Pojedeš se mnou na hip-hop kemp?

13:25:00

Bylo mi tak 17 a můj první opravdovej kluk se mě zeptal, jestli s ním pojedu na fesťák. Připadala jsem si jak hustá holka a nekazil to ani fakt, že do té doby, než jsem HO potkala, říkejme mu třeba Ferda, jsem neměla ani páru o tom, co je to hip-hop, DJ nebo MC. 

Ferda působil v jedný místní hip-hopový skupině, byl asi o tři metry vyšší než já a bylo prostě hustý chodit s někým tak dobrým, úspěšným a známým! 

Není důležitý, co víš, je důležitý, jak  vypadáš

Nechtěla jsem působit jako pipina, která nezná všechny ty kapely, který to tam rozjedou, chtěla jsem bejt prostě hustá, tak jsem tomu musela přizpůsobit i svůj outfit.

V té době už jsem naštěstí chápala, že bez bot značky Adio nebo DC shoes budu naprosto nemožná, takže jsem jedny vlastnila, ale zbytek jaksi pokulhával. Žádná kšiltovka, žádný volný kalhoty ani mikina s kapucí, Naštěstí tady byla kámoška, která byla o krok napřed, tak mi půjčila svoje béžový oblečení, tříčtvrťáky a mikinu s onou nezbytnou kapucí.

Mohli jsme jet.

Všechno bylo dobrý. Ferda viděl na rappery kvalitně, já hůř. Na jednu show jsme stáli v páté řadě, Ferda jásal. Já neviděla nic, mých 158 centimetrů spolehlivě zajistilo, že jsem neviděla ani na stage, ani na obrazovky. Tak jsem aspoň zkušeným výrazem tahala s úplně cizím týpkem z jointa, kterýho mi nabízel. Ferda mě pak zachraňoval před umřením a nikdy mi nevyčetl, že z té show asi nic neměl. 

To hlavní mělo ale teprve přijít

Konečně jsme se dočkali hlavní hvězdy celýho hip-hop kempu. Už jsem byla pravá hip-hoperka, uměla jsem správně mávat rukou do rytmu a dělat JOU BROU, ČEK AUT MAJ FLOU, takže nastal čas na kamarádčino vypůjčené oblečení, a aby to bylo úplně tip-ťop, tak jsem si k tomu vzala na tajnačku uzmutou sestřinu BÍLOU kabelku.

Byla jsem dost nervózní, těšila jsem se na ně taky, tak jsme šli před stage s dostatečným předstihem. Už to mělo málem začínat, ale radši jsem si ještě, pro jistotu, odskočila, abych nemusela odcházet během koncertu. Vyšla jsem z TOI TOI a samou nedočkavostí téměř běžela směrem k pódiu.

Zaujali jsme místa na skvělé pozici a čekali.

"Necítíš něco?" optal se Ferda. "No, trochu jo, asi si někdo ulevil." "Ale pořádně! Pojď, jdem radši dál," navrhl Ferda a já poslušně udělala pár kroků vedle.

"Hele, furt to tu smrdí." Slyšela jsem, ale už pouze jakoby z dálky... Zrovna jsem se totiž hrabala v BÍLÉ kabelce, která už byla bílá jen částečně, protože jedna její strana byla úplně celá hnědá... A nebyla to jen tak obyčejná hnědá, byla to hovní hnědá. 

Se slzami na krajíčku jsem to řekla Ferdovi, který mě následně doprovodil opět na TOI TOI. Když se zastavil, aby na mě počkal, a já vyšla směrem k toaletám, ozvalo se něco, co jen zasadilo poslední ránu do mého už tak podroušeného psychického stavu a do faktu, že mi bylo to podělaný béžový oblečení, včetně kapuce, úplně na prd. 

"Máš celý záda od hovna!"

DO HAJZLU!

Došla jsem do TOI TOI, že zkusím zachránit nezachranitelné a v tu ránu jsem všechno pochopila. Navštívila jsem již podruhé stejnou místnost, ale až teď jsem si všimla toho, čeho předtím bohužel ne. Někdo se totiž očividně štítil sednout na prkýnko, tak si na něj kleknul, ale netrefil se do mísy a podělal se na prkýnko i opěrátko. A já to pak všechno kabelkou pěkně vytřela, a to se mi pak otřelo o záda... A dál ten příběh znáte.

Ferda se mnou odmítl jít do stanovýho městečka, což absolutně chápu, takže jsem zhrzeně a zostudněně stála kdesi na kraji toho davu čítajícího 20 000 lidí a bylo mi do breku.

A dneska, dneska to tady píšu, popíjím víno, usmívám se a trochu závidím ségře, která si teď užívá na fesťáku a říkám si, že něco na tom tvrzení, že STOJÍ TO ZA HOVNO, bude. Ale ten hip-hop kemp, ten za to stál!

Užijte si léto!

B.




You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!