Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Běžný den naší domácnosti

By 11:27:00

Tak jsme oslavili s Milým pět let od doby, kdy jsme se poprvé potkali. Jakoby to bylo včera, kdy ke mně přišel ten kluk v modré mikině, a zeptal se, co si dám k pití. Když jsem zjistila, že je to Turek, vysypala jsem z rukávu bravurní turečtinou všechna sprostá slova, která jsem se během svého předchozího pobytu v jeho domovině naučila, a už mě žádal o ruku.


Děcka, nebylo to lehký teda, ale ty chvíle, kdy jsem si říkala, že se na to všechno vyprdnu, už máme za sebou. Milý to ale neví, čas od času pohrozím svým návratem do ČR, jen tak pro formu, jenže on to má asi nějak jinak nastavený, protože většinou utrousí nějakej kec o tom, že mi koupí mile rád letenku, nebo že zaplatí zlatem tomu, kdo mě odveze... Vtipálek. Co by beze mě dělal?



Nicméně jsem zapřemýšlela, jak vypadá takový můj běžný den tady v Turecku, a i když kolikrát nadávám, tak je to vlastně fajn, ten náš rodinnej život.

Ráno začínám tím, že se projdu po koberci zdobeném slunečnicovými semínky, která následně sesbírám a vyhodím od nich prázdný obal. Že měl Milý hezký večer poznám podle toho, že vyhazuji obaly dva. Po cestě přiberu hrnek od čaje.

-

Dám vařit čaj, jdu probudit Milého a místo "Dobré ráno, miláčku" uslyším "Máme čaj?" Na stůl nanosím 2765326 druhů sýrů, které na našem stole prostě nesmí chybět. Protočím oči při otázce, jestli nemáme TEN sýr, který samozřejmě zrovna nemáme. Zrovna na něj má chuť.

-
Mám asi dvě minuty na to, abych v koupelně vykonala vše, co potřebuji. V blízké budoucnosti bude hodinu obsazená
-

Slyším zvuk sprchy, následně fénu a pak je 45 minut ticho, to si Milý geluje vlasy. Před odchodem do práce si ještě chvíli hraje s Meryem. Najednou prudce vstane a opět se na dalších 45 minut zavírá do koupelny. Neptám se. Meryem mu v zápalu hry zkřivila vlas.

-
Volá do práce, že přijde později. "Trafik var". Dopravní zácpa. Říká, a rukama ještě šteluje poslední nedokonalosti svého účesu. Ze zkušenosti vím, že v Istanbulu je hodina sem, hodina tam... Trafik var je prostě omluva i neomluvitelného
-

Odchází. Odklidím snídani, z balkonu se podívám ven. Na každém druhém balkonu visí koberec, každá druhá sousedka myje okna. Aha, takže je hezky, Turkyně uklízí.

-
Následuje běžný režim dne, takové ty domácí povinnosti a výlet na dětské hřiště. O tom příště, to je teprv prča!
-
Kolem páté se Milý vrací domů. Mezi dveřmi se ptá, jestli máme čaj a v ruce žmoulá pytlík, ve kterém má další pytlík - se slunečnicovými semínky. Naliju čaj, který následně vylívám, protože je jako led - Buz gibi. Vylévám čaj a pomíjím fakt, že jsem si opařila ruce.
-
Téměř každý večer se kolem sedmé, osmé rozezní zvonek. Návštěva. Tchyně, tchán, případně švagr, nebo taky jiný člen rodiny. Po sté ohřívám čaj, nachystám něco na zakousnutí a usedám do křesla. "Jak se máš? Co rodina? A co Meryem? Co vaši?" když jsou vyřčeny všechny otázky a vzájemně jsme se ujistili, že se máme skvěle, zapíná se televize. Ó jak já tohle nesnáším. Proč sem chodí, televizi snad mají doma, ne? Jsem poučena, že takhle to prostě na návštěvách chodí. Já si chci ale povídat! Turecká návštěva trvá mnohdy i čtyři hodiny, to znamená, že jsem nucena sedět čtyři hodiny před televizí a sledovat to, co chce návštěva. Většinou jde o nějakou telenovelu z turecké produkce, případně fotbalový zápas. A odejít nemůžu, protože je to ayip. Ostuda.
-

Pokud je na návštěvě tchyně, nenápadně kontroluje pořádek v bytě. Několikrát ji načapu, jak prsty na nohou nadzvedává koberec, při cestě na záchod se zastaví i v kuchyni. "Snídal Ercan?" ptá se v osm večer. "Jo, snídal." odpovídám. "Nachystalas mu snídani?" Občas ji chci naštvat, tak jí říkám, že ne, že má snad ruce, ne? (Milý si snídani na stůl nosí běžně sám, jen pro pořádek) "Máš ještě máslo?" Miluju totiž máslo, který nemůžu nikde sehnat, ale tchyně ho má plný mrazák, takže se mě pořád dokola ptá, jestli ho ještě mám. 

-
Návštěva se kolem půlnoci chystá k odchodu, a my s Milým vyrukujeme se zdvořilostní frází: "Ale kam byste chodili? Dáme si ještě čaj!" "Stavíme se jindy, třeba zítra." JUPÍ! 


Suma sumárum, náš den je takový krásně běžný. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme se synchronizovali, než jsme si zvykli na ty kulturní rozdíly. Když už si myslím, že mě nic nerozhodí, tak se zas objeví něco, z čeho jsem úplně paf, a Milý je paf z toho, že jsem paf já. Někdy nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když brečím, tak prý nemám důvod, a když se teda směju, tak jsem na palici, protože to není vtipný. Tak já teda nevim.

------

Máme dny, který jsou světlejší, někdy je zataženo, ale to víme, že se mraky zase rozeženou a bude zase krásně. Život s Turkem je fuška, ale nemůžeme generalizovat, že jo. Pro někoho jsou Turci teroristi, pro někoho lamači dívčích srdcí. Já jsem Turka nevyhledávala, potkala jsem ho, vzala si ho, porodila mu dítě. A i když bych mu někdy ten jeho pojebanej čaj vylila na hlavu a slunečnicový semena v Turecku zakázala, vím, že jsem si líp vybrat nemohla, že by pro mě udělal první poslední a i když ve vyjadřování citů není úplně přeborník, tak vím, že mě tůůůze miluje a za to miluju já jeho!

Ať už milujete kohokoliv, tak vám přeju, aby láska byla opětovaná a nekonečná! 

Bára




You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!