Kam v Istanbulu: Burgazada - nejkrásnější výhled na město

3:33:00

Na Princových ostrovech jsem byla milionkrát, už jsem jim věnovala samostatný článek, ale čtvrteční výlet na Burgazada a jeho nejvyšší vrchol byl prostě pecka. Takže jestli nevíte, kam na nedělní výlet nebo chcete vidět při návštěvě Istanbulu i něco jiného než Modrou mešitu, jeďte sem. Nebudete litovat.




Jsme tu!

Majitel téhle pekárny má určitě za manželku Slovenku!

Čaj na začátek... 




Jak jsme se shodly, přijely jsme v tom nejkrásnějším ročním období. Všechno kvetlo, lidi si odváželi obrovský kytice kvetoucích větví. ROMANTIKA!


Cesta k cíli je jednoduchá. Vystupte z lodi a stoupejte do kopce nahoru. Když dojdete do bodu, kde si řeknete, že už tam přece nic není, tak běžte ještě výš.


Takovýhle dům si jednou koupím, ale asi spíš v Toskánsku, ve výklenku budu mít stoleček, na kterým budu mít notebook a velký šálek s kafem, vlasy v drdolu, na sobě pletený huňatý svetr, na nose brýle s černýma obroučkama a napíšu knihu:)




Asi v půli cesty narazíte na lavičku. Na tu si sedněte, otevřete víno, popíjejte a užívejte si ten krásný výhled. 


Když jsme seděly na lavičce, šly kolem tyhle paní. Nápis na tašce jasně ukazoval, že to jsou naše spřízněné duše. To ostatně potvrdily samy: "Kdyby vyhrálo ANO, seděly byste tady zahalené a popíjely ayran. HAYIRli gunler!" 


Nikdy jsem tolikrát za sebou neřekla: "To je krása!" Objevily jsme Ameriku, když jsme zjistily, že Istanbul je fakt velkej. A to byl vidět jen kousek. 




Po posilnění postupujte nahoru. Cesta bude trochu kamenitá...


 ... ale dovede vás do ráje. Fakt les, zeleň, kvetoucí kytky,... Nádhera!

Po pravé straně uvidíte dům a u něj kostel s hřbitovem. Nacházíte se v cíli - Kristův kopec a klášter Theokoryphotos. Zajímavé informace najdete TADY a TADY.






Abychom ale nezapomněli, že jsme v Turecku, i tady se jedna absurditka našla. Ke zvonu je přivázaný USB kabel. Asi nebyl obyčejný provázek. 









Součástí každého příběhu je drama. Na kopci se pásli koně. Rozhodly jsme se, že přídavné jméno DIVOCÍ zní lépe a skvěle to ladí k té přírodní scenérii. Takže se tam pásli divocí koně a my byly prostě unešený. Když byly daleko od nás, byly jsme v sedmým nebi. Pak se ale začaly přibližovat a Katka začala být značně hysterická. Já jsem hrdina, takže jsem ji uklidňovala, že kůň je kámoš, nic neudělá... Ale když Káťa začala hysterčit fakt hodně a najednou začala utíkat na hřbitov, my, zbylé dvě hrdinky, jsme radši začaly hysterčit taky utekly jsme za ní. Takže co teď. Jsme na nějakém starodávném hřbitově, před ním stojí koně, kteří nás chtějí sežrat a my prostě nemůžeme odejít. Ještě, že jsem měla v hlavě záložní plán - z batohu jsem vytáhla jablko a hodlala ho použít tak, že tím koně prostě odlákám. Jablko bylo jedno, koní asi šest. Jenže v tom se jeden hnědák rozběhl a kopl druhýho hnědáka do nohy, a tím se můj status hrdinky trochu změnšil. Koně nás chtěli nejenom sežrat, ale i zkopat do kuličky.

Katce volal snoubenec Burak a ta čunča mu začala vykládat, že jsme ve strašné situaci, ale ONA musí být ta zodpovědná. 


Pak se stal zázrak, koně odešli a my se vydali na cestu dolů. Po pár metrech se na nás rozeběhli psi. Jako ale to už jsem nebyla hrdinka ani náhodou, ze psů já mám hrůzu. Tak jsem stála a řvala na panimámu, ať si ty psy laskavě zavolá. Katka se nám později přiznala, že byla smířená s tím, že ji pokoušou a že musí vydržet tu bolest. Panimáma se smála, že nic neudělají. Pak se stal zázrak podruhé a psi odešli.

Katky si při čekání na loď snědly jablka, to jsem docela koukala, mohly je taky použít jako plán na odlákání koní. Chápu je, prostě hrdina uvažuje vždycky trošku líp, promyšleněji.



HAYIRli gunler!

Bára



You Might Also Like

1 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!