Pět let ve svazku s Turkem

15:01:00

Občas mi chodí dotazy, jaké to je, žít s Turkem. Báječný.




V prosinci to bude pět let, co jsem řekla "Sí". Sí tobě, Sí novýmu životu, Sí životu s Turkem.

Dodneška si pamatuju, co jsi měl na sobě. Když si tu modrou mikinu oblečeš teď, vždycky se mi vybaví večer, kdy jsme se poznali. Jak jsme spolu protancovali večer, i když jsme oba úplní antitalenti na tanec, jak jsi mi dal rudou růži, který prodával ten mrňavej Pákistánec. Jak jsme seděli u baru a pili Martini. A jak jsme se loučili v sedm ráno a mně bylo smutno. Jak jsme hlídali malou Elu a já se dojímala nad tím, jak ti to s miminkama sluší.

Náš první výlet. Do Verony. "Hlavně nezaspi!" Říkala jsem ti asi stokrát. Vzbudil mě telefon, kde jako jsem, že čekáš na vlakovým nádraží. Do háje, zaspala jsem. Jeli jsme pozdějším vlakem, ruku v ruce bloudili uličkama Verony, snažili se vyluštit hlavolamy u stánku na náměstí a rtěnkou psali naše iniciály pod ten slavnej balkon. Upozorňovali nás, že je to zakázaný, ale nám to bylo šumák. Fotili jsme se u sochy Julie a šahali jí na prsa, prej to přináší štěstí nebo co. Pak jsme si dali cappuccino a bylo to boží. Nechtěla jsem, aby ten den skončil, ale skončil a já si po návratu uvědomila, že jsem zamilovaná. 

Bylo to rychlý. 

Když to cejtíš, tak to cejtíš. Před tebou jsem měla jinýho Milýho, myslela jsem si, že je to ten pravej, neuměla jsem si to bez něj představit, ale o svatbě a dětech nepadlo ani slovo. S tebou to bylo jiný. Hned jsem to prostě věděla, že si tě jednou vezmu a budeme spolu mít děti, navzdory rozumu, kterej mi říkal, že jsem magor. Jseš přece Turek, ne?

Já měla šaty z Tally Weijl za dvacet éček, tys měl džíny, košili a Lacoste tenisky, se kterýma hrál tvůj brácha o pár let později fotbal a ty ses na něj tak zlobil. 

Pak těch pár šílených měsíců v Padově. Tvoje debilní tuniská šéfová, bydlení v domku v polích... Celkově to bylo děsný. Mým nejlepším zážitkem je to, jak jsme tak rádi chodili do restaurace na špagety, který ti děsně chutnaly. Jednou jsi chtěl změnu, a tak ses pro jistotu zeptal, jestli v té omáčce není vepřový maso. Pán ti odpověděl, že ještě víc, než v té, co si dáváš obvykle. Umírala jsem smíchy a tys podezřele zbledl.

Jednou jsme se spolu opili a na oko se zasnoubili s kroužkem od klíčů. A druhej den, když jsem k tobě přišla, jsi mi dal opravdovej prstýnek a zeptal se mě, jestli si tě vezmu. Osm měsíců poté, co jsme se seznámili. Brečela jsem dojetím a o pár dní později při jízdě na kole zjistila, že mi prstýnek někde spadl...

Pak jsme to zkusili v Čechách. Nevyšlo to. Pracovali jsme spolu, kebab jsme měli dobrej, ale mezi

Čaj, slunečnicový semínka a hrnek Fenerbahce. Yes please!
náma to umíralo. Odjel jsi zpátky do Itálie a já zůstala v ČR. Myslím, že nám ta pauza prospěla. Aspoň mně. Tys měl jasno, tys tady byl pro mě. Potřebovala jsem čas, abych si uvědomila, že bez tebe to nepůjde. 

A tak jsem jednoho dne přistála na istanbulským letišti. Pamatuju si, jak mi taťka před odletem říkal, že kdyby se cokoliv dělo, ať se vrátím. Brečela jsem celou cestu. Čekal jsi na mě, měl jsi na sobě tričko Fenerbahce. 


Bydleli jsme u vašich. Snažili jsme se, všichni jsme se snažili, dokonce nám dali k dispozici svoji ložnici, ale upřímně, bylo to příšerný. Všechno bylo nový, tvoje mamka se do všeho míchala, taťka diktátor přišel o půlnoci s tím, že musíme přestěhovat skříň. Neustálý návštěvy a výslechy příbuzných, nový prostředí. Po čtrnácti dnech jsem si našla práci, začala jsem učit angličtinu v jazykovce a když jsem ti to řekla, tys mi odpověděl: "Óóó, paní učitelko..." Aspoň něco mi dodávalo kuráž, pečlivě jsem se chystala na každou hodinu. chválili mě za to, ale nevěděli, že je za tím jenom nuda. Ve čtvrti, kde bydlíme, není knihovna, bazén, jsme daleko od ostatních Češek, není co dělat. Začínám pracovat jinde, v jiné jazykovce, potom v jedné kanceláři, kde jsem úplně omylem. Víme to všichni - já i zaměstnavatel. Odcházím.

Je mi blbě. Vystupuju z autobusu, musím na záchod. Piju vodu, musím na záchod. První doktor říká, že mám zánět močovýho měchýře. Antibiotika nezabírají. Druhý doktor říká, že mám otravu jídlem. Léky nezabírají. Třetí doktor říká, že jsem těhotná. Týden. Je to spíš překvapení než radost, nicméně i během toho týdne mi přišlo, že se mi změnil svět. Zase pondělí. Zase ultrazvuk. "Neslyším srdíčko." Čekali jsme to, viď? Ty všechny antibiotika... Byl to kluk. Vím to.

O rok později ti volám z ČR. "Budu táta!" raduješ se rozespale. Už to není překvapení. Je to jen radost. O pár měsíců ti volám zase. "Bude to holčička." Brečí i moje mamka, co sedí vedle v autě. 

A pak, napotřetí. "Slyšíš, jak brečí? To je ona."

Máme dítě. Náš život nabírá úplně jinej směr. Vždycky jsem věděla, že budeš dobrej táta. Ale spletla jsem se. Jseš perfektní táta.

Meryem tě miluje. V uších mi zní váš smích, když ji vyhazuješ do vzduchu, před očima vidím, jak běží ke dveřím pokaždé, když je slyšet výtah. Křičí "táta" a brečí, když jí říkám, že táta je ještě v práci, že přijde později.

A pak konečně přijdeš, ona ti běží naproti, položí ti hlavu na rameno a oba jste tak šťastný. Pak jdeš za mnou, dáš mi pusu, donesu ti čaj a všechno je tak, jak má být. Jsme rodina. 

Babička říká "Tak čau zítra" a ty se směješ, co to říká, že je to přece "zejtra". 


Koukáš mi přes rameno, říkám ti: "To píšu pro tebe." a ty děláš, že rozumíš. Rozumíš prd.

Pak si lehneš na gauč, ruku mi položíš kolem ramen a hraješ si s mým uchem. A všechno je tak, jak má být.

Jako ten film, kterej jsi mi tak dlouho doporučoval, "Three idiots". Aamir tam říká, že "All is well." Všechno je v pořádku.

I to, že si myslíš, že Axl Rose je trapnej a Kissáci jsou idioti. Já si zase myslím, že hudba, kterou
 posloucháš ty, je trochu... přiteplená? (pár gayů mám jako kamarády, ale skoro všichni poslouchají Céline nebo Eltona, a ti teda přiteplení jsou.)

I to, že říkáš, že Colin Firth je starej. Ty jseš starej a Jennifer Lopez taky není zrovna nejmladší, kamaráde.

To, že dáš ponožky NA koš s prádlem není to samý, jako když je dáš DO koše s prádlem.

Přinést ti 155464565x za večer čaj je úplně v pořádku.

Když v seriálu Kemal políbí Nihan, samozřejmě, že budu plakat a ty se mi budeš smát.

Když máš od 5:30 do 6:00 nastavený budík každou minutu, jistě, že mě to bude vytáčet a nebudu dvakrát milá, když ho neslyšíš, ačkoliv ti mobil leží u ucha.

"Můžeš mi říct, co na mně fakt nemáš rád?" Ptám se tě právě teď. Koukáš, jak kdyby jsi spadl z jahody. "Hm, takže nic." "No, jasně, nic." Protože jsme si souzený!

 








You Might Also Like

7 komentářů

  1. Jejda, to je krásný! Ať vám to drží ještě dalších 50 let, fandím vám ;)

    OdpovědětVymazat
  2. To je nádherný! Kdyby tady vedle mě neseděl můj Turek, tak se fakt na férovku rozbrečím! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tos klidně mohla, oni jsou taky takový cíti!:)) Díky!

      Vymazat
  3. Už se tam těším za tím mým okurkem. Moc mi chybí. Gratuluji a ať se daří.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!