Bergüzar Korel, v CR znama hlavne diky sve roli Seherezady, v kampani proti nasili na zenach.

Pozn.: Statistiky prevzaty odsud: http://blog.filipova.com/932841-nevesele-turecke-mdz.php

Moji rodice si relativne nedavno koupili domecek, o kterem dlouho snili. Muj prvni dojem z toho nebyl nic moc, citila jsem se tam spis jako navsteva, vsechno bylo cizi, nepomahala jsem se stehovanim, jelikoz jsem byla zrovna nekde pryc, v zahranici.

Osud tomu tak chtel, ze jsem si vzala za manzela cizince a jako finalni destinaci pro zivobyti jsme zvolili Turecko.

Uz v minulosti jsem hodne cestovala, ale vzdycky jsem vedela, ze se vratim DOMU. A ted by to melo byt definitivni? Zadne dalsi baleni kufru a navrat zpatky?

Prave jsme s Milym ve fazi, kdy okoukavame byty a budeme budovat sve hnizdecko lasky, budeme budovat sve DOMA. Ale bude TO opravdu DOMA?

"Domov je tam, kde je tvoje srdce."

Treba se tomu budu za par let smat, ale zrovna ted moje srdce je hodne daleko od Turecka, v male vesnicce pobliz Svitav, v Kukli.

Pobyt tady v Turecku mi dava hodne prilezitosti k premysleni a hledani sebe sama. A tak jsem prisla na to, ze at jsem byla, jsem a budu fyzicky kdekoliv, srdcem budu vzdycky tam, kde je moje rodina.

Pamatuju si, jak jsem mamce tvrdila, ze v Kukli nikdy nebudu doma. A svete, div se, co bych ted dala za to, byt tam s nima.

Jsem si jista, ze segra ted lezi nahore ve svem pokoji, ma zaplou televizi, ale stejne na ni nekouka, protoze nevnima nic jinyho nez notebook.

Tatka sedi na kresle, jednu nohu skrcenou, jednu pod sebou, v ruce drzi IPad, kouka na sportovni vysledky, okolo hazi radoby vtipny forky a usrkava pivo, co ma vedle sebe na stolku. Pravdepodobne chce zase trhnout rekord a vypit co nejvetsi mnozstvi, ale opet to nezvladne, a tak bude zitra zase od 16:00 trenovat.

Mamka sedi v loznici na kraji postele a usrkava vinny strik, na notebooku sleduje priblby serial a do toho vnima dalsi porad bezici v televizi, obcas na tatku houkne," at to ztisi."

Kdybych prisla k babicce Jolince, sedela by v kuchyni a sledovala deni v TV, cetla noviny nebo prohlubovala sve znalosti internetu. Ihned bych vedela, kdo kde kdy s kym, "no prece ta, co si vzala toho, to je strasny, zabili toho a tu, hlavne nikam nechod sama..."

Pak bych sla do obyvaku pozdravit dedu, sundal by si bryle, aby na me lip videl a rekl: "No to je navsteva!" nebo"Nazdar vnucko!" a dal by pokracoval v lusteni krizovek, mezitim by stihl sledovat sportovni prenosy a odrikat mi, jak kdo hral tenis ci basket.

A babicka Zdenicka? Ta by mi udelala silny cerny caj, tak jak to mam rada, nabidla pohosteni, protoze u babicky je to jako v raji, ta i z vody udela hostinu. A pak bysme sedely na gauci a povidaly a povidaly.

Doma neni tam, odkud pochazis. Doma neni tam, kde mas trvaly bydliste. Pro me je doma tam, kde mam rodinu, tam, kde mam srdce. İ kdyby se nasi prestehovali na Aljasku, i kdyby bydleli v chysi ve slummu v Indii, vzdycky tam pro me bude doma. Protoze kde jinde vas tatka vzbudi po proparene noci v devet, v lepsim pripade v deset rano, at jdete neco delat? Kde jinde vas tatka zjebe za neco, za co vubec nemuzete, ale proste jste nejbliz, takze sorry. Nikde jinde, nez doma na vas mamka nebude hucet, at uz jste ticho, protoze zacal televizni porad. Nikde jinde vam segra nebude brat obleceni a hajit se tim, ze "tys prece vcera mela taky muj svetr, tak proc ne ja."

Doma je tam, kde muzu byt stoprocentne sama sebou a vim, ze i kdyz jecim, brecim, blaznive se smeju, nejsem namalovana a mam na sobe nejhorsi teplaky, vsichni me maji radi. Kdysi jsem si rikala, jak nenavidim spoustu veci, co jsou u nas doma. Ha, dosla jsem do faze, kdy tyhle chvile miluju.

Doma je kdekoliv na svete, protoze doma je rodina a ja doufam, ze jednou svym detem udelam takove DOMA, jake jsem mela a mam ja.

Turci jsou celkove hodne hlucni, proto je tady naprosto normalni, ze Mileho maminka mluvi mnohem hlasiteji, nez je zdravo, zpravidla tak cini v noci, kolem druhe hodiny. Predevcirem bylo neklidne ticho, rikala jsem si, ze je asi neco spatne, nicmene nezklamala, kdyz sla na WC, vrazila do kostete a nastvalo ji to tak, ze servala vsechny okolo.

Za tchana bych dala ruku do ohne, asi ho desne mrzi, ze ma tri syny a tak uzasna dcera, jiz nahrazuji ja, ho minula, proto me celkem rozmazluje, i kdyz jsem kazdy den znovu a znovu na diete, kupuje mi cokoladky a ke snidani muj oblibeny chleba.

Prostredni bracha je prima, toho mam moc rada, je to fesak, ale zenit se nechce, hned bych mu nekoho dohodila (Joli?).

A mladsi bracha?Je mu 23, zenit se chce, ale myslim, ze si ho nikdy nikdo nevezme. Choova se tak na 16, vsechny penize utraci v Playstation Cafe a je to lump. Snazim se na nej byt mila, proto se mu radeji obloukem vyhybam. Ale abyste si nemysleli, nesere jenom me, ale i Mileho. Nedavno za mnou prisel a ptal se me, jestli nemam parfem, ze jde na rande. Parfem jsem nemela, ale on mel na sobe MOJE ponozky. Holcici! Kdyz jsem to nadhodila, zasmal se a rekl, ze nevedel, ze jsou moje. Asi byly v MYM sufliku, ne sakra?

Mily ho zjebal nekolikrat, prijde k nam do skrine a vezme si jeho veci, to je normalni, ale fakt se vytocil, kdyz z sufliku zmizely ziletky a jeho zubni kartacek byl spinavy od krve. Proto si, ac to zni divne, vsechny veci peclive schovavame.

Vcera stal Mily v kuchyni, jeho bracha prudce otevrel skrinku a prastil ho do hlavy, kdyz ho Mıly malem zabil, jen se branil tim, ze se skrinka otevrela sama:-) Frajer je celkove dost ulhanej, vzdycky tvrdi, ze o tom Milemu rikal.

Vsechno se da vydrzet, nicmene se opravdu tesim, az si pronajmeme svuj byt, mozna nekde v Azerbajdzanu, aby tam Mileho rodice tak casto nejezdili. Nechci pusobit hnusne, jsou moc hodni, ale mam rada svuj klid.

Pomalu, ale jiste se ze me stava zdatna kucharka, denne varim a musim rict, ze uspesne, jen ta podelana ryze mi nejde. Kez by tu byla ryze ve varnych saccich!

V nedeli vecer jsem sla s Milym a moji kamaradkou ven, do centra, protoze Mily je az fanatickym fanouskem fotbalu, konkretne Fenerbahce.

Sli jsme do mista, kde se schazi vsichni fanousci Fenerbahce, Kadıkoy, a podle toho to taky tak vypadalo.

Vsude byly zatarasy, policie, zkratka se dost dohlizelo na to, aby se nahodou nekdo nepopral nebo nedelal problemy.

Sli jsme do "fotbalove ulice" - vsude visi vlajky Fenerbahce, v kazde hospode milion televizi, fanousci na sobe maji dresy, saly, cepice v modro zlutych barvach, na stole flasky s Raki a pri kazde fotbalove akci se ozyvaji vzrusene vykriky a komentare.

U nas se taky fandi, ale je to neco uplne jinyho, Turci ten fotbal miluji srdcem, na kazdym rohu jsou fotbalovy obchody a na ulicich chodi starici, co prodavaji dresy, saly,vlajky, cokoliv v barvach oblibeneho klubu. 

Do nedele me fotbal vubec nebavil, ale ten vecer me to nejak strhlo a stala jsem se vernou fanynkou Fenerbahce.

Od te doby bedlıve sledujı kazdy zapas a vazne to prozıvam. Mıluju, jak se po vyhranym zapasu na ulıcı schazı lıdı a slavı, na ulıcı troubı auta, miluju proste FENERBAHCE!

Dva roky zpet jsem uplne nahodou potkala kluka, o kterym mi vsichni rikali, ze me bude privazovat k topeni, ze budu nosit satek a chodit tri metry za nim. Jsme spolu dva roky a i nadale patri mezi me zaliby piti Rulandskeho sedeho, i nadale rvu vic ja nez on a kdyby mel nekdo nekoho nutit,co delat,tak to budu ja:) Prosli jsme si dobrym i zlym,abysme pochopili,ze se mame proste radi, ze i kdyz ja nesnasim, ze POKAZDE, kdyz ji jablka, zacne se dusit, i kdyz on na mne nesnasi, .....hm,na nic jsem neprisla, tak to preskocime, tak bez sebe proste nemuzeme byt, takze jsem se prestehovala do Turecka.S Milym jsme zkouseli bydlet kde se dalo, nicmene jsme nakonec ukotvili v Turecku. No ukotvili - teprve vyrazime na more.

V Turecku se mi libi, nejsem tu ostatne poprve, nicmene jsem si porad nezvykla na par faktu:

NENAVİDİM kamkoliv cestovat, vzdycky se Mılyho zeptam, za jak dlouho tam a tam budeme, VZDYCKY mi odpovi, ze kdyz nebude zacpa, tak za dvacet minut. Zacpa zatim VZDYCKY byla, takze jsem po hodine a pul byla nasrana a proklinala turky a turkyne a vubec cely Turecko. Nevim teda, jak bych to delala, kdybych mela pracovat nekde dal od bytu. Rekneme, ze bych mela byt v praci v osm. Mıly mi rika, ze v İstanbulu maji vsichni pro zacpy pochopeni, ale tezko bych prijela v deset a s usmevem na tvari rekla, ze "sorry, byla zacpa, ale to vy chapete, tak mi ty dve hodky stejne zaplatte." Koupim si osla, na hlavu si dam satek, oblecu strakatou sukni a bude po starostech.

Kdyz jsme tu byly na navsteve se segrou, slı jsme s Mılym a jeho kamarady ven a po celodennim chozeni jsme si udelali pauzu v CUKRARNE, coz navrhl Mıleho kamarad. Docela jsme se smaly, protoze si ani za nic neumim predstavit, ze by moji cesti kamaradi sli jen tak do cukrarny na indiana nebo spicku.

Nedavno hrala Viktoria Plzen proti Fenerbahce, tak se tu seslo spoustu lidi, samozrejme fanousci Fenerbahce, koukali na fotbal a pili caj. Jestli to nekomu prijde normalni, tak mne teda ne, protoze k fotbalu patri pivo (tak jsem pila i za turky)! Nicmene, i takova vec, jako je caj, se dal podelat, protoze jsem ho varila jednou a Mılyho maminka se hned ptala, kdo ho varil, ze je nejakej divnej.