Bilingvní výchova

12:28:00

Dnes se můj taťka během Skypování zmínil, že mluvil s babičkou, která se zmínila o tom, co jsem jí psala ve zprávě. Našla jsem totiž kousek od nás jakýsi centrum pro děti, kde si můžou dvakrát týdně dvě hodiny dopoledne hrát, učit se, tancovat, být kreativní a já nevím, co ještě. Inzerovali cenu cca 1 500 Kč na měsíc, což by bylo parádní, nicméně během telefonickýho hovoru se cena téměř desetkrát navýšila, takže ze školky padlo. Ale zpět k babičce: zmínila jsem se taky, že se tam na děti mluví anglicky



Babička z toho byla trošku v rozpacích, protože prý Meryem bude mít v těch všech jazycích guláš a žádný nebude umět pořádně. 

Spoustu lidí už Meryem politovalo, že je to chudinka, že v tom bude mít zmatek, ale myslím, že je to úplně mimo mísu. I tak jsem se ale dneska po dlouhé době zamyslela nad (ne)mluvou mojí Máří.

O téma bilingvní výchovy (super tematický stránky ZDE) jsem se jednu dobu docela zajímala, ještě v době, kdy jsem byla těhotná. Díky tomu, že tady v Istanbulu žije spousta krajanek, které už mají děti, vím, že dvojjazyčná výchova není problém, a znám několik dětí, které ovládají jazyky dokonce tři. 

Tím, že se podílím na přípravě časopisu Krajánek, kam se neustále připojují nové a nové země, vím, že bilingvní výchova není sranda. Po celém světě existují České školy či krajanské spolky, které pořádají akce pro děti i dospělé, často zaměřené právě na podporu mateřského jazyka. Vím, že dvojjazyčné děti poté, co přijdou ze "svých" škol, trénují druhý jazyk ještě doma, Je to dřina pro rodiče i pro děti, ale dětské mozky fungují jako houby, takže informace nasávají bez problémů a tím, že v dvojjazyčném prostředí vyrůstají, je to pro ně přirozené. Nechci teoretizovat a poučovat, můžete si přečíst článek, který jsem o bilingvní výchově psala TADY.

Naše Máří má naštěstí zájem o knížky, takže čteme skoro neustále. No, čteme - drží mi prst a já komentuju to, na co si ukáže. Taky na ní hodně mluvím. Když jdeme na procházky, když vaříme, když uklízíme, když si hrajeme - pořád všechno komentuju. Sice má teprve skoro rok a tři čtvrtě, ale vidím, že to funguje. Česky rozumí perfektně všemu, teda když se jí zrovna chce. 

Trošku horší je to s turečtinou, ale není se čemu divit. Milý je od nevidím do nevidím v práci, takže se kolikrát během dne vůbec nepotkají. Meryem sice rozumí, ale v některých chvílích prostě nereaguje. 

Čas od času si ji bere turecká babička, tam ale nemůžu čekat žádné zázraky, teď to vůbec nemyslím špatně, ale kolikrát jí nerozumí ani samotní turci, protože turečtinu míchá s tím jejich východním nářečím. Například místo peynir, což znamená sýr, říká pendir:-)

Mám jednu známou, která má stejně starého syna, jako je naše Máří. A tak jsme se kdysi bavily, a známá říkala, co už její malý syn umí, a mně bylo líto, že malá neumí skoro nic, že neříká ani máma a tak. Fakt mě to mrzelo, ale pak jsem to hodila za hlavu, protože mi došlo, že za pár let bude Meryem ve výhodě, protože bude plynule mluvit dvěma jazyky, i když teď jí to třeba trvá trošku dýl. 

Meryem začíná mluvit až několik málo posledních měsíců. Teď bychom si měly definovat slovo mluvit - mám na mysli vyjadřování se jinak než ukazováním prstu, i když i to pořád převažuje. Říká slova, kterým často rozumím jen já a Milý. Docela se chytá i ta tchyně a můj švára, ale to je hlavně tím, že to jsme právě my, kdo s Meryem tráví nejvíc času. Mluví jak turecky, tak česky.

Včera zrovna nutila panenku sednout si a doplňovala to slovem "otuj" - tureckým otur - sedni. 

Když se chystáme ven a mně to zase tááák dlouho trvá, naběhne celá běsná a povzbuzuje mě: "adi, adi" - tedy tureckým "hadi" - dělej.

Na klouzačce na děti pokřikuje "ka" - "kay" - sklouzni se.

Trochu provar je to s "mami" - vždycky se tak připitoměle uculuju, když to říká, a hřeje mě to u srdce, ale jen do tý doby, než jde za Milým, a když od něj něco potřebuje, tak na něj řve "mami" taky. Tohle aplikuje i u ostatních lidí, jak jde o něco, s čím maminka, tedy já, nechce nebo nedokáže pomoct, stává se "mami" klidně i prodavačka v obchodě. 

Dnes běžela na ulici za holčičkou a volala na ni "anne" - mami. 

Když někomu něco dává, ječí u toho "na". Ať už jde o kozu, která chudák nestíhá jíst trávu, jak to do ní Meryem pere, nebo prodavače kukuřice, kterýmu Meryem cpe peníze, který vyžebrala u rodinných příbuzných. 

Pak je samozřejmě dobrá v citoslovcích, ale ne vždy se jejich použití hodí. To jsme šly tudleva po ulici a na obrubníku seděl mladej kluk a pokuřoval. Meryem si před něj stoupla, ukázala na něj ukazovákem, podívala se na mě, zkřivila obličej a u toho vydávala "blééééé". Já věděla, že to bylo na cigaretu, ale nevěděl to kluk, který teda vůbec nechápal, co se děje. 

Nebo jsme nakupovali, celá rodina. Až poté, co mé dítě začalo vnímat a chápat, jsem začala proklínat marketingové triky prodejců, tedy stojany se sladkostmi u pokladen. Naše Máří sáhla po Kinder vajíčku. Nechtěla jsem jí ho koupit ze dvou důvodů - jasně, čokoládky atd. nedávám. No a taky už měla v košíku nějakou jinou ňamku. Tak jsem si k ní čupla a začala vysvětlovat... a Meryem vzala Kinder vajíčko, zařvala hopááááá a hodila ho pod regál. 

Taky říká bác. To třeba jdeme po ulici, ona spadne, řekne bác a do toho začne dělat pohyb ve stylu "vezmeme si hoblík pilku,..." 

Jak málo mluví, tak je dokonalá herečka. Teď třeba začne fňukat pokaždé, když jí řeknete "promiň". Jdeme si třeba na procházku a já jí řeknu promiň. Jen tak, protože mě ty její scény baví. A ona se začne tvářit jak kdyby brečela, začne fňukat, někdy si rukama přikryje oči. 

Nebo skoči na spícího Milýho a u toho ječí "hopá" nebo "bác", pak si přikryje pusu a začne se vyčůraně smát.

Je boží.

Říká toho hodně. Nejsou to věty, jsou to slova. Němá určitě nebude, naopak myslím, že budeme ještě rádi vzpomínat na doby, kdy neuměla mluvit. Je to hrozně hodná holka, nezlobí, ale je trochu hajzlík, bohužel je mi úplně jasný, po kom to má:-)

Doma máme spoustu knížek jak pro malou na rozvoj řeči, tak pro mě na to samé téma. Občas do toho kouknu, sem tam pohledám něco na Pinterestu. Nestuduju to ale nějak do hloubky.

Bilingvní děti prý začínají mluvit později a upřímně mi to žíly vůbec netrhá. Jasně, zkraje v tom bude mít guláš, ale pak, pak bude mít obrovskou výhodu v tom, že bude mít dva mateřský jazyky, což bude moct využívat celý život. 

Jak to máte vy, milí rodiče ze smíšených párů? Jak jsou na tom s mluvou vaše děti? Máte nějaké speciální fígle? Budu fakt moc ráda, když se podělíte do komentářů, ať vím, co čekat! 

B.




Zdroj obrázků:
http://www.czechenglishtranslator.co.uk/cz/wp-content/uploads/2013/04/Bilingvn%C3%AD-v%C3%BDchova-300x199.jpg

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Já sama děti ještě nemám, ale vím, že až je mít budu, budou bilingvní. Nevím, jestli partner bude chtít na děti mluvit vietnamsky nebo česky, ale je mi jasné, že partnerova rodina česky bude mluvit těžko - a maminka od přítele se na děti těší tak, že si myslím, že u nich děti budou trávit většinu volného času.

    Každopádně bilingvních dětí znám dost, většinou se jedná o malé Vietnamce, kteří se narodili v ČR, doma s rodiči sice mluví vietnamsky (tedy rodný jazyk je vietnamština), ale jejich "přirozený" jazyk je čeština - mluví česky ve školce, ve škole, mezi kamarády... S takovými dětmi se potkávám pravidelně, protože jsem s nimi i pravidelně chodila na vietnamštinou. Zajímavé je, že ačkoli všechny mluvily v dětství jen vietnamsky, tak stačí pár roků v českém prostředí a jsou na tom s češtinou excelentně ještě dříve, než dojdou do první třídy, dokonce i když doma česky vůbec nemluví. Zatímco s tou vietnamštinou je to horší, často těm dětem rozumí jen jejich rodina. Možná proto, že jejich rodiče nepovažovali za důležité dětem třeba číst, protože si mysleli, že se vietnamsky naučí asi jen tím, že s nimi prohodí pár slov večer, až přijdou z práce.

    Každopádně i když bilingvní děti začínají mluvit později, tak podle mě je do života obrovská výhoda, když už od začátku umí dva jazyky. Nejenom kvůli těmto dvěma jazykům, ale hlavně kvůli tomu, že se mnohem snadněji naučí jazyk další. Jejich mozek má v jazykové oblasti mnohem více spojů - a když už se dítě naučí myslet ve dvou jazycích, tak není takový problém se naučit myslet třeba i ve třetím či čtvrtém jazyce. Ano, za cenu toho, že má z toho ze začátku v hlavě zmatek, ale pokud rodiče jasně rozlišují hranice (tedy například maminka s dítětem mluví výhradně jedním jazykem a tatínek výhradně druhým - a nikdy to nemíchají), tak se to dříve či později dítěti zařadí "do správné kolonky". A pak už má otevřené dveře i k dalším cizím jazykům.

    Znala jsem paní, která si vzala Afričana. Ona na dítě mluvila česky, on svým jazykem a mezi sebou mluvili anglicky. Syn sice občas dělal, že nerozumí, ale když něco chtěl, tak to dost jasně vykřikoval (i ve svých třech letech) ve všech třech jazycích :-D.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojda, diky za odkaz na muj web :) Dala jsem na nej odkaz na Tvuj, urcite si nekdo rad pocte! Nazvala jsem to Babsie blog, snad to je tak ok :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!