Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Buďme děti!

By 10:59:00

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Znáte to, že jo. Takže jsem sekala latinu, pouklidila, nacpala se čočkou, abych byla konečně zbohatlík... Loni jsem se najedla málo, no.

Ale hlavně, hlavně konečně napadl sníh! Takže jsem nastrojila dítě i sebe a vydala se do hlubokých kukelských lesů. Bylo to krásný, i když trošku sentimentální, myslela jsem na to, jak jsem se loni valila závějemi s pupkem, a letos s téměř roční divoškou. A celý to bylo jiný.

Meryem byla unešená ze stromů. Sahala na kůru stromů, prstama přejíždĕla sem a tam, usmívala se a zakončila to zakloněním hlavy, aby se podívala, jak je strom vysoký. Usmívala se a byla šťastná. No a já, hormony nabitá matka, jsem sahala na ty stromy s ní, taky jsem zakláněla hlavu, abych viděla až na špičku stromů a usmívala jsem se taky. Měly jsme takovej krásnej moment a já si ho budu pamatovat až do konce života.

Víte co, já si furt hraju na drsňačku, ale ve skutečnosti jsem fakt citlivá. Takže jsem dneska v tom lese měla hysterák, a bylo to strašně krásný a já si říkám, ze zapomínáme žít. Pořád se za něčím honíme, chceme víc a víc a ve finále jsme čím dál víc nešťastný. A i když to může být spoustě lidem pro smích, jsem ráda, že jsem došla do fáze, kdy se umím radovat z toho, že pohladim strom.

Takže děcka, až budete naštvaný na celej svět, běžte, seberte první dítě, který potkáte, a radujte se s ním. Z toho, že svítí slunko, že roste tráva a včely bzučej. Je to krásný.

You Might Also Like

1 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!