Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

A je to. Přestěhovali jsme se!

By 8:14:00



Přátelé, já s Meryem jsme bezdomovci.

Milý nás vyhodil, zabavil nám pasy a my se za pomoci české ambasády horkotěžko dostaly do ČR.  

Ne, kecám. 

Už dýl jsme přemýšleli o tom, že se přestěhujeme do České republiky a 4. 7., zrovna když Guns and Roses zpívali v Praze, jsme s malou přistály ve Vídni, odkud jsme pokračovaly až k našim, kde pobudeme do začátku srpna, odkud se přemístíme do Brna, pokud najdeme byt. Kdybyste někdo o něčem věděl, budu ráda za echo. Děkuju. Milý doletí za náma, jestli si nenajde nějakou Zahru, že jo. Zrovna tudleva jsme se bavili o tom, že taková turecká nevěsta by mu určitě dělala kafe i o půlnoci a neodbyla by ho větou, ať si ho udělá sám. Hm, tak uvidíme. 

Do Turecka jsem přijela poprvé před čtyřmi roky. Nikdy jsem se tam úplně necítila jako doma a vždycky jsem věděla, že tam navždy nezůstanu. Co řeknu, to platí, jelito kopyto platito, jsme pryč.

Důvodů, proč jsme se rozhodli odjet, je vícero:

1) Nuda. Strašná nuda. Jeden park, žádný lesy, příroda, bazén, kulturní vyžití, nic. Každej den úplně stejnej.

2) Milýho práce. Milý pořád, ale fakt pořád pracoval, vídali jsme se strašně málo. Tureckej systém, kdy pracujete 574575 hodin denně a volno máte jednou týdně je prostě na nic.

3) Politická situace. Nevim, co jak bude a necítila jsem se tam bezpečně. Večer jsem nevycházela ven, kdyby se něco někde strhlo, při každým prdnutí balónku jsem si prdla strachy já.

4) Turecká kultura je naprosto odlišná a dodnes jsem jí asi úplně nepřišla na kloub.

Procházela jsem několika fázemi, od pláče přes stesk a vztek až po takový zvyknutí, kdy jsem ale uvnitř sebe cejtila strašný prázdno. A když si představím, že by to takhle mělo být až do konce života, umřela bych.

Tak jsme sbalily saky paky a odletěly. Moje a Mářiny věci se vešly do jednoho mega kufru a krosny, spoustu oblečení včetně zimního jsme rozdali, hračky předali cikánským dětem z minulýho postu, nábytek Milý rozprodává. A tak zase začneme od nuly. A strašně se na to těším!

Když se zamyslím nad tím, co mi bude chybět, tak jednoznačně vypálím jídlo. Adana kebab, iskender, bože!

S tchýni jsme si poplakaly, o tom žádná, ale věřím, že brzo přiletí na návštěvu a já se tam ještě letos určitě ukážu. Musím dovézt suvenýry!

Teď mě omluvte, jdu ven, na zahradu, bosá dejchat čerstvej vzduch. 

Jsem totiž DOMA.

Mějte se krásně!

B.






You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!