Kurban Bayrami - svátek obětování

12:48:00

Abrahám, arabsky Ibrahim, je považovaný za vzora "Božího muže", protože byl oddaným věřícím a svého Boha miloval tak moc, že byl ochoten mu obětovat syna.

Když bylo Abrahámovi 75 let, Bůh ho vyzval, aby se přesunul do země Kanaan, která bude patřit jeho potomkům. Protože byl Ibrahim opravdu zbožný, Bůh mu pomohl k úspěchu a bohatství. Jedno mu však ke štěstí chybělo. Se svojí manželkou, která byla zároveň jeho nevlastní sestrou, neměli děti. Proto, když bylo Abrahámovi 86 let, zplodil se služkou své ženy syna. A když dosáhl 90 let, zplodil syna i se svojí manželkou. Pojmenovali ho Izák.

Když dosáhl Abrahám 100 let, Bůh mu poručil, aby syna obětoval na znamení naprosté oddanosti Bohu. Abrahám nechápal smysl tohoto úkolu, ale Bůh je Bůh, proto vzal syna na kopec. Už už se chystal, že synovi podřízne hrdlo, když ho anděl zarazil, pochválil ho za jeho oddanost a namísto syna zabil Abrahám berana, kterého mu Bůh seslal. A od té doby se mezi muslimy slaví tento svátek, svátek obětování, turecky Kurban Bayrami.

V praxi to vypadá tak, že rodiny, které obětují, zakoupí zvíře, většinou ovci nebo krávu. Prodejní místa jsou téměř kdekoliv. Přijdete, vyberete si zvíře a buď ho odvedete živé, nebo mrtvé. Milého strýček si například koupil ovci a sám ji zabil, vykuchal i naporcoval. Další možnosti je, že to za vás udělá řezník, vy si jenom zvíře vyberete, což je samozřejmě i finančně náročnější.

Oběť se sváže, vykope se díra, aby měla kam odtékat krev a nad tou se podřízne hrdlo. Předtím následuje krátka modlitba. Kůže se stáhne a odevzdá, prý vládě, pravěpodobně proto je koupě kožených výrobků v Turecku tak výhodná a cestovní kanceláře své klienty v rámci fakultativních výletů posílají do obchodů "s kůží."

Vnitřnosti se zakopou do země. Maso se rozdělí, část přijde mezi rodinu, chudé a část se dá sousedům.

I my jsme dostali masa požehnaně. Moje první otázka byla, zda maso nemůže být něčím nakažené, ale prý jsou zvířata před porážkou kontrolována veterinářem.

Kurban Bayrami bych přirovnala k českým Vánocům. Rodiny šílí, nakupují ve velkém a gruntují byt. Dva dny před svátky jsem stála na balkoně a asi pět mých sousedek mylo okna. "Musíš se přizpůsobit, zapadnout!" říkal mi můj vnitřní hlas, proto jsem den strávila drhnutím bytu a nakupováním.

Samotný nákup pro mě byl zážitkem. Přišlo mi, že se celý Istanbul rozhodl nakoupit právě u nás ve čtvrti, všichni se tlačili a strkali jeden přes druhého. Na ulici stánky s oblečením, protože nepsané pravidlo Kurban Bayramu je, že všichni musí být nově oblečeni. Všude se taky daly koupit bonbony, neboť se "koledníkům" dávají právě sladkosti. Jak mi Milý říkal, doba je zlá a děti jsou otrlejší, nad bonbony ohrnují nos a chtějí prachy:-)

Ten nákup bonbonů se mi ale líbil. Zastavila jsem se u pána, který měl na výběr asi z dvaceti druhů a začala jsem ochutnávat. Koupila jsem kilo, pak ještě baklavu, nějaké pití a svátky mohly začít.

První den Bayramu mi přiletěla babička, proto jsme návštěvu Milého rodičů absolvovali společně. Přivítat se, starším políbit ruku a pak si ji přiložit na čelo na výraz úcty, políbení na obě tváře. Pak se posadíte a hostitel vám nabídne bonbon a tekutinu zvanou "kolonya," kterou si nalijete na ruce a popatláte si tím obličej, prý takové osvěžení. Kolonya se prodává s různým aroma, nejčastější je asi citronová, dále jsem viděla s vůní pomerančů, růží,... Mladší navíc jako "výslužku" dostanou nějakou korunu na přilepšenou. Ještě, že jsem mladice.

A pak už se podává čaj a zmíněná baklava. Tchyně navíc dělala jakési cosi, chtěla jsem odmítnout, ale Milý mě upozornil, že aspoň kousek musím sníst.


Během Bayramu se taky dávají dárky, většinou oblečení.

Rodiny se navštěvují, někdo mi říkal, že první den se jde k rodičům, druhý den ke zbytku rodiny a třetí den návštěvy chodí k vám. Navíc bylo o polovinu slevněné jízdné, což bylo fajn, ale na druhou stranu dostat se do autobusu byla fuška.

Kolonya a bonbony

Během Bayramu jsou prý zakázané veškeré války (nevím nevím, ve večerních zprávách to tak nevypadalo) a celkově jde o svátky míru, myslí se víc na druhé, odpouští se hříchy a nesrovnalosti. Takže bych si strašně přála, aby se v tomhle duchu nesl celý rok.

Mějte se báječně!

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Baro,
      tak buchta jako buchta nevypada, ale chapu, ze nelze neodmitnout. Tchyne jsou tchyne. Jak turecke tak ceske.

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!