Rozhovor: Stopem ze Svitav až do Turecka

16:06:00

Bylo nebylo, daleko předtím, než mohl kdokoliv z nás vědět, že do Turecka pojedeme ještě bambilionkrát, se sem moji rodiče vydali stopem. Poprvé do Alanye, podruhé přes Ukrajinu do Istanbulu, ale to už byla moje ruka v Milýho rukávě. 

Boží, ne?

Vůdce výpravy, Pavku, už prý nebaví neustálý zájem novinářů (hahaha), přečtěte si tedy, co o prvním stopovacím výletu říká Jolča. 



--------------

Teda přiznávám, že jste mi vyrazili dech, překvápko to bylo veliký! Koho celá akce napadla?

Napadlo to mě jako kompromis mezi našimi představami o ideální dovolené – Pavlovou aktivní až adrenalinovou a mým „válením se u moře“. Okamžitě jsme se na tomto nápadu shodli, stejně tak jako na cíli cesty - pracovala jsi tou dobou v Turecku, tak jsme se rozhodli ti udělat překvapení.

No a to se vám povedlo, rozhodně bych nečekala, že budete sedět na obrubníku před domem, kde jsem bydlela, až se vrátím z práce. Jak jste se na cestu připravovali?

Cestu jsme podnikli v září 2010 a připravovali jsme se na ni od června – od kontroly platnosti pasů, přes nákup nezbytností, sestavení itineráře až po zajištění hlídání naší druhé, tehdy ještě nezletilé dcery a dvou psích miláčků. 


Ani trošku jste se nebáli?

Čeho? Držíme se hesla, že „nejsou nebezpečné země, jsou jen rizikoví cestovatelé."

Jak to probíhalo, kde jste spali a jak dlouho cesta trvala? 

Původně jsme plánovali cestovat po trase SVITAVY - BRATISLAVA - BUDAPEŠŤ - SZEGED - NOVI SAD -BĚLEHRAD - SOFIE -EDIRNE - ISTANBUL - ANTALYA - ALANYA .

Uznali jsme ale, že jet přes Istanbul, možná bysme do konce daného roku do cíle nedojeli. Proto jsme itinerář změnili: v Edirne „uhneme“ na Eceabat a poté trajektem do Asie – do Canakkale.



Nakonec cesta netrvala plánované tři, ale 6 dní. Kromě autostopu jsme využili i vlak, autobus, dolmuš a trajekt. Spali jsme ve stanu, v hostelu v Bělehradu, ve vlaku, v nádražní hale v Plovdivu i v autobuse. 


Jak vás znám, tuším, že se cesta neobešla bez srandiček. Potkaly vás i nějaké nepříjemnosti?

Trable jednou, když jsem po přejezdu hranice Bulharsko – Turecko ztratila na odpočívadle pasy a museli jsme se pro ně 50 km vracet. Naštěstí tam byly. Humorných zážitků bylo hodně, hlavně díky lingvistovi Pavlovi, když např. při vstupu do dolmuše řekl „Good bye!“ Nebo když nám vekslák v Sofii nabízel change a lingvista mi povídá: "Řekni mu, že jedeme do Turecka za dcerou."

Na kolik korun vás cesta stopem vyšla?

Celkem asi na 10 000,- Kč. Suma zahrnuje jízdenky ve vlacích, autobusech, trajekt, dolmuše, hostel v Bělehradu a samozřejmě jídlo a pití.

První cestu jsme plánovali stopem, ale protože nejsme dvě dvacetileté blondýny, museli jsme cestovat i jinými způsoby. A absolutně nelitujeme! Poznali jsme hrůzu bulharských vlaků, perfektně propracovanou tureckou dopravu, neochotu i ochotu lidí a fůru dalších zajímavých věcí. 


Podruhé jsme cestovali do Turecka přes Slovensko, Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko. Už jsme nespoléhali jen na stop a opět jsme byli nadšeni.

Takže snad jen: Je jedno, jestli to bude stopem nebo vlakem, „spodem“ (Maďarsko, Srbsko,…) nebo „horem“ (Ukrajina, Rumunsko,...). Hlavně se do Turecka vydejte!

A nakonec jasná otázka – jak na vás Turecko zapůsobilo?

Turecko jsme si oblíbili už při první návštěvě, stejně jako Turky. Možná i proto jsme později bez problémů přijali do rodiny našeho zetě, máme rádi jeho i jeho rodiče. Do Turecka se rádi vracíme a snad situace dovolí, že se budeme vracet i nadále. I když s pokročilým věkem už pravděpodobně jen letecky :-)





------------
A co vy, jeli byste? Já hned!



















You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!