Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

35 věcí, které jsem si uvědomila během života v Turecku

By 12:50:00 ,

Letos to budou čtyři roky od té doby, kdy jsem se přestěhovala do Turecka. Byla to dlouhá cesta, mnohdy trnitá, ale už mi ty léta tady asi nikdo nikdy neodpáře.




1) V sobotu u mě byla kamarádka a když vyšla z koupelny, se smíchem se zeptala, jestli vím, jak poznám Češku v Istanbulu. Podle kartáčku Curaprox! Nejen kartáček, ale i pastu pro Meryem od Weledy si vozím z ČR.

2) I když se domluvím Turecky celkem bez problémů, vždycky se najde chvíle, kdy to nějak projedu. To jsem si tudleva půjčovala vejce od sousedky a místo "Moc ti děkuju" ze mě vypadlo "Moc tě miluju." 

3) Nemám turecké telefonní číslo. Měla jsem ho asi první rok, ale protože jsem ho nepoužívala, tudíž nedobíjela kredit, tak mi byla SIM karta zablokovaná a od té doby ho prostě nemám. Zvládám i bez něj.

4) Turecká byrokracie je dost na pěst. Jdete na úřad, máte pořízené všechny kopie všech dokumentů, pro jistotu i těch, co nepotřebujete, a stejně vás pošlou domů s tím, že vám toho spoustu chybí.

5) Když si v lednu všimnete, že vám v březnu končí povolení k pobytu, ihned se vrhnete na internet, abyste si vyřídili schůzku na cizinecké policii. Plácáte se po ramenou, jak jste zodpovědní, ale pouze do chvíle, než zjistíte, že první volný termín pro schůzku je v září. Nepřeháním.

6) Pochopila jsem, že pokud nedávám každý půlrok čistit koberce, jsem marná a v očích tureckých žen naprosto neschopná hospodyňka.

7) Pochopila jsem, že pokud nemyju okna pokaždé, když vysvitne sluníčko, jsem marná a v očích tureckých žen naprosto neschopná hospodyňka.

8) Pokud se ráno probudím a zjistím, že nejde internet, nebo jde velmi pomalu, ihned chápu, že pravděpodobně někde něco bouchlo nebo bylo pár lidí bezdůvodně zatčených a prezident aka Sultán Solimán si kryje záda.



9) Už ale vím, jak na to a jsem mistr v přepínání VPN.

10) Všechno mi přijde hrozně drahý, protože nakupuju na místních trzích. Milý si občas klepe na hlavu, protože nechci rajčata z obchodu za pět lir, ale raději pár dní počkám, abych je mohla koupit na trhu za dvě liry.

11) Předevčírem jsem byla nakoupit věci ke snídani. Byla tam nová prodavačka, dávala mi zboží do několika různých tašek. Přišla druhá, Elif, ta už mě zná. "Počkej, Barbara nemá tašky ráda, takhle to nepůjde." A všechno mi dala do jedné tašky. Cítila jsem se potěšena.

12) Dodnes nechápu smysl smlouvání, ale už trochu rozumím tomu, že je to národní sport. Prodávám pár věcí přes jeden místní online bazar a nastavila jsem pevný ceny. Místo dotazů na to, kde bydlíme, mi chodí dotazy na to, jaká je poslední cena. S tím jsem ale původně nepočítala, takže to je asi odrazem toho, že jsem nic neprodala, když jsem odepisovala, že "pazarlik yok" - žádný smlouvání. Pak mi to ale došlo, zdražila jsem, smlouvám a mám první kupce. Stejně mi to ale nejde do hlavy, mám ráda, když věci odsejpaj a tohle je prostě podle mě ztráta času.

13) Jak někdo pochopí, že jsem yabanci, cizinka, je po ptákách. 14 dní zpět jsem kupovala kilo mrkve a kilo jablek, trhovec chtěl 12 TL. "No tak to nechci," odsekla jsem. "Jo tak že jseš to ty, Baroš je dobrej hráč, to je náš bratr, bratr!!, tak to máš za 8 TL. "Ne. Hele vedle to koupím za 4 TL dohromady, tak buď mi to dej taky tak nebo jdu vedle." Už jsem to fakt chtěla mít za sebou, tak jsem akceptovala cenu 6 TL a doma pak mlátila hlavou do zdi, že jsem na to, já nána pitomá, přistoupila.



14) Stále se stydím mluvit před větším davem lidí. Ten příběh už jsem tu určitě psala. V dolmuši téměř nikdy nežádám o zastavení, ale čekám, až bude vystupovat někdo jiný, i za cenu toho, že přejedu. Stydím se, protože vím, že si lidi začnou šeptat, že jsem cizinka a koukat na mě, tak radši mlčím. Jenže jednou mi dveře v dolmuši skříply nohu a to jste měli vidět, jak jsem mluvila plynule.

15) Vím, jaký to je nadejchat se slznýho plynu.

16) Vždycky pro všechny budu Ruska. Dokud neřeknu, že jsem z Cek cumhuriyeti. Z Česka. To pak budu Číňanka, protože Cin cumhuriyeti, Čínu, znají Turci víc. A čin a ček, dyť to je stejný, ne?

17) I když už tedy po dlouhé debatě dojdeme k tomu, že nejsem ani z Číny, ani z Ruska ani z Kypru, bude následovat hodina vysvětlování, proč nemluvím německy, když ČR leží vedle Německa.

18) Mlaskání při nesouhlasu a zvedání obočí místo toho, abych prostě řekla "ne", mě už asi nikdo neodnaučí.

19) Chleba kupuju Milýmu úplně ke všemu. Stejně tak do všeho sypu pálivou papriku, aby byl šťastnej.

20) S tmavou moukou nepochodím. Prodavač v obchodě, kterýho jsem se ptala, jestli je TAHLE mouka tmavá, vůbec netušil, která bije a dnešní pizza z celozrnné mouky byla pro šváru i Milýho něčím novým.

21) Každého nového člověka se ptám, odkud je. Nevím, proč to dělám, ani k čemu mi bude jejich odpověď, ale dělají to Turci a dělám to z neznámýho důvodu i já.

22) Když jsem sem přijela, nenáviděla jsem olivy. Teď olivy miluju!

23) Když jsem sem přijela, nenáviděla jsem tureckou kávu. Teď ji miluju!

24) Každý den vypiju několik čajů.

25) K nepochopení okolí si do nich dávám med a citron.

26) Čaj i kafe piju z co největších hrnků, nejraději mám půllitrák, ze kterýho je kafe prostě lahoda. Pro Turky nepochopitelný.

27) Nikdy jsem nepovažovala Istanbul za svůj domov, nemám žádný vztah k našemu bytu a na zdech nemám obrazy, protože vím, že tu nejsme navždy.

28) Vždycky budu tvrdit, že Istanbul je krásný místo na dovolenou, ale ne pro život.

29) Nikdy jsem nepotkala tolik ochotných lidí, jako právě v Turecku.

30) Nikdy jsem nebyla ve městě, kde by bylo možný dohromady vidět tolik různorodých lidí a čtvrtí.

31) Byla jsem v Gezi parku a protestovala proti místní vládě. Milý mi několikrát opakoval, ať tam hlavně nikdy nejezdím. Utekla jsem, jela, protestovala a je to jedna z věcí, na který jsem vážně pyšná. Nikdo nechtěl násilí, nikdo se nechtěl prát. Lidi v parku vysazovali stromy, vyměňovali si jídla, který uvařili, tančili. Byly nás tisíce, různý lidi z různýho prostředí, ale bylo to krásný. Děsně.

32) Když potkám někoho, koho znám a ten s sebou má doprovod v podobě někoho, koho neznám, stejně se nechám olíbat na obě tváře a trpělivě odpovídám na otázky, jak se má moje rodina a jestli jsou všichni zdraví a šťastní. A ještě se culím jak měsíček na hnoji. Až potom se dozvím, že to je přeci sestřenice bratrance tchánovo švagra.


33) Nemám ani jednu tureckou kamarádku. Ne proto, že by mezi námi byla jazyková bariéra, ale prostě si s nima nemám co říct. Jsme jiný. 

34) Smíšené manželství může fungovat.

35) Nikdy nebudu šťastnější jinde než v České republice. 


Mějte se krásně, Bára






You Might Also Like

3 komentářů

  1. Tak 33 nebo 35? :D Jinak Curaprox kartáčky jsou nej, já si je ve Španělsku objednávám přes eshop, který vedou Češi. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak mě se to líbilo všechno, ale řeknu ti je v tom teda rozdíl a kartáčky Curaprox jsem nakoupila přes amazon, bohužel mi vydržely jenom tejden nevím co s nima Amík dělá, ale za dvě použití je můžu vyhodit, možná to radši nechci vědět jeho koupelnový tajemství...z toho plyne na kartáčky curaporx na chvilku kašlu, ale ty barvy maj nejhezčí :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkné. S žitím v Istanbulu souhlasím. Je to fajn tam být chvíli, ale ne žít napořád. A curaprox mám taky 😁

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!