Welcome to our website !

Babs a život s Turkem

O tom, jak jsem se rozhodla žít s Turkem. A že je to někdy o hubu!

Posvátné děti turecké

By 12:18:00



Meryem byla bezesporu plánovaná a jsme rádi, že ji máme, ale musela jsem si projít několika nepříjemnými měsíci, než se nám narodila. 

Začínala jsem na 54 kilech a ve třetím měsíci jsem měla 45 kg. Dvakrát jsem byla na  kapačkách myslela si, že umřu. Cesta do koupelny pro mě byla zlo a vzpamatovávala jsem se z toho asi dvě hodiny. Ať jsem jedla co jsem jedla, vždycky jsem zvracela, třeba i po vodě, až mi doktor dal nějaký léky pro pacienty léčící se s leukémií, který mi měly odlehčit průběh těhotenství. 

Milýho kamarád by nejradši Máří vyměnil za velbloudy. My to nepřijali, už jich máme hodně.
Nakonec jsem odjela do ČR, když mě babička viděla vystupovat z autobusu, řekla, že to bylo, jako by Iveta Bartošová vstala z mrtvých. Iveta byla podle mě dobrá ženská, tak to beru. 

Být polomrtvá a zároveň těhotná v Turecku nebylo úplně snadný, ale zvládli jsme to a teď vedle mě oddechuje to nejsladší stvoření na světě.

Druhy nemocnic

Mám pocit, že v Turecku je víc nemocnic jak lidí. Existují dva druhy, soukromé a státní. Státní jsou zadarmo, nicméně všechny ženy, které znám, chodily k soukromým doktorům. Výhoda je především jazyk, většinou tady najdete doktora, který mluví anglicky. Dál si můžete kdykoliv zavolat přímo doktorovi, pokud máte nějaké pochyby nebo dotazy. Já jsem taky chodila k soukromému lékaři, neplatili jsme moc, i když podle mě se péče rovnala úrovni státní péče v České republice. I když teda já mám v ČR ženskýho lékaře, se kterým vždycky proberu všechno, třeba to, že je jeho tchýně už týden naštvaná nebo to, jak s kamarádem na vojně hledali vodu. To jsem sice se svým tureckým doktorem neprobírala, ale vždycky mi na všechno trpělivě odpovídal a neměl problém s tím, když jsem odmítla některý z testů. 

Ceny jednotlivých prohlídek se liší, myslím, že náš soukromý doktor byl z těch levnějších, za odběr krve jsme platili asi sto lir, každá návštěva včetně ultrazvuku nás stála cca 40 TL. Moje příbuzné, které rodily v soukromé nemocnici, platily za porod cca 2000 TL, asi 16 000 Kč. 

Já od začátku věděla, že budu rodit v České republice. Důvody byly jednoduchý:


  • Ačkoliv můj gynekolog a zkušenosti kamarádek byly výtečný, v minulosti jsem měla špatnou zkušenost, takže jsem ve finále u prvního těhotenství potratila a prostě to ve mně zůstalo, když jsem nemusela, k doktorovi jsem nešla. Absolvovat tady porod jsem si nelízla.
  • Rodina - chtěla jsem, aby moje rodina byla u toho.
  • Jazyk - neuměla jsem si představit, že nastanou nějaké komplikace a já nebo oni budou složitě vysvětlovat co a jak. 
  • V Turecku chodí zpravidla ženy druhý den po porodu domů, což mně přijde trošku zvláštní, já jsem ocenila, že mi ukázali, jak malou umývat a podobně.
Tak jsem porodila v ČR a bylo to.

Nicméně - pokud čekáte dítě v Turecku, připravte se na spoooustu rad od tureckých příbuzných a přítelkyň:
  • Když jste těhotná, musíte se dlouho a často dívat do zrcadla, aby dítě vypadalo jako vy.
  • Rozhodně nechovejte v těhotenství psa, nebo budete mít chlupaté dítě!:-)
  • To samé platí o broskvích - čím víc jich budete jíst, tím chlupatější váš potomek bude.
  • A bacha! Taky se nsmíte koukat na opice, velbloudy a medvědy. Důvod je samý jako výše.
  • Podle toho to vypadalo, Meryem byla trochu opička, dodnes si pamatuju její chlupatá záda i čelo. Naštěstí zbylo jen obočí a vlasy:-)
  • Říká se, že pokud máte chuť na něco hořkého, čekáte holčičku, když mlsáte sladkosti, čekáte kluka.

Pokud naopak chcete mít krásné dítě, měla byste:
  • Se často dívat na měsíc
  • A taky na krásný lidi
  • Čuchat k růžím
  • Jíst jablka, zelené švestky a hroznové víno
Spoustu tureckých žen v minulosti rodilo doma. A stejně, jako platí některé pověry pro ulehčení porodu u nás, stejně je tomu i v Turecku:
  • Takové ženy by měly česat vlasy jiným ženám
  • Odemykat dveře
  • Krmit ptáky
  • Střílet do vzduchu (???:-)
A až se dítě narodí, nechte si zabalit pupeční šňůru:
  • Když ji hodíte přes zeď nebo na školní dvůr, dítě bude určitě vzdělané.
  • Pokud ji spálíte ve stáji, dítě bude milovat zvířata.

Aby dítě nikdo neunesl, praktikujte následující:
  • Pověste si do pokoje, kde s dítětem pobýváte, Korán nebo česnek
  • Pod polštář si dejte jehlu nebo nůž
  • Mějte v pokoji vodu nebo strouhanku

Meryem má dvojí občanství a český pas, o tureckém jsme ani neuvažovali, přišlo nám zbytečné.

Když se dítě narodí, zhruba za hodinu se ve dveřích nemocnice objeví tetičky a strýčkové, aby si děťáťko pochovali a vás ze zeptali, jak se máte. Přijde mi to prostě divný, po porodu si chcete užívat dítě a odpočívat a ne se věnovat návštěvám.

Až se dostanete z nemocnice domů, návštěvy se opakují. Většinou se k vám nasáčkuje tchýně, aby vám pomáhala s domácností a dítětem. A dveře si podávají návštěvníci, aby vám předali pro dítě dary. Většinou jde o zlatou minci a nějaké oblečení, když jste šťastlivci, jde o něco z obchodu, pokud vás štěstěna minula, jde o háčkovanou nebo pletenou vestu a boty.

Lidi v Turecku prostě milují děti

Představte si, že byste šla v Praze po ulici, za dítětem přišel člověk a pohladil ho. Nebo byste jela MHD, dítě pláče a paní/pán vedle vás řekne, ať mu na chvíli dítě dáte. Trochu divný, že? V Turecku je to úplně normální! Děti mají v Turecku prostě výsadní postavení. Meryem se od Tureckých dětí na první pohled lišila, jak byla světlá, tak si ji často chtěl někdo pochovat nebo vyfotit, ale ona z toho byla tak otrávená, že začala nahlas pištět a fotit se nenechá dodnes. Když dítě spadne, tisíc lidí se k němu seběhne a začne šišlat: "Áaaaj, to nic není, chudinko." Já si myslím, že by se dítě mělo naučit padat a nemělo by plakat jen proto, aby dalo signál mamince, aby přiběhla a dítě zvedla. Takže jsem pobíhala mezi Turkama a říkala, že je to v pořádku, ať jí nezvedají, že Lady plakat nebude. A když brečela, tak jsem věděla, že to fakt bolí a utěšila ji.



Děti chodí spát strašně pozdě. Většina maminek vám řekne, že jejich dítě nemá pevný čas spánku, proto bylo jakousi raritou, když jsem někde zmínila, že Máří usíná kolem osmé. 

Turecké děti nechodí ven když je zima, déšť a sníh. Taky zůstávájí doma když je velké teplo. Když jsme s M. stavěly sněhuláky a koulovaly se, nešlo přeslechnou dobře míněné rady, ať jdeme domů, jinak bude M. nemocná. Nelekejte se ani přespřílišného oblékání dětí. A taky se nelekejte toho, až vám budou maminky povídat, že jejich děti jsou zase nemocné. Ale to vlastně neplatí jen o dětech. Když jsem já nosila na jaře džíny a triko s krátkým rukávem, Milý vedle mě šel v zimní péřovce.

Každopádně mít dítě s Turkem je fajn. A taky s Italem a s Řekem a s Amíkem. Mít děti je prostě dobrý. 

Mějte se hezky!

Babs













You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!