Babs a život s Turkem

Občas mě zaráží ty řeči o tom, jak jsou Turci horkokrevní a divocí. Vždycky, když to čtu nebo slyším, zamyslím se a začnu pochybovat o původu mého manžela.

Milý je přesně ten typ, co se nehádá, vše řeší klidně, mluví málo a stydí se. Mě je zase všude plno, huba mi jede i ze spaní, jsem vznětlivá a když se hádám, tak pořádně.

NENÁVIDÍM hádky se svým manželem. A vůbec ne proto, že bych si pak říkala,že v našem vztahu něco není v pořádku, ale proto, že on se prostě nehádá.

Když už se najde něco, co mu prostě MUSÍM vytknout, sdělím to klidně a tak, aby to neznělo vyčítavě a větu začínám slovem "Miláčku,..." Jenomže on mi na všechno a vždycky odpoví svým typickým "VA BENE,"  tedy "dobře" a považuje celou věc za uzavřenou a dál sleduje fotbal?!

Taky mívám potřebu mu sdělit úplně všechno, co se mi za den stalo, co jsem viděla, slyšela, s kým jsem mluvila...a pro tyhle rozhovory si většinou vybírám čas, kdy je Milý v polospánku. Občas ho dokonale proberu a chvíli si povídáme, asi aby se neřeklo, jindy mi dá jasně najevo, že chce spát.

Když jsem zase měla povídavou, podíval se na mě a s vážnou tváří říká:

"Víš, já jsem hrozně rád, že bydlíme ve třetím patře, protože kdyby se nám, nedejbože, narodilo dítě, co bude stejně ukecaný jako ty, nevydržím to a skočím."