Asli má pračku!

15:10:00

 Ahoj!


Když jsem na blog psala, jestli nekoupíme Asli pračku, ani ve snu by mě nenapadlo, že to dopadne takhle! 

"Jsi blbá Báro, kdo by ti jako posílal peníze?" "Akorát ti budou psát, jak nebudou podporovat Syřany." Přesně tohle mi vrtalo hlavou, když jsem psala tu žádost o pomoc. 





Netrvalo to ani pět minut a mojí stránce na Facebooku začaly chodit první zprávy o tom, že byste chtěli pomoct koupit Asli pračku! A já koukala jako puk... Známí i neznámí mi psaly zprávy, který mi vháněly slzy do očí...




Prosim o cislo uctu, kam muzu poslat penize, nemuzu sice moc, protoze jeste chodim do skoly, ale lepsi nez nic. Dekuji 
♥ 
 Ahoj Barčo, ráda bych přispěla na tu pračku pro Asli... je to asi minimum, co člověk muze udelat protoze takových holčiček je strasne moc, co žijí v takových podmínkách a je mi to neskutečně líto, ale když se naskytla tato možnost a věřím, ikdyž se neznáme osobně, že to opravdu půjde pro tu holčičku a její rodinu... sice to není moc, ale na tu pračku bych ráda přispěla 
                                                                                
 Velice oceňuji Váš  lidský přístup k těmto lidem, kteří potřebují pomoc. V naší republice se setkávám pouze s negativními reakcemi na problematiku uprchlíků. Nikdo z nás nemůže vědět, kdy se může ocitnout v podobné těžké životní situaci.
Vy jste úctyhodná a měla jste kuráž. Odvahu prezentovat svůj nápad, jak pomoci někomu, kdo právě neprožívá nejšťastnější období a ne vlastní vinou ;)
   A cizí? To je možná právě to, co v lidech paradoxně vzbuzuje důvěru. Ryzost, s jakou jste příběh sdělila, to nadšení. Díky tomu je pomoc adresná. Charita, prezentovaná "známými" tvářemi, kde se vlastně i dárci nakrucují pro dobrou věc, přitom jim všem jde jen o dobrou image, ztratila svůj původní smysl. Pomoc, kterou zprostředkováváte Vy není charita, je to lidskost. Obyčejná až banální lidskost, tedy nezištná pomoc druhému člověku.
   Sama mám velmi osobní vztah nejen k Istanbulu, ale i několik přátel Syřanů. Na přelomu 2010/2011 jsem tam pobývala a ani ve snu by mne tenkrát nenapadlo, co bude následovat... Člověk by z mediální bubliny takřka uvěřil, že postoj Čechů vůči této situaci je jasně negativní. Bohužel je to způsobeno tím, že nenávistní omezenci a tupci mají potřebu své názory prezentovat nahlas a bouřlivě. Je příjemné číst, že Váš nápad má nemalou podporu.
   Děkuji za tu zdánlivě malou věc, do níž jste se s vervou pustila. Přeji Vám, aby ten pramen lidskosti, který jste objevila štědře prýštil...  
                                                                                   
Ahoj Babs,

Tvůj článek o Asli mě dostal. A možná i kvůli tomu že jsi ani neřekla vše čím vším si Asli a její rodina prošla než se dostali do bezpečí. Tady v Evropě kde jsou všechny zprávy filtrované a upravované tak aby podporovali šílenou politiku je dobře že si lidé přečtou jak to doopravdy je. Jezdím do Turecka za svým budoucím manželem a nikdy jsem se nesetkala s nevraživostí vůči mě jako cizince. Jsou to milí vstřícní pohodoví lidé a mám je moc ráda. A proto ráda pomohu. 
                                                                                  

Víš začínají mě děsit názory lidí kolem mě. Jak jsou všichni tmaví špatní jak, jak se mají špatně, jak přijdou o peníze když tu ubytujeme pár lidí kteří utíkají před válkou. Tak jak jsi sama řekla, jsou lidí dobří a špatní, ne bílí  dobří a černí špatní.Mám dceru, která je napůl černoška, takže exotický původ je na ní vidět a děsím se toho, jestli se to tady zvrhne a lidi vezmou kvůli pár pitomých politiků do ruky zbraně. Protože pak nikdo nebude rozlišovat jestli je někdo muslim nebo ne. Prostě začnou střílet. Nejsem z toho vůbec nadšená.
Moc Asli pozdravuj. Je fajn že tě má, že má někoho kdo nepřemýšlí jen o sobě a chce něco udělat. Lidi tady si neuvědomují co je to chudoba. 


No děcka, co to je? Jestli jsem někdy pochybovala o tom, jestli má smysl psát blog, tak teď už vím, že rozhodně jo! Díky tomuhle jsem se naučila, že vůbec není důležitý mít desetitisíce shlédnutí příspěvků, ani kilometrový komentáře pod články. Jestli jsem někdy pochybovala o tom, jestli mě někdo čte, tak teď teda vím, že to smysl má, i kdyby vás, čtenářů, bylo jen deset, nebo třeba jen jedinej z vás. Jste boží! 

Já vím, já vím, nejste zvědaví na moje řečičky, jdem na to, jak jste koupili pračku! 

Když jsme se s Luckou domluvily, že dnes, 1. 6. 2016 je teda DEN D, den, kdy půjdeme koupit pračku, byly jsme obě docela nervózní. Začala jsem tím, že jsem šla k nám do bazaru, abych se zeptala, za kolik mají pračky. Za nula. Žádné nemají. Error první. 

Jela jsem ke kamarádce a po cestě zpět jsem se stavila do jiného bazaru. Pračky měli, super, hned zaplatím. Hledám kartu. NIC. Hlavou mi bleskne obrázek Marušky a Vašíka, jak mi rabují peněženku v chodbě u kamarádky. Píšu jí a dostává se mi odpovědi, že karta se našla v botě. Výborně, jak dostat peníze z karty ke mně? 

Napsala jsem Lucce, jestli má český účet. Má, stejná banka, peníze přijdou hned. Uf. Uf netrvá dlouho. Lucka si není jistá, jestli jí funguje karta, dlouho účet nepoužívala. Zkusí něco vybrat. Error druhý - karta nefunguje. Za dobu Lucka píše znovu. Karta nefungovala proto, že na účtu nebyly peníze. Blondýna. 

Ráno přijíždí Lucka, vybíráme peníze, platíme pračku.  

Máme hodinu na nákup dalších věcí, než pračku přivezou, chceme to předat všechno naráz. Tak jdem na kafe. Integrujeme se. Otvíráme si kancelář a jsme důležitý.



Po cestě se stavíme v elektru a jdeme shánět plotýnku na vaření. Nemají a neseženeme ji nikde u nás ve čtvrti. Vidíme troubu za super cenu. Berem. To si aspoň myslíme do chvíle, než nám prodavač řekne, že už ji nemají. Nechápeme, proč nám teda nedají tu vystavenou, a zklamané odcházíme. 

Telefon. Přivezly pračku. Běžíme k Aslijovým, naštěstí to není daleko. Error třetí. Nemáme nic dalšího.
















A to už se otevírají dveře a zvědavě vykukují tři hlavy. 

Radost byla obrovská, všichni zmateně pobíhají a pán v modrém tričku se chopí zapojování pračky. Když ji chce zapojit do elektriky, ozve se rána, vypadnou pojistky a modro tričkový pán dostává ránu. Brutální error. Všichni ho litují, jenom Noura, maminka Asli, nalévá první kávu. Pán naštěstí přežívá, to by nám tak chybělo, starat se ještě o mrtvýho Turka.

Nahazujeme pojistky a přeživší to zkouší podruhé. Rána. Pána už nikdo nelituje a Noura nalévá druhou kávu. Neberu si cukr, což zaujme pozornost a raněný hrdina se přiznává, že taky drží dietu. U toho si hladí břicho a říká, že má sto deset kilo. Prý na kolik vypadá? Co mu mám na tak blbou otázku říct? "Padesát," střelím a on kulí oči. "Fakt jo?"

Když zjišťuje, že Lucka není vdaná, nabízí jí svého příbuzného. Má dům, auto, Lucka přesto odmítá. Blondýna. 

Zjišťujeme, že je vada na prodlužce. Odcházíme se záminkou, že jdeme koupit novou.

Odebíráme se do obchodu, kde mají prostě všechno. Kupujeme, co se dá. Od pastelek přes ubrousky, ručníky, mísu, balon, barvy, plastelínu, domácí potřeby, troubu a nacházíme plotýnku! Platíme a chystáme se odejít.








Error číslo pět. Určitě to neuneseme v ruce. Půjčujeme si vozík. Po cestě si dáváme čaj. Lucka chtěla asi kafe číslo 54845, nebo nevím.



Jdeme do supermarketu, kde toho nakupujeme fakt spoustu. Dva plný košíky. Platíme a zjištujeme, že jsme blondýny asi obě, protože nám dochází, že tři košíky a kočárek prostě neuvezeme. Přerovnáváme věci, kočárek necháváme v supermarketu a se dvěma košíky vyrážíme na cestu. Vypadáme trochu divně.



Ale pořád se skvěle bavíme a máme úsměv na rtech, protože se těšíme na to, co bude!

Košíky jsou úplně na prd, pořád zajíždí do kanálků na kraji silnice, čehož si všímají i kolemjdoucí a buď nám horlivě radí, jak jet, což je úplně k ničemu, až se nad námi smiluji tři ženy a s košíky pomůžou. Jedna z nich to vzdává poté, co jí hluboce zklamu. Nechci odvézt košík k ní domů i přesto, že je na tom údajně fakt špatně.

Naštěstí nám běží na pomoc pomocnice a hned to jde líp.


Co vám budu povídat. Všichni se ptali, co to je a pro koho to je, chytali se za hlavu a nemohli věřit tomu, že je to fakt pro ně. Jeden přes druhého začali všechno vyskládávat na podlahu. 

Mamince jsme vysvětlily, že plotýnka je na elektriku a tak nemusí každý měsíc kupovat plynové bomby. Z toho měla asi největší radost, soudě podle výrazu ve tváři. 


Jen velmi malá část toho, co jsme koupily. Teda spíš toho, co VY jste koupili!
                        

                                      


Děti jsme potěšily maximálně, celou dobu seděly a patlaly plastelínu nebo malovaly.

Ale to nebylo všechno.

Pořád nám zbývaly peníze, a tak jsme se ptaly maminky, co potřebuje. "Teď už nic," řekla. "Společně se najíme." A tak jsme šly vrátit košíky a nakoupit do syrského bistra jídlo (děcka, dík za dobrou večeři:)





A pak jsme seděli, jedli, povídali si, pili kafe a my jim říkaly o tom, že ta slova díků ale vůbec nepatří nám, že my jsme to všechno vlastně vůbec nekoupily. Že to koupili naši kamarádi, kterým jsme o nich pověděli.

......................

Nevím nevím, dlouho přemýšlím nad tím, co napsat na konec, jak poděkovat.

Jste báječný.

Není pravda, že Česká republika je plná xenofobů a rasistů a kdo ví koho.
Je jen na vás, jaký lidi si pustíte k tělu, jakýma lidma se budete obklopovat.
Všem, kteří jste se rozhodli Aslijovým pomoct, strašně moc děkuju a doufám, že budete potkávat přesně takový lidi, jaký potkávám já. A vůbec je nemusíte potkat osobně. Stačí třeba jeden e-mail, jedna zpráva, taková, jaký jste poslali vy mně.

Udělali jste něco pro druhý, pro rodinu, kterou jste nikdy neviděli a pravděpodobně nikdy neuvidíte, ledaže byste přijeli na ten čaj, na který vás zvu snad pořád.

Poslali jste peníze holce, kterou třeba ani neznáte, a možná ani nikdy nepoznáte, ledaže byste přijeli na čaj. Už jsem vás na něj, myslím, zvala.

Je úplně jedno, jestli jste poslali málo nebo hodně. Poslali jste. Udělali jste něco pro to, aby byl někdo další šťastnej.

A to není málo!

DĚKUJU všem, kteří se zapojili do akce "Kupme Asli pračku"

Ve finále vlastně o tu pračku vůbec nešlo.

Chápete, že jo?

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Milá paní Báro,
    klobouk dolů před Vámi. A jsem ráda i za lidi, kteří tady v Česku smýšlejí jako Vy. A jsem ráda, že má Asli pračku a spoustu jiných věcí, i když o tu pračku vlastně vůbec nešlo. Bohužel jsem si Váš fb našla až dnes.
    Hodně štěstí Vám i Vaší rodině. Píše krásně a děláte úžasné věci.
    K.H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá K., díky za krásnej koment! <3 Mějte se bájo!

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!