Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Naše jaro ♥

By 12:53:00 , ,

Přišlo jaro, který se občas tváří jako léto a někdy zase jako podzim. Nicméně je častěji natolik moudrý, že můžeme po ó vypadnout ven a vrátit se večer.



Co si budeme povídat, to, že bydlíme ve čtvrti, kde je absence jakékoliv přírody, už víte. Je tu jeden park, který teď opravili a zasadili trávu, což Máří bere jako signál k tomu, aby si hned po příchodu zula boty. Nejsem vůbec proti, naopak ji v tom podporuju a na důkaz toho si je občas sundám taky.

To pak místní mamči koukaj! Třeba tudleva ta paní s asi ročním synkem:

"Co když na něco šlápne?"
"Hm, to asi šlápne, no. Víte, jak je to zdravý chodit bez bot? A pohodlný?"
"Ale vždyť si může něco udělat!" 

Paní se ke mně po půl hodině přimotala znovu a pyšně mi hlásila, že až bude její synek větší, že ho nechá taky chodit bez bot, že je to děsně zdravý. Heuréka!

Těsně vedle toho parku je obrovský parkoviště, kde prý budou stavět metro. A najednou se tam objevila kupka písku, což Máří pochopila jako jasný signál k tomu, aby tam trávila své dny poté, co ji klouzačka omrzí.



To pak místní mamči koukaj!

Na hroudě písku se totiž scházela parta hic - Máří, Ella a tři cikáňata. Otřesné. Dítě na jednom písku společně s cikány, kteří spí v dodávce a jejich rodiče sbírají odpad, který dále prodávají. Ekologie, ne asi! Já ty děti beru. Není to jejich chyba, jak žijou, nikoho nebijou nebo se nechovají nijak špatně, tak nevím, proč bych měla Meryem říkat, ať si s nima nehraje, proboha. To taková Irmak, která se na písek přimotala taky, tam nesmí, pokud tam jsou oni. Potom přišel vejlupek Osman a začal jim říkat, že jsou špíny a tak. Vejlupek dostal za ucho, jeho kámoš mu řekl, že jsou možná špíny, ale že to jsou ve finále taky muslimové, tak co. A byl klid.




Jenže jak se takhle vytvořila tahle parta, viděly je ostatní děti a najednou bylo na písku čím dál víc dětí. Holčičky v růžovejch šatečkách a bílých punčoškách si zahrabávaly nohy do písku a jejich maminky vypadaly, že upadnou do mdlob.

Mateřská láska ale vyhrála a já slyšela, jak maminky říkají "Podívej se, jak je spokojená, poprvé v životě si hraje na písku a jak ji to baví!" Měla jsem upřímnou radost.

Vedle "pískoviště" je stůl a lavičky, takže jsem si donesla knížku, něco na zub a když jsem zrovna nemalovala portéty dětí, nedělala s nima mašinku nebo neochutnávala pískovou polívku či kafe, který mi uvařily, ocitala jsem se někde na Žítkovské, ve francouzských horách nebo tam, kde byl zrovna hlavní hrdina.

Moje prvotina. Jednou bude mít cenu.
Sem tam si ke mně sedly i ostatní maminky nebo babičky a povídaly jsme o tom, jak asi dopadne seriál nebo proč nejsem muslimka, co jsme dneska uklidily a taková ta běžná turecká konverzační témata.

Taky nám začal Ramadán. Pro naši rodinu to vůbec nic neznamená, kromě toho, že tady brzo ráno jezdí auto, které má otevřený kufr, ve kterém sedí pán a bubnuje na znamení toho, že mají jít lidi snídat, protože je čeká dlouhej den.

Milý přinesl z práce balík, který dostává každý rok, je tam spoustu trvanlivých potravin a vzhledem k tomu, že se blíží náš odjezd, to chci spotřebovat, takže budeme živi z bulguru, rýže a fazolí.

K tomu bubnování se ještě přidává kohout. To si totiž naši sousedi koupili kohouta, vůbec nevím na co. A ten kohout má kurník přímo naproti našemu oknu do ložnice, jen o pár metrů níž. Nutno říct, že sousedi mají kromě toho ještě syna a dceru, kteří kohoutovi pravidelně dávají zabrat tyčí od koštěte. Když jsem na ně houkla, proč to dělají, tak si s ním prý hrají. Aha, asi si s tebou taky půjdu hrát, blbečku. 

No a ten kohout začíná kolem páté ráno kokrhat, třeba v minutových intervalech. Milý je z něj na prášky a už mi říkal, že si od dětí tu násadu na koště asi půjde vypůjčit.

Takže nejdřív kulturní hudební akce a o nějakou dobu později radost z fauny.

Taky jezdíme do lesa. Naše Meryem děsně miluje tetu, Vašíka a Anežku a mluví o nich od rána do noci. V lese to je dobrý, děti se zabaví a my máme klid na povídání. A je to tam krásný!







S Máří je taky docela řeč už, sice mluví víc Turecky než Česky, ale mluví a vím, že až přijedeme do ČR, tak jí to přepne.

Dneska mě ale trochu nakrkla. Vysávala jsem, ona seděla na gauči a loupala slunečnicový semínka. Měla mističku, aby měla kam odhazovat slupky. To moc dobře ví, na co ta mistička je, protože její tatínek je loupe dnes a denně. Najednou se ale otočím a koukám, frajerka loupne a slupku hodí na zem. "Mari proč to nedáváš do té misky? Kdo to takhle hází na zem?" "Ella" "Ella je turkyně, ne?" mrmlám si spíš pro sebe. "Ne mami, není, Ella je Ella!" A to pak jo. Takže už kočička chytá ty jejich turecký móresy. Věřím tomu, že za pár let už nebude mít Turecko na mapě tvar obdélníku, ale slunečnicovýho semínka. 

No a taky naše Fenerbahce vyhrálo Euroligu v basketu. Láska je láska, oželela jsem kvůli tomu konec seriálu, a musím říct, že jsem si pěkně poplakala, to zas jo.

No a když jsme u toho sportu. Jeli jsme z výletu, koukám z okýnka a těsně vedle silnice byla postavená taková ta venkovní posilovna. Tak říkám: "No to bych tady šla určitě cvičit, takhle vedle silnice." A chytrolínek na to: "No tak my Turci cvičíme pořád a všude, nám je to jedno, vy nesportujete vůbec." A to teda, pánové, to jsem povytáhla obočí a začla se smát, zároveň jsem byla vytočená do běla." "Si děláš srandu, ne? Hokej, biatlon, tenis... každou chvilku někde někdo sportuje, lidi jezdí na kole a běhaj nebo prostě cokoliv dělaj, co dělaj vaši? Ženský si vezmou šalváry, utáhnou šátky, dvakrát se projdou po ulici tam a zpět, u toho drbou s kámoškama a pak všude vykládaj, jak každej den chodí, aby zhubly." "No tak aspoň nemluv Turecky, prosim tě."

A to je od nás z Istanbulu pro tentokrát všechno. Mějte se krásně a skládejte básně, choďte bosí a čuchejte ke kytkám a užívejte si život! 

B.






You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!