Jak jsem chtěla být blonďatá a Milý aka kutil Tim

12:44:00

Dneska byl tedy perný den a upřímně jsem ráda, že omladina spí, stařešina leží potichu na gauči a já mám klid, abych ty události běžných dní vstřebala.





Story číslo jedna - Já a moje rádoby blond hříva

Tři roky jsem si nebarvila vlasy. Přestala jsem s tím, když jsem otěhotněla, zjistila jsem, že je ta moje barva docela dobrá, tak jsem ji neměnila. To se ale mělo změnit v prosinci loňského roku. Jeblo mi v hlavě a rozhodla jsem se pro změnu. Nechtěla jsem ale experimentovat s chemií, tak jsem si koupila hennu. Super odstíny, regenerace vlasů,... Kecy. Výsledek byl teda dost děsivej, sama sobě jsem připadala, jak kdybych vylezla z rybníka a na hlavě mi zůstaly ty rybníkový trávy. 

Rozmezí mezi barvením hennou a dalším barvením je asi tři měsíce, tož jsem tam lupla světle hnědou ještě ten den. Nevím, jestli karma působí i u henny, možná jsem jí neměla tak nadávat, ale ze světle hnědé byla hodně tmavá a já vypadala jak bledule s černou helmou. Ten den jsem si třikrát myla hlavu, abych to aspoň trochu smyla. Neúspěšně.

Než jsem dojela do Turecka, tak se to jakž takž vymylo, bylo to i docela hezký, ale dnes ráno jsem se definitivně rozhodla, že půjdu na blond. V drogérce jsem koupila zesvětlovač a krabičku s barvou na vlasy s usměvavou paní, která měla krásný blonďatý vlasy.

Odbarvovač nekomentuju, liška ryšavá, to bylo jasný. Dodávala jsem si kuráž, že ta barva bude bomba a budu ještě hezčí než ta paní na krabičce. Při fénování jsem ještě byla pořád plna nadějí, ale když už nebylo co sušit a ze zrcadla na mě koukala Róza ze statku, která vlasy přizpůsobila barvě slámy, aby ladila, šla jsem tu čúzu na krabici vyhodit, protože se mi tím svým přiblblým úsměvem smála, že mám na hlavě zrzavý vlasy, který jsou na míle vzdálený jejím pačesům. Blbka.

Sice to bylo lepší než černá helma, ale stejně.

Fáze první - po odbarvení
Fáze druhá - rádoby paní z krabičky.
Fázi tři nemám vyfocenou:-)
Tak jsem se v pět večer vydala do vedlejšího kadeřnictví a se slzami na krajíčku vysvětlila svou situaci. Jako nebudu kecat, cukali jim koutky. Otázky jako "jaké barvy jste chtěla dosáhnout" jsem zodpovídala s rádoby smíchem, ale děcka, já se tak styděla! Pak jsem ještě tiše špitla, jestli by mi vytrhli i knírka a pán se neudržel a se smíchem mi odpověděl, že jo. 

Tak jsem zase zpět hnědá, ale už líp, a když mi trhali toho
kníra, tak paní vyškubla i cosi z nosu, ale to jsem teda ucukla a trochu vytočeně jí říkám, že tam přece nic není?! A když mi ukázala tu navoskovanou pásku, tak jsem zase sklapla a byla ticho, jinak by mi ten chomáč chlupů taky mohla nalepit zpátky. A stejně jako Ezop i já přidávám ponaučení - neodbarvujte se doma sami. Přijeďte ke mně.

Story číslo dvě - Opravujeme domácnost

Milý není úplně kutil Tim. Kdyby to nebyl můj manžel, tak napíšu, že je na kutilský práce úplně levej, ale chovám k němu určitou úctu.

Před 35435 měsíci nám začal protíkat záchod. Pronesla jsem, že bysme měli zavolat opraváře, ale odpověď byla pěkně v tureckém duchu: "Jasně, POTOM." Měsíce plynuly a každé nové návštěvě jsem vysvětlovala, že když jde na záchod, musí zapnout vodu vedle záchodu a spláchnout, až se na to napustí ta nádoba a pak vodu zase vypnout. Jak u blbečků.

Naše záchrana u protékajícího záchodu, vypínač
přítoku vody do WC
Měsíce plynuly a já se předevčírem rozhodla, že se do toho pustím sama. Na internetu jsem se dočetla, že voda protíká pravděpodobně kvůli těsnění, který je třeba nějak zanesený a stačí ho umýt pod tekoucí vodou. Taky jsem na YouTube vysledovala, jak se k tomu těsnění dostat. Všechno jsem pěkně udělala, voda protíkala dál a navíc nešlo splachovat. Do háje!

Milý na internetu zjistil, že voda protíká pravděpodobně kvůli úplně jinýmu těsnění, který je třeba nějak zanesený a stačí ho umýt pod tekoucí vodou. Tak na YouTube vysledoval, jak se k tomu dostat. Všechno pěkně udělal, voda protíkala dál, nešlo splachovat a navíc voda soustavně vytíkala ze všech možných i nemožných míst. 

Dostala jsem veledůležitý úkol - koupit jakýsi součástky nutný k opravě, těsnění a cosi dalšího. Přeci nebudeme volat opraváře, nejsme žádný másla, řekla hlava rodiny. Tak jsem mezi ty chlapy nakráčela a suverénně vysvětlila, že nám teče záchod a že potřebuju to, co se strká dovnitř. Zase, ruce, nohy, pantomima, vždyť už tu moji turečtinu znáte. Světe div se, koupila jsem dobře! Jen ta poznámka od prodavače byla trochu mimo, prej ať tyhle věci nechám na manželovi a radši uvařím jídlo. No tak to ještě nezná Milýho, když něco opravuje a mě, když třeba peču vánočku.

Když na mě zavolal "Pojď sem, potřebuju tě," zaplavil mě pocit lásky. To mi už dlouho neřekl.
Hlavně dobře svítit!
Nakonec mě potřeboval jen proto, aby mě pasoval do role hlavního svítiče, ale asi mi to moc nešlo, protože mě pořád okřikoval, proč svítím na ty kachličky místo do záchodu. Milý je dobrej v tom, že nikdy neřve, takže to bral s humorem a nakonec jsme u té ošemetné aktivity strávili docela pěknou společnou chvilku, na kterou budeme jistě ještě dlouho vzpomínat. 

Dnes večer přišel opravář, který nám vysvětlil, že chyba nebyla ani u jednoho těsnění, ale že to prostě nějak podělali ti, co byt stavěli, že odvedli nekvalitní práci. K tomu bych ráda podotkla, že ačkoliv máme nový, pěkný byt, tak je opravdu na prd, třeba předevčírem začala kapat ze stropu doprostřed obýváku voda, to ta turecká sněhová kalamita, na kterou nejsou turecký střechy připravený. 

Nakonec nám opravil i tu vytrženou zásuvku, to když jsem byla v Česku, tak moje aktivní tchyně dávala do pucu byt a zřejmě jak byla v ráži, tak zásuvku nepřidržela a šňůru od vysavače vytrhla i se zásuvkou. A ano, opravdu se tu zásuvku někdo snažil přidělat oboustrannou lepící páskou, jak můžete vidět na fotce. Já to nebyla, tchyně to nebyla,  ale nejsem bonzák, tak toho kutila neprásknu.




A nakonec to naše toaletový dobrodružství zakončil tchán, který se dnes stavil na čaj. Když viděl opraváře, vzpomněl si, že jim teče záchod taky, vzal si na něj číslo a mně pak, mezi čtyřma očima, říkal, že je to tím, že se hází toaletní papíry do záchodu, že v restauracích to mají udělaný dobře, když tam mají odpadkový koše a použitý toaleťáky se hází tam. Tak jsem mu řekla, že je to nechutný a že jsem to viděla jen v Turecku, ale že mě tady asi už nic nepřekvapí. Tchán je docela ráznej, tak doufám, že až příště přijdu ke tchánovcům na návštěvu, nesrazím se v koupelně s odpaďákem.





A tak končí náš pěkný popis dne, já vám přeju hezký večer a nezapomínejte na to, že každý den je jedinečný.

PS: Můj Milý je sice úplně levej na kutilský práce a lepí vytržený zásuvky oboustrannou páskou, ale i tak ho šíleně miluju.

Mějte se bájo!

 B.








You Might Also Like

1 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!