Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Hudební narozeniny a teta z Rakouska v pracovním oblečení

By 3:32:00

Návštěvy jsou v Turecku běžnou součástí dne i noci. Pojďte, na dvě se vydáme.





Nejdřív půjdeme k nám. Předevčírem měla M. narozeniny. Nedělali jsme oslavu, samozřejmě ale přišli tchánovci, švagr a stavil se i Milýho kamarád. Tchyně byla naštvaná, že nemohla koupit dort a odmítla jíst ten, který jsem koupila já, pod výmluvou, že je hnusnej. Loni se sešly dorty dva a pak jsem je roznášela po sousedech, protože je nikdo nejedl. 

Meryem nejvíc bavilo sfoukávání svíček, takže jsme je dokola zapalovali. U toho dort jaksepatří poprskala a po půl hodině toho, kdy jsme tleskali a jásali, že to zase sfoukla, už to bavilo jenom ji.

Na řadu přišlo předávání dárků. Dárky přijala, hodila na zem a domáhala se zapálení svíček.

Když jsem dort naservírovala, M. si vzpomněla na dárky. Součástí byl i buben. Nevím, co to má Milý za zálibu, ale loni jí koupil klavír, letos buben... M. je ale hudebně nadaná po mně, takže má těch aparátů doma víc a ráda na ně hraje v noci. Jednou se probudila ve tři ráno a nechtěla usnout, tak si prostě vzala klavír a začala hrát. Na oslavě to všechno natahala z pokojíčku a rozdala přísedícím. Tchyně dostala píšťalku, já klavír, Milý buben, tchán menší bubínek. Ke hře na klavír jsem zpívala, tchán řval na tchyni, ať mu nepíská do ucha, ta se mezi pískáním děsně nahlas smála a Máří tančila do rytmu. Bylo to pěkné kulturní obohacení.

Když už to i Meryem přestalo bavit, na programu byla volná zábava, kterou každý pojal po svém. Vytáhli telefony a začali sledoval videa. Seděla jsem na zemi, hrála si s malou... A pak jsem začala plakat, protože jsem koukla na tu svoji kočičku a vzpomněla si na to, jak jsem na ni před dvěma lety koukala v porodnici. Milý si naučeným gestem poklepal na hlavu a dál pokračoval ve sledování videí. Jen tchyně videa nesledovala. Ta spala.

Včera jsem byla na návštěvě já. Přijela teta z Rakouska. Je to vážená osoba, protože je druhé nejstarší dítě ze všech, tchánova starší sestra. Byla nám na svatbě v Itálii. Děsně jsem se jí tenkrát bála, ty její pohledy vidím dodnes.




Je ubytovaná u další příbuzné, kterou mám moc ráda, tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou a vydala se na návštěvu. Po cestě jsem nakoupila nezbytné sušenky. To je nepsaný pravidlo, nikdy nepřijít s prázdnou! Na každým rohu jsou pekárny, kde si můžete vybrat ze slaných i sladkých, kupuju zásadně sladký. Ještě kytku do květináče a pozornost pro mlaďocha.

Teta z Rakous za tu dobu fakt omládla. Po pěti letech jsem se s ní taky konečně mohla domluvit a teda když mi připomněla, že jsem se jí bála, tak jsme se tomu zasmály a já jí upřímně řekla, že to bylo jazykovou bariérou, že jsem zrovna před chvílí myslela na to, jak je v pohodě. A to myslím fakt vážně. Navíc si jako připsala bonusový body, když mě uvítala v tričku s nápisem Prague! Sice ho prý dostala v práci jako pracovní oblečení, ale za to ona nemůže, to ti rakušáci.
Sešel se tam pomalu celý barák. Tak jsme seděly a klábosily, zatímco mezi námi běhal chlapeček, křičel, že začala válka a střílel po nás samopalem. Nic moc švanda, řeknu vám, ale ne každý má teroristické smýšlení, tak ho jedna z tet okřikla a chlapeček stavěl garáž pro tanky. Naše malá mu teda aktivně pomáhala, utěšuji se tím, že zatím neví, co to tanky jsou.

Přesně jak jsem předpokládala, nastala smršť otázek: Milý pracuje? Má dobrou výplatu? Ty pracuješ? Máš dobrou výplatu? Máš ráda svoji tchyni? Máš ráda svého tchána? Koho máš radši? Bárrrbara, dáš si dort? No dám, dnes dietu přeřuším. Copak potřebuješ dietu? No to víš, že potřebuje, podívej se, jaký má boky... 

Pak jsme si daly turecký kafe. Dřív jsem ho nenáviděla, teď mi moc chutná, ale doma teda nemáme ani džezvu, ani hrníčky na kafe. Chyba! Mohla jsem si věštit z kávové sedliny (psala jsem o tom samostatný článek tady) tak, jako jsme teď udělaly s tetou. Stáhly jsme do mobilu aplikaci Falci Baci, kam pošlete fotky sedliny a za pár minut vám přijde výklad. A že teda to věštění z kafe je v Turecku hit! Nejdřív jsem tetě nakecala, že věštit umím i já sama. Předpověděla jsem jí výhru ve sportce. A ona mi to zbaštila. 

Na oplátku jsem je pozvala k nám na snídani, teta souhlasila, ale prý až po operaci zubů, příští týden. Nahodila jsem svůj trapný humor a řekla, že ať přijde dřív, aspoň toho sní míň a my tolik neutratíme. Hrobové ticho. Ne, že bych to nečekala.

Zkraje mně tyhle návštěvy docela vadily, abych pravdu řekla, ale jedna věc se teda Turkům upřít nedá - smysl pro rodinu. U nás doma se nikdy moc na společný setkání nehrálo, u stolu jsme taky nejedli společně, tady v Turecku se aspoň jednou týdně scházíme na jídlo, ať už na večeři, na snídani nebo jen tak na čaj. Návštěva přijde bez ohlášení klidně v jedenáct večer a zdrží se do tří do rána.

Trochu problém byl, když se narodila malá, to jsem teda požádala, aby chodili dřív, ale dva roky jsou dlouhá doba, tak už na to zapomněli. 

A tohle scházení se mi přijde super. Upevňujou se tak rodinný vztahy, který jsou podle mě sakra důležitý. I když to zní asi trošku pateticky, rodina je totiž úplně nejvíc. Tak si jí važte.

Hezký den!

B.


You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!