A jak to máte doma s tím islámem?

3:52:00

Dnes a denně mi tuhle otázku někdo pokládá. Ne, že bych se styděla za to, že je můj manžel Turek od okurek, ale když už na to někde přijde řeč, tak je prostě vidět, že to ty lidi docela zarazí, tak se v rámci ochrany jejich duševního zdraví snažím těmhle situacím předcházet.

To jsem třeba takhle jela s jednou paní ve vlaku, která nezavřela pusu ani na chvíli. Až poté, co jsem jí řekla, že mám manžela Turka, zůstala překvapeně koukat. Jó, kdybych věděla, že to funguje, tak bych jí to bejvala řekla hned po pozdravu.

Kdybych to měla definovat svýma slovama, tak bych řekla, že je Milý muslim asi takovej, jako jsem já kuchařka. Takže žádnej.

Turci mají (můžou a nemusí) mít v občanském průkaze napsáno náboženské vyznání, no Milý ho tam má, ale řekla bych, že tím jeho spojitost s islámem končí. Jeho rodina se řadí k Alevitům, což je jedna z odnoží islámu. Milý ale tvrdí, že na tohle nevěří, protože rozdělení islámu neudělal Bůh, ale lidi, což mi přijde rozumný. Sama věřím v Boha, ale nevěřím v náboženství, takže jsme na stejný rovině, a i to přispívá k tomu, že jsme sehraná dvojka.

Takže jsem se rozhodla dnes trochu objasnit, jak je to s těma Alevitama, a myslím, že po přečtení bude jasné, že můj manžel není násilnický muslim, který by mě nutil chodit v burce nebo v šátku. Tyhle vlastnosti však, jak jistě víte, člověk nezískává náboženstvím, ale tím, jakým je člověkem. Na obranu musím říct, že ŽÁDNÁ z mých kamarádek a známých nejen zde v Istanbulu, ale i jinde po světě, která žije s Turkem, Arabem nebo muslimem odkudkoliv, nemá za partnera tyrana, nikdo nikoho nenutí přejít na islám a další podobné chujoviny, které si sem tam přečtu.

Muslim, alevi... Kdo je kdo?

Když prorok Mohamed zemřel, islám se rozdělil na dva směry - sunnité a šíité.



A teď cituji: Část anatolských alevitů má křesťanskou minulost. Byli to křesťané, kteří ze strachu před sunnitským islámem přestoupili k alevismu, který jim umožňoval vystupovat, jako by byli muslimové. Doufali, že se ve skrytosti uchovají křesťanskou víru a obyčeje a budou je moci předat pozdějším generacím. Především Osmané je zle pronásledovali jako nevěřící a odpadlíky kvůli houževnatosti jejích víry a praxe. Jejich svébytnost se projevovala především v odmítání "pěti sloupů" islámu a islámského právního kodexu šaria.



  • Alevité mají jako hlavního "hrdinu" proroka Aliho, narozdíl od sunnitů, kteří vyznávají proroka Mohammeda. Ve skutečnosti byl Ali Mohamedův zeť. Já vám nevím, ale mně ten Ali trochu připomíná našeho Ježíše.
  • The Independent o Alevitech napsal, že: "Ženy často sedávají v kavárnách nebo spolu s ostatními muži, oblékají se do formálního oblečení a mnohdy se chovají jako ženy ze západu." Tím si nejsem tak úplně jistá, nelze generalizovat, ale potkávám ženský, který mi přijdou jak z jinýho světa, a taky ženský, který jsou fakt jak kdyby vyrůstaly v Evropě. To se ale netýká jen Alevitů, ale celkově žen v Turecku. 
  • Nicméně ženy hlásící se k Alevi se nemusí zahalovat, na rozdíl od sunnitů. U Milého v rodině není jediná zahalená ženská, tudíž si dobře rozmyslete, jestli se mě ještě někdy zeptáte na to, jestli mě tyranský manžel nutí nosit šátek:-) Zahalila jsem si vlasy halabala jednou v životě, zcela dobrovolně, na pohřbu Milého babičky. Dopředu jsem se ptala, jak je to s etiketou, co na sebe a podobně. Co se šátku týče, bylo mi řečeno, že to záleží na mně, ale nezahalené tam byly jen asi dvě ženský, pro výraz úcty jsem si šátek dala.
  • Alevité nechodí do mešit, mají své modlitební domy, které se nazývají cemevi. Tam jsem byla dvakrát, tedy v areálu, ne přímo vevnitř. Jednou právě na pohřbu a jednou na WC, když jsem šla okolo. Už jsem ale několikrát prosila tchyni, že bych se šla ráda podívat přimo dovnitř, ale vzhledem k tomu, že tam nechodí ani oni, se toho asi nedočkám. Na cemevi je zajímavé také to, že se ženy modlí dohromady s muži, ne odděleně, jako je tomu v mešitách. Taky jsem nedávno poslala do místního cemevi e-mail, že bych zde ráda dobrovolničila a učila angličtinu místní děti, tak třeba to vyjde a budu tam pečená vařená!
  • Prosazují monogamii, jejich náboženství je založené na humanismu, spravedlnosti, a tak je celkem logické, že i ženy jsou si s muži rovny, alevité neuznávají upřednostňování jednoho pohlaví před druhým.
  • Nemusí se pětkrát denně modlit, nedrží postní měsíc ramadán a nemají povinnost vykonat pouť do Mekky. Samozřejmě mají své jiné svátky, i ten půst dodržují, ale jindy a pouze po dobu deseti dnů.
  • Dokonce jsem se dočetla, že alevité při obřadech pijí víno, což může být důkazem toho, že má jejich víra hluboké kořeny v křesťanství. Také jim není zakazovaný alkohol. Milého tatínek, pokud je přítomen v době, kdy piju víno, téměř vždycky pije se mnou, i tu Becherovku si dá!
Sunnité často říkají, že šíité/alevité nejsou pravými muslimy, což se popravdě ani nedivím, vzhledem k tomu, co jsem o nich psala výš. 

Mně je to ve finále celkem fuk. Ať si každý myslí co chce, ať si každý věří v co chce, jen ať se lidi vzájemně respektujou a bude nám hej. 



Co se dětí týče - samozřejmě, že řeč došla i na to, jakým směrem povedeme Meryem. Jsem ráda, že jsme se domluvili, že žádným. Záleží čistě na ní, jakou cestou se vydá. Vyrůstá v multikulturním prostředí a za obrovskou výhodu považuju fakt, že se potkává s různými osobnostmi všech možných směrů, barvy pleti i vyznání, a tak doufám a věřím, že z ní nevyroste nějaká xenofobní osoba. 

Děti zde hned po narození dostávají občanský průkaz, kam se také píše náboženské vyznání, Meryem má kolonku prázdnou.

Jediný, čeho se Milý fakt drží je to, že nejí vepřový maso. Teda co vím, tak ho jedl dvakrát. Jedno, když jsme bydleli v Itálii, jsme chodili do jedné restaurace na těstoviny s masem, Ercanovi to fakt moc chutnalo a jedl to pokaždé. A jednou přišel čas na změnu, vybral si jídlo a pro jistotu se prodavače zeptal, jestli tam není vepřový. A prodavač řekl, že je. "Aha, tak já si dám to, co vždycky," řekl Milý. "No ale tam je vepřové taky!" Řekl prodavač, Milý zbledl, mně cukaly koutky...

No a podruhé... To když jsme žili v Čechách, tak jsem šla koupit ke snídani párky, sobě normální a Milýmu hovězí. Uvařila jsem zvlášť, jenže při podávání jsem to omylem prohodila... Dodnes to neví. A jak mu chutnalo! Ale to je jen mezi náma, děcka!


Když se mě někdo zeptá, jestli jsem křesťan, řeknu, že ne. A je to pravda. Nikdy mi nikdo neřekl nic špatného, nikdy se mě nikdo (až na jednoho bláznivýho taxikáře) nesnažil přetáhnout na islám. Žijeme si tu v sousedské harmonii, vzájemně se respektujeme. Muslimové tam venku se nedívají pobouřeně, když si vezmu tílko a kraťasy, nebo když jdu v šatech ven. Zahalené prodavačky v obchodě se sýry se mnou neustále žertují nehledě na to, že sama chodím víc odhalená než zahalená. Nikdo se na mě nedívá skrz prsty jen proto, že jsem prostě jiná.

Já je nebráním to vůbec ne! Občas taky narazím na někoho, o kom si řeknu, že je naprostý idiot, ale to nemá s islámem nic společného. Jsou lidi špatní a dobří, a já mám štěstí na ty dobré!

Proč to tak nemůže být všude?

PS: Aby vám nic neuniklo, sledujte mě na instagramu a na Facebooku!

You Might Also Like

2 komentářů

  1. ...Já bych dala dohromady vaší Meryem s naším Chajimem (Jáchymem), protože bych vás brala za "tchánovce" a měla bych upřímou radost z našich multikulti setkání (jakožeramadánovo-jakožechanukovo-jakožekřesťanskovánočních atp.) nad vším tím cukrovím, jídlem, a v neposlední řadě nápoji, která (které) by nás pojila(y), a bavila bych se nad údivem ostatních :D
    A teď jsem zvědavá, jak si to kdo bude interpretovat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jáchym je boží jméno! Ale setkání se mnou není vůbec sranda, protože jsem milovnicí vína a mám ho ráda velké množství!.)

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!