Zablokovana Bara

14:24:00

Cesta z domu do prace mi trva asi 7 minut dolmuşi. Jo, mohla bych chodit pesky, ale je zima. Az nebude zima, bude na chozeni pesky moc horko. Az nebude ani horko ani zima, bude nebezpecne chodit samotna vecer po ulici.

Pro neznale - dolmuş je minibus s par sedackama a par mistama na stani. PAR je zavadejici, protoze se do dolmuşe vejde mnohem vic lidi, nez by kdo cekal. Nevim, jak by to resili treba v Iranu, kde jsou mista v autobuse oddelena pro muze a pro zeny. V dolmuşi je to totiz skoro sex - telo na telo.



V autobuse jenom prilozim kartu, odectou se mi penize a jdu si sednout, kdyz chci vystupovat , zmacknu tlacitko a ridic na nejblizsi zastavce zastavi. Jiste jste si vsimli, ze jsem nebyla nucena rict ani slovo.

Na dolmuş musim mavnout, aby vubec zastavila. Nastoupim, musim jit k ridici, podat mu penize, rict, kam jedu, pripadne poslat penize po nekom dalsim, stojicim blize k ridici. Pokud stojim na blbem miste ja, jsem nucena naopak podavat penize tech, kteri je posilaji zezadu a hlasit ridici, kam ktery cestujici jede.  Kdyz chci vystoupit, musim poprosit ridice, aby zastavil. Vsimli jste si, ze je to proste uplne na prd?

Mozna nekdo z vas nepochopil, co je na tom na prd. Za mesic to bude rok, co jsem se prestehovala do Turecka. Za tu dobu jsem se naucila slusne turecky. Ne plynule, mluvim s chybama, ale jsem schopna vyridit zakladni veci - zaplatit slozenky, vyreklamovat fotak a rict tchyni, ze az se nam narodi miminko, kocka zustane v byte. Mluvim, ale ac jsem huba prorizla, v dolmusi mam blok. A poradnej. Vzdycky, kdyz si uvedomim, ze vstoupim a mam nahlas rict, kam jedu, je mi zle. Proto se vzdy nahnu k ridicovi a polohlasem oznamim cil, nacez on samozrejme nerozumi, takze to musim zopakovat hlasiteji a tim na sebe znovu pritahnu pozornost. Jednou na me takhle koukala nejaka slecna, az jsem z toho byla nervozni. Pak ji to nedalo, nahnula se ke mne a povida: 'To jsou kontaktni cocky?' Nebyly.

Abych se vratila k minibusum - prave kvuli memu nepochopitelnemu bloku jsem uz nekolikrat prejela misto, kde jsem potrebovala vystoupit. Jednou v Alanyi o celych 17 km! Proste jsem cekala, az bude vystupovat nekdo dalsi, jen abych nemusela mluvit. Pravdepodobne si ted myslite, ze jsem debil. Asi jo. Sama to nechapu, jsem clovek velmi vyrecny a vyzivam se ve svem povolani lektorky anglickeho jazyka, nebot musim porad mluvit. Nevadi mi mluvit v obchode, na cizinecke policii, znam vsechny prodavace v okoli, protoze se s kazdym zakecam, takze mi Mily obcas rika, at jsem zticha. Ale jak jde o dolmuş, jsem v haji.

A co se jednou nestalo. Nastoupim, v ruce nachystane drobne, mavnu na dolmuş, dle planu zastavi, ale je uplne narvana (ridici jsou sice soukromi vlastnici dolmuşi, ale hodne penez odvadeji, proto se snazi brat co nejvice lidi). Zustavam stat na schodech. A najednou bolest jako prase. Nahore a dole na dverich jsou takove tyce zahnute (ted o me inteligenci jiste pochybujete podruhe, ale nevim, jak to nazvat jinak), diky kterym se dvere oteviraji. A jak jsem nastoupila a zustala stat na schodech, dvere se zavrely a ta tyc mi najela primo na nohu, na nart, takze jsem se nemohlahnout, neb jsem byla zaklinena. A v tu chvili se mely rozeznit famfary, protoze jsem se zacla kroutit a jecet na celou dolmuş, at otevrou dvere. V tu chvili se stalo presne to, co se snazim vzdycky odvratit - vsichni se na me koukali jak na zjeveni. A mne to bylo uplne fuk! (Po ceste ze skoly jsem se opet snazila mluvit co nejmene)

Obcas se vztekam kvuli mistum k sezeni. Uprimne je mi docela jedno, kdyz me, ac zenu, nekdo nepusti sednout. Ale co me vytaci je, kdyz mladsi nepusti sednout starsi. Nejednou jsem byla svedkem toho, jak studenti nenechali sednout starsi. Pak je k tomu nastesti nekdo vyzval, takze se konecne zvedli. Jednou jsem Mileho prosila, jestli by nemohl rict te mlade slecne, co tak zaujate hledi z okna, jestli by mohla pustit onu sympatickou babicku, co chudak stoji a zjevne by si rada sedla. Mily mi rekl, ze se do toho plist nebude, ze je holka blba a on s tim nic neudela. To jsem byla fakt vytocena.

Jednou jsem pri ceste autobusem spechala na vychozi zastavku, abych si stihla sednout, nez se autobus naplni. Ulehcene jsem si sedla na skoro posledni volne misto. Par minut po mne prisel pan v berlich. A nic. Zarazene jsem se podivala po tech chlapech kolem me. A nic. Tak jsem se zvedla a pustila pana sednout. A nic. Nikoho z tech ignorantu to netrklo. A neco podobneho se stalo kamaradce Ludce, kdy jako jedina zena pustila sednout starsiho, takze predpokladam, ze je to v Turekcu zcela bezny jev. k placi.

A tudleva jsem jela ze skoly a jako jedina zenstina ve voze jsem stala. Chlapi spokojene sedeli na sedackach. Z toho jsem usoudila, ze vypadam velmi sveze a mlade a netreba me poustet a moje ego nacne vzrostlo:-)

Mozna bylo tech par odstavcu o pousteni si sednout zbytecnych, ale proboha, kde je ucta ke starsim? Kde je vychovani? Kde jsou sakra gentlemani??

Budte na sebe hodni, mejte se krasne a poustejte starsi senout!

Bara

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!