Babs a život s Turkem

Myslím, že po sedmi měsících pobytu se domluvím docela slušně,  stále se však bohužel nemohu účastnit hlubších rozhovorů například o politice. No, i když možná jo, sprostá slova ovládám dokonale. Můj Milý by řekl, že až moc.

Většinu jsem pochytala "z ulice" a od rodiny z manželovy strany. Pracuji ve firmě se dvěma členy, já jsem půlka týmu. Můj šéf mluví jenom turecky, takže i v tomto směru zaznamenávám jisté pokroky, například už vím, jak se řekne "hadice" a "spojovací součástka."

S jistými slovy mám však značné problémy.

Nedávno jsem se například vydala do zeleniny koupit mrkev (havuç - čte se havuč).

"Vítejte, co to bude?" 

"Bazén" (havuz)

"Prosím?"

"Bazén! Dvakrát!"

"Nerozumím."

A pak mi to došlo.

"Promiňte, myslela jsem mrkev." 





Jednou jsem zvedla telefon a na druhém konci byla žena, která chtěla mluvit s Milým.

Odpověděla jsem jí a večer manželovi přetlumočila rozhovor.

"Cože jsi jí řekla?"

Zopakovala jsem mu náš předešlý rozhovor: Milý není doma, já jsem jeho manželka, vzkaz vyřídím.

Načež Milý propukl v hurónský smích a řekl, že jsem místo "Já jsem jeho manželka" řekla "Já jsem jeho osel."

No možná trochu jo.