Jaký je život s Turkem? Příšerný!

3:49:00

Aspoň to jsem se dočetla včera na jedné diskuzi, když jsem hodila do googlu heslo "život s Turkem". S něčím jsem souhlasila, s něčím ne, ale stejně mám potřebu se vyjádřit k tomu, jaký že ten život s Turkem opravdu je.

Jak vidí svět Turci?:)

Jde čistě o můj názor, který nikomu nenutím a naprosto respektuji volbu a názor druhých. Nejsem psycholog, nejsem odborník na vztahy, ale prostě mám pocit, že je pořád spoustu holek, který se v tom ztrácí a slepě věří a doufají... Třeba se, holky, najdete. A pokud ne, tak věřte tomu, že z toho mám upřímnou radost.

Názor z diskuze - Vždy jsem odsuzovala ženy, které se zamilovaly do cizince na dovolené, jsem si říkala, že mě se to stát nemůže! - Myslím, že je zásadní chyba někoho za cokoliv odsuzovat. Dělala jsem ale v cestovním ruchu a vím, jak to tam chodí. Kluci animátoři a číšníci za sezónu vystřídali tolik holek, kolikrát si měním ponožky. Nosím každý den čistý. Suma sumárum si za tu svoji pověst můžou ti kluci turečtí sami. 

Na druhou stranu ale vím o vztazích, kde to prostě vyšlo a trvá dodnes, mají děti... Všechno klape! Já jsem si taky říkala, že nikdy nebudu jíst olivy a hele, dlabu je ve velkým. Nikdy neříkej nikdy. I přes ty spokojený známý jsem k tomu ale hodně skeptická a myslím si, že je dobrý důvěřovat, ale prověřovat, ne do všeho skákat rovnou po hlavě, především právě v těchto situacích, kdy se kolem vašeho vysněnýho Don Juana motají desítky krásnejch holek denně. 

Paní, která na diskuzi psala, taky dodala, že je vdaná a dotazuje se, jestli má zahodit kvůli vztahu s cizincem manželství - Zas ten cizinec. To je jak strašák v zelí:-) Jestli manželství neklape, tak buď na něm zapracuju, nebo teda přejdu k tomu, se kterým snad budu šťastnější, je jedno, jestli je to Rumun, Keňan nebo Turek. Myslím si ale, že jde jen o nějaký zatmění mozku, poblouznění... Po několika letech manželství nastupuje takový ten stereotyp, někdy až nuda,... A hele, objeví se exotickej horkokrevnej kluk, kterej vám učaruje a zažíváte chvíle, který jste už dlouho nezažily, říká věci, který jste dlouho neslyšely... Mě by to třeba nebavilo budovat zase všechno znovu, znovu se učit společně žít, zjišťovat, co má ten druhej rád... Já třeba nesnáším lidský zvuky - když někdo mlaská, funí a tak. Ježíšmarjá, když si představím, že se dám do kupy třeba s Colinem Firthem a že by třeba srkal, no tak to mi stoupaj chlupy hrůzou, to jako sorry Coline, ale ne. Mně taky takový to vzrušení z něčeho novýho občas chybí, ale kvůli tomu nepůjdu lovit do tureckých vod. Haha.

Samotnou kapitolou jsem potom případy, kdy si týpek začne s holkou, ta se do něj šíleně zamiluje a snesla by mu modrý z nebe. To je naprosto v pořádku, ale pouze v případě, že má nějakou pozitivní zpětnou vazbu. Ve chvílích, kdy začne milý chlapec žádat o peníze nebo po měsíci vztahu navrhne společné žití v Evropě, je asi něco špatně.

Podobným případem jsou i internetové lásky. Tuším, že spousta takových vztahů začíná na Badoo, jestli se to tak správně jmenuje. Nejednou jsem slyšela i příběh, kdy byla holka členkou nějaké facebookové skupiny s tureckým zájmem, například Milujeme Antalyi, kde na ni přišel chlap, začal jí psát, kočka mi vyprávěla, jak je jí to děsně nepříjemný, tyhle zprávy od cizích lidí, ale dál si s nima vesele psala. To mi nejde úplně na rozum. Pokud je mi něco nepříjemný, tak to nedělám a je klid. Odhlásím se ze skupiny, neodepisuju. Mně takových zpráv přišlo za celý život maximálně deset, tak buď jsem hrozně ošklivá nebo to prostě nevyhledávám a nevyzařuju tu správnou energii přitahující Turky.

Za svůj celoživotní úspěch v podobě vztahu s cizincem (kromě Milýho) považuji to, když mě Martin Tankway pozval na jedné akci na rande. Nešla jsem. A to jsem mohla mít čokoládový děti s celebritou z let minulých, kdy mi bylo asi deset.

Vyvrcholením takového internetového randění je pozvánka do Turecka. Dobrá, může být. Skvěle to udělala moje kamarádka, která žije kousek ode mě, spokojeně s Turkem... Když letěla na první rande, vzala kamarádku a ubytovaly se v hotelu, s bojfrendem se scházeli mimo. To beru jako dobrý kompromis.

Naprosto směšný mi naopak přijde to, když někdo jede přímo do bytu onoho Don Juana. Holky ježíšmarjá, vždyť je to o hubu! Někdo by mohl namítnout, že se za tu dobu dopisování poznali, že dokonce jeho rodina o ní ví, že se není čeho bát. No nevím, já bych se teda bála, ale hlavně mám nějakou úctu a nepřiběhnu na zavolání. O tom, že si většinou platí letenku samy holky, ani nemluvím. A co když budete odkázány celou dobu na toho kluka, co když si nesednete? Co když vás prostě vyhodí na ulici? Kam půjdete? Co budete v cizím městě a cizí zemi dělat?

Istanbulská/Izmirská/Antalyjská romantika je po týdnu u konce, je čas jet domů. Už v letadle přemýšlíte, jak to uděláte s příštím rande. A máte to! Pozvete ho do České republiky, a když Don Juan navrhne, že by tam rovnou zůstal, skáčete radostí do stropu. Konečně vás čeká společná budoucnost.

Některá byste mohla namítnout, že to prostě jinak nejde, že jinak nemáte možnost se vídat. Tak to se na mě nezlobte, ale jestli máte prachy na vyřizování víz, pak máte určitě prachy na dalších pár dovolených. A vůbec, kde je to pravidlo, že za klukama pořád musí jezdit ženský? Když se chce, všechno jde

Možná je to jen můj názor, ale opravdu si myslím, že předtím, než se rozhodnu k takovýmu zásadnímu kroku vzít někoho do Evropy, do vlastního domu, tak s ním musím žít, poznat momenty, který poznáte jen ve společným bydlení, ideálně i jeho rodinu.

Rodina je v Turecku docela důležitým faktorem ve volbě nevěsty. Jak rodina neakceptuje, máte smůlu, nikdo z dětí si  ji proti sobě nepoštve. Když si někdo z mých švagrů najde holku, rodiče se hned ptají, odkud je. Jednou jsem se na to tchyně ptala a říkala, že bude respektovat volbu jejích synů, ale že nechce zahalenou nevěstu. Důvod mi nevysvětlila, ale trvá na tom. 

Další názor z diskuze - Mam ted dva pripady ve svem okoli, obe se vdaly a ceho vseho jsou ochotni se vzdat a jak se podrizuji, to je neskutecny

Myslím, že to je otázka charakteru a společnýho nastavení manželů. Milý měl zkraje tendence přehnaně žárlit, takže jsme si to jasně vysvětlili, jak co je a bude. To, že si ráda vyjdu přece nemění nic na tom, že ho miluju a chci být s ním. Teď to máme naprosto v pohodě, neremcá, cokoliv chci, tak dělám a stejně to má i on. Když chce, jde ven, neptám se s kým/jak/proč/kde. Kdyby mi chtěl zahnout, udělá to tak i tak. A stejně je to i naopak. Já nikam nechodím, protože M. beze mě neusne, ale až ten den přijde, už se těším, až prolezu istanbulský putyky!

Nedávno jsem se Milýho ptala, kde mi propíchnou nos. Začal něco o tom, že se mu to nelíbí, ať to nedělám. Tak jsem mu odpověděla, že je to můj nos a že se ho neptám na to, jestli můžu nebo ne. Nikdo mě nikdy nebude v ničem  omezovat, ani mí rodiče, ani Milý, žiju svůj život, a jestli budu dělat chyby, tak za ně zaplatím zase jenom já. To, jestli se chce někdo podřizovat a omezovat beru za osobní selhání. Jestli se máte aspoň trochu rády, tak se nesnížíte k tomu nechat ze sebe dělat něčího otroka a blbečka. Navíc - vážně chcete někoho, kdo vás bude omezovat a utiskovat? Já bych takovýho člověka doma teda nechtěla. Pozor, nepleťte si omezování s kompromisy!

Mají radši děti než ženy - No tak ruku na srdce milé matky, kdo z vás by se v nutnosti volby rozhodl pro manžela? Mateřská láska je prostě úplně jiná než ta manželská a stejně to mají i tátové, o tom nepochybuju.

Rádi používají heslo : Česká kráva, ráda dává… - Víte, proč si Turci užívají s Evropankama a nakonec si stejně vezmou Turkyni? Protože Turkyním trvá, než vůbec jdou na první rande. I když se jim kluk líbí, stejně dělají móresy, aby to ti chlapi neměli tak lehký.

Mám docela dost kamarádek, který mají Turky a musím zaklepat, všichni jsou to normální chlapi, žádní hajzlíci. Pravděpodobně to bude tím, že si vzali inteligentní, sebevědomé ženské.

Pořád ale slýchám o nových nových případech, kdy ženský loví schválně Turky. Upřímně nechápu proč. Holky, ježíš, život s Turkem není jen o tom, že se budete procházet ruku v ruce se snědým klukem. Má to svý překážky a není to pro každýho. Každý je ale svýho štěstí strůjcem, takže kdyby vám to náhodou nevyšlo, neházejte vinu jen na ně. A nezapomeňte, nikde není napsaný, že štěstí na vás čeká jen v Turecku! Nikdy nepřestávejte být samy sebou, a už vůbec ne kvůli nějakýmu chlapovi. Buď vás bude brát, nebo ať se vrátí tam, odkud přišel. 

Věřím, že se najdou ty, které se mnou souhlasí i ty, které si budou myslet, že tomu vůbec nerozumím a jsem úplně blbá. Jsem otevřená slušným diskuzím a těším se na vaše postřehy!

Mějte se hezky, Bára

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!