Rozhovor: Míša Canbulat - lektorka a překladatelka turečtiny, která lidem nosí k whiskey banány

14:14:00

V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem se naučila turecky. A dneska si můžete přečíst rozhovor s turečtino-profíkem, s Míšou Canbulat. Dozvíte se nejen o jejích začátcích v Turecku, ale i o tom, že jí to Turecko bylo předpovězený z kafe!


Jmenuji se Michaela Canbulat a od roku 2008 žiju v Turecku, které se mi stalo domovem. Turecko jsem si zamilovala a turecký jazyk mi otevřel dveře do tajů této úžasné krajiny. Mám dva krásné syny a skvělého manžela, který to má se mnou, emancipovanou Evropankou, někdy hodně těžké. Věnuju se výuce turečtiny, překladům, tlumočení a blogování. 

Míšo, jak a kdy ses dostala do Turecka?

Už když jsem byla na základní škole, cítila jsem, že v Čechách nezůstanu. Něco mě pořád táhlo ven. Ještě během střední jsem byla v Kanadě a po maturitě v Německu, kde jsem se poprvé setkala s tureckou komunitou. Říkala jsem si, že jako manžel by mi muslim nevadil, ale že Turka nikdy:-) No jo, odříkaného chleba největší krajíc. Po návratu z Německa domů jsem to moc dlouho nevydržela a začala jsem plánovat, kam bych zase vyjela. Zařídila jsem si Work and Study přes Student agency na Kypr. Maminka mé kamarádky mi tehdy vyčetla z kávy, že pojedu někam, kde se lidé modlí tak, že se klaní a vedle klanících se lidí viděla minaret. Pamatuju si, jak jsem si říkala, že se teda pěkně sekla, protože já mířila na jižní Kypr, který je pravoslavný:-) Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a já se pak souhrou náhod seznámila s Turkem, strávila nějaký čas na severním Kypru a pak se společně s Turkem, mým nynějším manželem, přestěhovala do Antalye, kde žiju od roku 2009 dodnes.

Míša s manželem

 Jaké byly tvoje první pocity z Turecka? Bylo těžké se začlenit do komunity jiné národnosti?

Pamatuju si, jak jsem byla překvapená z toho, jak moc je Turecko moderní. Ženy v televizi nebyly zahalené a měly docela odvážné oblečení. Překvapením také bylo, že jsem se začleněním neměla problém. Bylo to asi hlavně tím, že Turci jsou velice srdeční. Měla jsem štěstí na samé dobré lidi, všichni mi moc pomáhali jak v práci, tak i manželova rodina a přátelé. Musela jsem trošku změnit své návyky jak stylu oblékání tak chování k mužům. Tady se stačí na Turka usmát a hned si myslí, že s ním dotyčná flirtuje:-) Po čase jsem také přestala soudit turecký systém-nesystém a zvykla si, že tady prostě určité věci fungují jinak. Tím se můj život hodně zjednodušil a Turecko jsem si zamilovala. 

Živíš se jako překladatelka, pamatuješ si na nějaký trapas, který se ti stal, když jsi ještě neuměla pořádně jazyk a snažila ses domluvit?

Těch trapasů bylo několik, hned na začátku. Pracovala jsem jako číšnice v jednom hotelu na Kypru a bohužel klientela byla převážně turecká, ale já s turečtinou teprve začínala. Takže jsem jednomu pánovi místo buzlu viski (whisky s ledem) donesla muz ve viski (tedy banán a k tomu whisky), jedné paní místo kültablası (popelník) türk kahvesi, tedy tureckou kávu. Taky jsem nechápala, proč někdy říkají karışık a někdy kaşarlı tost. Přišlo mi to úplně stejné. A tak jsem všem nosila karışık. Až po nějaké době jsem se dozvěděla, že karışık je toust se sýrem a salámem nebo klobásou a kaşarlı je pouze se sýrem. No nezbývalo mi nic jiného, než se na klienty usmívat a být víc než sympatická. A fungovalo to, hned první měsíc jsem byla vybrána jako nejlepší zaměstnanec měsíce. 


Jak dlouho ti trvala cesta k tomu stát se soudní překladatelkou? Je podle tebe turečtina těžký jazyk? Jak ses ho učila ty?

Soudní překladatelkou jsem se stala až po šesti letech v Turecku. Člověk se ale má stále co učit. Cizí jazyk je pro mě hobby na celý život. Turečtina není těžký jazyk, jak si například mnoho mých studentů na začátku myslí. Baví mě, jak společně objevujeme krásu a logiku tohoto jazyka. Turečtina je plná přípon a pravidel. Oproti češtině je v turečtině málo výjimek, a tak se stačí naučit základní pravidla a pak už to jde samo, hlavně těm, kteří bydlí v Turecku a mají motivaci se tento jazyk opravdu naučit. Já musím poděkovat Bohu za talent, který mi dal, jazyky se učím rychle. Učila jsem se z učebnic, internetu a hlavně mluvením a poslechem. Než jsem se pořádně rozmluvila, tak přešel asi rok. Jsem pozorovací typ a nerada dělám chyby, což je docela nevýhoda. Proto svým studentům vždy kladu na srdce, ať se nebojí a mluví i s chybami. 

Jak vnímáš Turecko teď, po tolika letech? Umíš si ještě představit žít v ČR? Co ti tu chybí?

Když to budu počítat od příjezdu na severní Kypr, tedy od roku 2008, tak jsem tady už osm let. Turecko se hodně změnilo, víc vidím pod povrch. Už pro mě není jen krásným místem, které má úžasnou historii, nádherné moře, čerstvou zeleninu a ovoce po celý rok a srdečné a přátelské obyvatele. Vidím i ty špatné věci a lidi a sama pociťuju, že se Turecko mění. Sami Turci, minimálně polovina, má z budoucnosti obavy. Poslední události v Turecku mě donutily se zamyslet nad tím, zda je tahle země nadále bezpečná pro mou rodinu. Hodně přemýšlím nad plusy a mínusy. Kde by nám bylo lépe, zda v Turecku nebo zpátky v Česku? Ale je moc těžké tyhle dvě země porovnávat. Česko je mým rodištěm, ale Turecko je už mým domovem. Pokud někdy Turecko opustím, bude to pro dobro mých dětí a manžela. Ale už teď vím, že mé srdce bude plakat a já tady nechám kus sebe. 

Máš dva syny, jak na ně mluvíte? Vedeš je k češtině?

Ano, snažím se na oba dva mluvit česky, ale není to teda nic lehkého, vychovávat dvojjazyčně. Můj prvorozený syn tento rok oslavil čtyři roky a až teď se nám pořádně rozpovídal. Musím říct, že to období, kdy nemluvil, pro mě bylo hodně stresující. Nátlak okolí, rodiny. Kéž by se všichni starali prvně o sebe a nechali děti růst volně, neřídili se nějakýma tabulkama a porovnáváním s druhými dětmi. Byla to pro mě velká zkouška a jsem ráda, že jsem nechala synovi prostor a čas. Velkou výhodou je také to, že s klukama se pomalu učí česky i můj manžel:-) No nevím, kde využije věty jako půjdeme spinkat nebo chceš čůrat?, ale snad časem pochytí i něco jiného. 

Určitě se podívejte na Míši webovky a Facebook, kde se dozvíte nejen o turečtině, ale i o jejím životě v Antalyi. A jestli hledáte někoho, kdo vás bude turečtinu učit, klidně po Skypu, uritě se jí ozvěte!












You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!