Sedmikráskovej bobek aneb jsme doma

12:07:00


Takže je to jasný a definitivní. Jsme úplně přestěhovaný z Turecka a čekáme na to, až najdeme byt v Brně. 

Vůbec nám to čekání u rodičů nevadí. Meryem je nejšťastnější dítě v okolí a nic na tom nehodlá měnit. Vaří polívky z písku, koupe se v bazénu, má nejčernější pokožku na světě a spolu se psy zdrhá za vidinou lepší budoucnosti. Dojdou nejdál k lesu, Meryem nahatá, bosá, ale šťastná.

Meryem miluje přírodu. To se tudleva vykadila na příchozí cestu na chatě a aby to bylo jakože eňo ňůňo, ozdobila to hovno sedmikráskama. Bylo to děsně romantický, pochopila jsem, že má cit pro umění. Myslela jsem, že z ní bude tenistka, ale pouvažujeme i nad Akademií umění.


Milý nám chybí. Dokonce i ta tchýně. Přiznávám, že jsme si pěkně poplakaly, když jsme se loučily. Naštěstí je Turecko coby kamenem dohodil a letos se tam snad ještě otočíme.

Nebudu kecat, trochu si na tu naši zemi zase zvykám. Strašně jsem se sem těšila, však jsme se rozhodli přestěhovat kvůli tomu, jak nám ČR chyběla, ale:


  • Jídlo drahý. Ovoce a zelenina divný, bez chuti. Kde jsou ty skvělý rajčata kilo za dvacku? 
  • Lidi jsou takový zachmuřený. Nikdo se tě neptá jak se máš a jak se daří vašim. 
  • Prodavačka ti většinou nepřeje hezký den a prodavač ovoce Meryem nedá pytlík třešní jen tak, pro hezký oči.
Ale to vůbec neva! Založim si svoji farmu a budu se smát a kolemjdoucím dávat ovoce jen tak, pro radost. Budu mít krávu Elišku, kozu Rózu a budu vyrábět domácí sýry. Bude nám hej. Milý bude jezdit ve flanelový košili a lacláčích na traktoru, mezi zubama bude žmoulat stéblo trávy a bude to dobrý. Fakt dobrý. A až zkrachuju, tak půjdu do Hypernovy za kasu a budu tak vytočená, že nikomu nebudu přát ani hezkej den a na všechny se budu mračit.



Včera jsme trhaly cibuli a fazolky. Lady byla děsně důležitá. Zeptala jsem se jí,jestli chce jet domů. Prej ne. Večer jsme jí koupily kolo. Jezdila tak dlouho, než jí došlo, že jí to zatím vůbec nejde. 

Od toho dne, kdy jsem poprvé přijela do Turecka žít, uplynuly čtyři roky. Přijde mi to jako včera. Bylo to těžký, ale zároveň hezký. Strašně moc mi to dalo. Ale doma je doma. A tak začínáme novou kapitolu, zase odznovu. 


Mějte se krásně!

Bára



You Might Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!