Teroristi nás nedostanou!

6:40:00

Není to tak dlouho, co se na mě obrátil jeden český deník, že by se mnou rád udělal rozhovor o životě v Turecku. Domluvili jsme datum, ale po pár dnech přišla zpráva, že šéfredaktor s rozhovorem v tuto chvíli nesouhlasí, prý je nekorektní povídat o životě v Turecku po výbuchu na istanbulském letišti.


Lámala jsem si hlavu, co je na tom špatně, co je na tom nekorektního. Náš život se totiž nezměnil.

S kýmkoliv jsem se po atentátu v ČR setkala, neodpustil si poznámku: "Nechceš radši zůstat tady?" nebo "Prosím tě, už se radši odstěhujte, Istanbul začíná být nejnebezpečnĕjší místo na světě. Aha?! Tak to jsou asi Istanbuly dva a já bydlím v tom druhým.

Když mi kdysi, ještě, než jsem znala Milého, zavolala CK s nabídkou práce buď v Řecku, nebo Turecku, chtěla jsem do Řecka. Myslela jsem si, že je Turecko nějaká vyprahlá země, kde se jezdí na velbloudech, ženský nesmí na krok z domu a kde je uplatňováno právo šaría.
V Řecku nebylo místo. Skončila jsem v Turecku a dodnes je mi trapně, když si vzpomenu na to, jak hloupý jsem měla názor, který se výrazně liší od skutečnosti. Takže se na některé jedince nemůžu zlobit, chápu, jak se cítí.

Turecko není ani zdaleka takové, jak je nám často předkládáno. Schválně se někdy podívejte na jednu z těch tureckých telenovel, přesně takové totiž Turecko je. Nazdobené, barevné, moderní. Kýčovité příběhy plné lásky si vás získají stejně jako turecké ulice, kde během pár minut zažijete tolik věcí, vdechnete tolik vůní, které dlouho nezapomenete. 

"Určitě nepojedu na dovolenou do žádné muslimské země!"

Už to bylo zopakováno milionkrát, ale řeknu to znovu. ISIS nemají s islámem nic společného. Jak jinak si vysvětlit útoky v centru Istanbulu, Bagdádu, Bangladéši a včerejší útok v Mecce? Zdá se, že ISIS nemá zábrany a včerejším útokem se jen potvrdilo, že nejde o muslimy, ale o bandu idiotů, kterým nejde o šíření islámu, ale násilí. Copak by někdo, kdo chce šířit islám, odpálil bombu v samotném centru muslimů? Vy sami, kdybyste chtěli šířit křesťanství, odpálili byste se v kostele?

Tím chci říct, že po útocích ISIS v Turecku místní nechodí do ulic a neoslavují, jak se to těm klukům teroristickejm zase povedlo! Muslimové přeci musí držet s ISIS, ne? Naopak. Ti, koho se to dotýká nejvíc, jsou právě Turci.


Po prvotních útocích turismus, logicky, upadal. Když do místních přístavů opět začaly připlouvat lodě a prodejci na Grand Bazaaru měli zase komu nabízet lokum, přišlo neštěstí v podobě útoků na Ataturkovo letiště.

Připomeňme skvělou práci místních policistů, kteří si skrz kameru povšimli podezřelých osob v zimních bundách.

Istanbulská letiště mají výbornou kontrolu bezpečnosti, kdy jste prohledáváni hned dvakrát, jednou při příchodu na letiště, podruhé za pasovou kontrolou. Vstupy do obchodních center mají bezpečnostní rámy. Myslím, že by nebylo od věci to zavést všude.

Stalo se. Vybouchlo to. Zase.

Nebudu říkat, že nemám strach. Mám. Přesto ale s klidem můžu říct, že se nemění to, jak trávím svůj život v Istanbulu.

Bezesporu je to strašný, co se děje, ale kdybych se tím měla pořád zabývat a přemýšlet coby kdyby, ježíšmarjá, to bych se zbláznila a radši bych se šla dobrovolně pověsit.

Jistě, že jsem obezřetnější, snažím se nejezdit metrem, Milý mi neustále klade na srdce, ať se vyhýbám místům v blízkosti policie. To víte, že mě během letu napadne, co když to teď vybouchne? Ale stejně, jako se ta myšlenka vyloupla na povrch, tak ji zase zamáčknu a je klídek. Protože nejdůležitější je se z toho nepodělat, že jo.

A jak to vidí ostatní lidé žijící v Turecku?

Helena, Istanbul: Nuz, strach mam, ale nepoddavam sa mu. Vzhladom na to, ze byvame daleko od turisticky atraktivnych miest, nemyslim, ze by mi hrozilo bezprostredne nebezpecenstvo. Kazdopadne, ak mam vsak namierene do centra, ci cestujem metrom, stupen ostrazitosti vzdy zvysim. Napriek tomu si ale myslim, ze Turecko je relativne bezpecna krajina a netreba sa obavat cestovania sem. Vsade je vidiet policajtov a na verejnych miestach su zvysene kontroly. Pri vstupe k pamiatkam su umiestnene skenery a miera kontroly je tu ovela vacsia ako inde v Europe.

Dana, Antalya: Turecko má smůlu v tom, že je to země, kde nepokoje odjakživa s různě dlouhými přestávkami byly, jsou a budou. Své hranice bohužel v loterii nevyhrálo...Ano, z počátku jsem se bála. Každý den jsem sledovala zprávy, ze kterých jsem pak málem měla depresi. Ale pak jsem si řekla dost! Takto se přece žít nedá. V neustálém strachu, jestli se něco stane mně, mým blízkým, mé rodině. Život je příliš krátký na to, abychom byli obětí nějakých fanatiků, kterým jde přesně o toto, a médií, která, si myslím, že mají velký podíl na tom, že se lidé bojí. To, že je v Turecku situace, jaká je, se popřít nedá. Ale kde se co stane nemůže člověk vědět nikdy. Věřím, že každý máme svůj osud, ať děláme co děláme, odejdeme ve chvíli, která je pro nás ta poslední.Takže žijeme normálně, v našem životě se nic nezměnilo. Chodíme do práce, do školy, na procházky, na nákupy, do kina, bavíme se, prostě se snažíme užívat si každou chvíli a vše, co k životu patří. Místa, kde je hodně lidí, jsem neměla ráda nikdy, takže když vyloženě nemusím, tak např. o víkendu mě do nákupního centra nikdo nedostane.A co bych tedy doporučila svým známým, přátelům a kamarádům? Pokud se bojíte, můžete sedět doma a nejezdit nikam... Ale vězte, osudu stejně neutečete;-)

Nuri, Istanbul: Ať se stane cokoliv, je třeba si především uvědomit, že život jde prostě dál. Zavírat se do bytu a nevycházet není řešení. Abych řekl pravdu, moc o tom nepřemýšlím, chodím tam, kam se mi zachce a nemám ani strach. Vybouchnout to může kdekoliv, nejen v Turecku.

Míša, Antalya: Žiju v Antalyi a podle informací, co máme z médií, jsme dalším terčem teroristů. Život se nezměnil. Každé ráno chodím do stejného obchodu a pekařství, syn dál chodí do školky a manžel do práce. Ovlivněna útoky byla spíš moje mysl, cítění a můj vnitřní klid. Omezila jsem na minimum nákupy v nákupních centrech, jízdu městskou hromadnou dopravou. Momentálně si nedovedu představit, že bych někam měla letět. Na veřejné akce nechodíme. Stále víc a víc s manželem přemýšlíme, zda by nám třeba v Čechách nebylo líp, hlavně kvůli dětem. Ale je v Evropě opravdu bezpečněji? Situace u nás v Antalyi je taková, že na silnicích, před vjezdem na letiště, v centru města, u obchodních center jsou bezpečnostní kontroly a ozbrojení policisté. Všichni jsou v pohotovosti. Všichni se obáváme, ale život jde dál.

Jana, Istanbul: Dokud se tyhle útoky nedotknou mě osobně, budu se snažit vést můj život normálně. Nechci se nechat zastrašit fanatiky. Odmítám sedět doma, aby se mi náhodou něco nestalo.
Erika, Istanbul: Casto zistim, ze sa nieco zomlelo az potom, ako ma kontaktuju znamy, ci sme v poriadku. Vzdy som otrasena a mam strach, ale moj bezny zivot to neovplyvnuje, az na vybuch v Sancaktepe, vtedy som pocitila, ze je to blizko. Svojim sposobom ma tato situácia prinutila zacat soferovat, pretoze v preplnených autobusoch ma chyta paranoja. Chodim podstatne menej do nakupnych centier, ale stale chodim. Usetrim:-) Cez to vsetko neodhovaram ludi od cestovania do Turecka. Nemyslim si, ze je situacia vaznejsia, ako v inych velkych mestach Europy. Zijeme rovnako ako predtym.


Majka, Istanbul: Ak cestujem metrom, hovorim si - dufam, ze tu prave ziadny magor nieje...ale nebojim sa zas az na tolko, zeby som teraz nikdy do metra ci nakupneho centra nevstupila...o 4 dni odlietam z Ataturk letiska a urcite sa viac tesim na to, ze idem na dovolenku ako bojim... Avsak do buducna, ak bude politicka situacia taka, aka je, nebodaj horsia, odchadzame. Zatial nezijeme v strachu, ale obozrernost tu je.

Vždycky, když vás u sebe na blogu zvu k nám na čaj, tak to myslím vážně. Naprosto. Budu ráda,
když přijedete do Istanbulu a já vám ukážu, kde se líbala Šeherezáda s Onurem, nebo kde bydlel Sultán Sulejmán, vládce náš, slunce naše jasné. Nebudeme chodit mezi minama a nebudeme se ukrývat před bombama. Suprově si to užijeme. 

Těším se, až letos pojedu na dovolenou. Strávíme ji někde na pláži na jihu Turecka a jsem si jistá, že mě ani nenapadne, že by to snad mělo vybuchnout, nebo abych raději vůbec nikam nejela, protože co kdyby náhodou, že jo?

Jestli se to má stát, tak se to stane. Nebezpečí čeká všude, možná až budete sedět na gauči doma a mít radost z toho, že se vám nic nemůže stát, tak přiletí moucha, vlítne vám do krku a vy se udusíte. Nebo vás srazí auto, nebo, nebo, nebo... 

Těch příležitostí je milión, a nikdy nevíte, kdy přijdou, za kterým rohem čekají.

Tak si prosím, začněte užívat život, neřešte hlouposti, věnujte svý myšlenky a energii jen tomu, co vás dělá šťastný. Až budete ležet na tý smrtelný posteli, tak ať i tam máte úsměv na rtech.

Krásné léto!
Bára

You Might Also Like

8 komentářů

  1. Ahoj, přistěhovala jsem se do Istanbulu nedávno :) chtěla jsem se zepatat, zda je zde nějaká komunita čechů/ češek. Ráda bych si pokecala v rodném jazyce :) díky za odpověď!

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu, že nebezpečí číhá všude. Nejlepší jsou ty hysterický slepice, který se teď bojej vytáhnout paty i na Slovensko, protože přece teroristi!

    Máš super blog :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ty máš supr vlasy! Bacha, ať nejsi nápadná a teroristi si tě nevšimnou!:)))

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!