vrátila, že má hmatatelné důkazy o tom, že ty peníze opravdu vzala, v opačném případě vše ohlásí na policii. 

Nutno podotknout, že se paní chystala na krádež již pár dní předtím, ale když peníze v trezoru nenašla, zpanikařila a chtěla podávat trestní oznámení na dceru, protože pojala podezření, že je ukradla právě dcera. S kamarádkou SM dceru pomlouvaly, jaká je to mrcha vypočítavá, že peníze ukradla. O tom, že je mrcha vypočítavá i samotná paní, protože chtěla peníze ukrást ona, nepadlo ani slovo. Peníze dcera ale neukradla, paní se chystala krást zrovna ve chvíli, kdy pán odvezl peníze na odložení na pohřeb. Za hodinu je měl zpět v trezoru.

Paní ani během víkendu peníze nevrátila, takže dcera šla a prožila svůj nejhorší možný životní scénář - oznámila krádež s tím, že viníkem je vlastní matka, na základě důkazů. Když přijela policie k paní a pánovi domů a vše zkontrolovala, po jeho odchodu se sešla rodinná rada a peníze se záhadně našly. Půjčil si je prý nejmladší syn, který půjčku potvrdil tím, že sepsal smlouvu, kterou podepsala i sousedka. Dobrej tah, klobouk dolů, to bych nevymyslela. Paní Ch., ta blonďatá paní podvedla i vás. Jste skvělá ženská, moc vás zdravím, mimochodem. Tím byl problém smeten z povrchu země, policie ani dcera nemohly nic dělat. Doufám ale, že nejmladší syn dal alespoň své matce co proto, co že to udělala za blbost. Ty ty ty!

Paní je z celé situace značně rozhozená. Dceři dokonce od nejmladšího bratra přišla výhružka, že pokud si matka něco udělá, vlastnoručně ji zabije. Co víc, paní dokonce lže své vrbě, kamarádce SM, které se stydí přiznat, že ji dcera ohlásila na policii, takže to narafičila tak, že na policii byl ohlášen dceřin bratr.  

Uf, děcka, to je detektivka.

Paní lže totiž úplně všem. Třeba nejmladší syn ji vzal na vyklízení bytu, kde paní šlohla hodinky, pochlubila se nejstaršímu synovi a nezapomněla zmínit, že nejmladší syn to vědět nemusí. 

Pán a paní mají několik vnoučat. Dvě z nich jsou odepsané. Daly najevo svou nespokojenost s chováním babičky. Další jsou nestranní, případně stojí při babičce. Aby ne, když na ně přepisuje majetky, že jo?

Jedním z těch vnoučat, který se proti ní postavily, jsem i já. Dlouhou dobu jsem skákala od babičky k dědovi, snažila se být nestranná, abych neublížila ani jednomu z nich. Nechtěla jsem nikomu dělat zle. A pak, jednoho listopadovýho večera, to ve mně prdlo. U sklinky Pálavy jsem psala sáhodlouhej e-mail, kde jsem vysvětlila, že ji mám sice moc ráda, ale že už se prostě dál nebudu koukat na to, jak dědovi ubližuje. Doufala jsem, že jí na mně záleží, že se třeba ozve, ale nic. 

Jeden můj bratranec se mojí mamky zeptal, proč do té motanice s penězi tahá policii, vždyť jsme prý přeci rodina? Nejsme. Bohužel. Rodina má držet při sobě, scházet se při narozeninách nebo každou neděli na oběd, jezdit na výlety a mít se ráda. A naše "rodina" běhá po policii a po soudech a řeší hamižnost.

Donedávna jsem cítila strašnou bolest, budila jsem se uprostřed noci s nočníma můrama a den co den myslela na babičku. A pak to jednou přešlo. Paní je pro mě cizí člověk. Necítím k ní nenávist, necítím k ní lásku, kterou jiná vnoučata k prarodičům cítí. Je mi jí líto. 

Jediné, čemu nerozumím je to, jak můžou někteří moji bratranci, sestřenice, tety a strejdové držet při babičce? Vůbec tím nemyslím to, aby ji začali ignorovat, ale copak jí opravdu tohle všechno chování schvalují? Copak nevidí, že děda je nemocnej? Proč ho nevezmou na procházku, do cukrárny nebo prostě proč mu neukážou, že ho mají rádi? Protože s ním není kloudná řeč? My taky s dědou nejezdili ven s kočárem, ale s vozejkem, jak on popleteně říkal:) Proč jí neřeknou, že  ji mají moc rádi, ale to, co mu říká, je špatný? To jsou asi věci, který mi budou v hlavě vrtat pořád. Nicméně je to jejich rozhodnutí, který naprosto respektuju.

Dneska byl soud, kde se rozhodovalo o tom, kdo bude dědovým opatrovníkem. Byl to náročnej den plnej nervů, ale podle mě to dopadlo dobře, opatrovníkem se stala dcera, moje mamka. Ne proto, že by ho chtěla strčit do ústavu, ne proto, že by na sebe chtěla přepsat jeho část chalupy, jak by to zřejmě udělal jiný opatrovník. Mamka je opatrovníkem proto, protože má svýho tátu ráda a chce mu dopřát důstojný stáří. Chce mu ukázat, že je tu někdo, kdo ho má rád.

Paní je z toho paf. Zvažuje, že se o pána přestane úplně starat, jedním dechem ale přemýšlí, kdo jí bude přispívat na domácnost. Babi, nikdo, když se o dědu nebudeš starat:-) Můžeš si ty peníze zkusit ukrást třeba.

Já jsem asi pořád naivní malá holka, ale nepřestávám věřit tomu, že karma funguje a boží mlejny melou... Nepřeju nikomu nic špatnýho. Ani babičce. Sama se rozhodla, že trochu rozbouří ten svůj nudnej život a udělá z něj pořádnej hurikán. Rozpůlila rodinu na dvě části. Tohle jsi chtěla? 

Doufám, že jsi takhle spokojená.

Děkuju za 28 let, kdy jsi mi byla babičkou a přeju ti jen to nejlepší. Myslím to vážně.

                                          ------------------

Nevím, proč tohle píšu. 

Během téhle celé akce byla několikrát pošpiněná moje mamka. 

Dlouho trvalo, než jsme si k sobě našly cestu. Občas se ke mně nechovala hezky a já jí taky dala zabrat. Cítím ale potřebu se jí zastat. A nejen jí. Jestli máte dědu nebo babičku nebo kohokoliv, kdo potřebuje lásku, ukažte mu jí. To je to nejmenší, co pro ně můžete udělat. Mládí jim nevrátíte, ale co jim na starý kolena ukázat, že jsou milovaný a pořád je tady někdo, kdo je má rád?

O tom listopadovým večeru začala etapa života, kdy u mě mamka stoupla o 156487 procent, protože se postavila nepravdě, lžím a bojovala za pravdu a spravedlnost. Já vím, že by teď řekla, že jsem jí psychicky pomohla a popostrkovala, ale nemohla jsem být fyzicky přítomná po jejím boku a ona to i tak zvládla. Nevzdala se a bojovala za to, aby jejího tátu nemohl nikdo okrádat a zneužívat. A jestli se ti nedejbože někdy přihodí něco podobnýho, udělám to samý. Jsem ráda, že jsem tvoje dcera.

Díky mami.

EDIT: Po zveřejnění příspěvku jsem ho po pár hodinách smazala. Bylo mi babičky líto. Pak jsem si ale uvědomila, že vlastně vůbec není proč. Ona byla ta, která moji matku titulovala vulgárními osloveními a šířila o ní lži na všech stranách. Respektuju názory ostatních a tímhle vyjadřuju svůj názor já. Nikdo nikdy nebral ohled na to, jak se cítíme my, proč tedy brát ohledy na to, jak se cítí ona. Ještě dodávám, že mi babička v minulosti několikrát pomohla a až do událostí s dĕdou jsme měly moc hezký vztah. Proč jsem se teda rozhodla jít s tím takhle veřejně ven? 

Nebyla jsem nikým naočkovaná, svůj názor jsem měla od počátku, ale jak jsem psala... Nechtěla jsem nikomu ublížit. Každý pohár trpělivosti ale jednou přeteče. A proč by babička mohla kdekoliv veřejně šířit hnusný lži a bludy, ale já bych se měla nad někým slitovávat a mlčet? Proč? Nevidím jediný důvod. Každá mince má dvě strany.


Pravidelně čtu asi tři blogy. Na Mámu za vodou jsem narazila náhodou a hned se zařadila na top příčku. Skvělý humor, kterým Anička popisuje své multikulurní manželství, výchovu malého syna i boj s rakovinou, tím vším mě dostala a určitě si získá i vás.

Seznamte se s Mámou za vodou!

Vzít si za manžela Turka a žít s ním v jeho rodné zemi vám mnohé dá. Například se konečně naučíte, jak být správnou hospodyňkou. Pokud jste si ještě žádného Turka nevzala nebo jste nebyla v žádné turecké domácnosti, pak čtete ten správný blog. Já vám to totiž dneska prozradím. Nikdy není pozdě se naučit, jak na to.


Na Princových ostrovech jsem byla milionkrát, už jsem jim věnovala samostatný článek, ale čtvrteční výlet na Burgazada a jeho nejvyšší vrchol byl prostě pecka. Takže jestli nevíte, kam na nedělní výlet nebo chcete vidět při návštěvě Istanbulu i něco jiného než Modrou mešitu, jeďte sem. Nebudete litovat.


Předpověď počasí v Istanbulu hlásila krásný den - 17 stupňů Celsia. Milý měl volno, takže jsme se rozhodli jet na výlet. Volba padla na Ortaköy.