Miluju vyhazování + tipy na to, kam s nepotřebnými věcmi

by - prosince 10, 2017



Skoro každá z nás to zná: ráno stojíte před skříní plné oblečení a stejně nevíte, co si obléct. Nakonec ZASE sáhnete po tom šedém tričku a černém svetru, které nosíte prostě pořád. Další den si vezmete něco jinýho, ale potom... šedý triko a černej svetr. Talířů máte tolik, že z nich nestíháte jíst a o dětských hračkách na zemi se vám už i zdá.

Uf, teda jenom když to píšu, tak se mi dělají osypky. Miluju totiž vyhazování a třídění věcí. Mám diář, kam si píšu všechno, co ten den potřebuju udělat a jsem na sebe děsně pyšná, když to zvládnu. To si pak vezmu pěkně barevnou pastelku nebo propisku a pečlivě udělám fajfku, pak se poklepu po rameni a jdu na další úkol. 

Ale abyste si nemysleli, nejsem blázen do uklízení, ale do vyhazování!

Co děláte, když máte nějaký trable? Běháte? Pijete? Brečíte? Já vyhazuju. A někdy u toho brečím, no. A když je to fakt špatný, tak si k tomu dám i to víno. S každým vyhozeným kouskem ve mně vzrůstá pocit uspokojení a když odnáším plnou tašku, jsem v extázi, nemůžu být šťastnější. Nebo když si uklidím soubory v počítači, protřídím fotky, čistý prádlo odnesu do skříně, zbavím se ponožky, která nemá už pár týdnů parťáka, když vyhodím záručák, který už není platný... Tak jo, asi je to úchylka.

Trošku sním o tom, že budu jednou pracovat jako vyklízečka půd nebo bytů po nebožtících. 

V novým bytě bydlíme zhruba čtyři měsíce a nevěřili byste, kolik věcí jsem už odstranila. Mamka mi třeba poslala věci, který by se mi mohly hodit -  nějaký kuchyňský náčiní a mezi nima bylo asi pět škrabek na brambory. PĚT. Při tom pohledu se mi začala točit hlava, dělaly se mi mžitky před očima a představila jsem si, že mám v šuplíku pět stejných věcí, ze kterých bych pravidelně používala jen jednu. No ne, trochu přeháním, ale trochu to tak bylo. 

Hračky


Hračky jsou podle mě nejhorší nástraha. Hlavně tatínci mají ve zvyku kupovat každou blbovinu, a co si budeme povídat, děti blboviny milujou. Já se tady snažím Meryem nějak vzdělávat, kupovat smysluplný hračky a Milý pak přijde s postavičkou z benzinky, která má místo rukou a nohou magnety, pojmenuje ji Meryem a ta naše Meryem je z ní úplně paf, takže ji prostě vyhodit nemůžu. Ale takový sluchový pexeso, který je děsně didaktický, montessori i waldorf prostě leží ve skříňce bez povšimnutí.

Sem tam je ale potřeba udělat pořádek i v hračkách. Osobně si myslím, že krabice, kam se nahází hračky, jsou kravina. Jen se tam hromadí bordel a zmatek, dítě nemá pojem o tom, kde co je. Abych ale byla upřímná, jednu  takovou krabici taky máme. Je v ní nějaký mini nádobíčko, umělý pomeranče do obchodu, různý kostky,... Je mi fakt nesympatická, ale zatím jsem nepřišla na to, jak ty věci uskladnit jinak. A tak občas přijdu na řadu já, sednu si se slavnostním výrazem na zem, vysypu hračky na zem a jedu. Nestačím se divit, co tam všechno najdu a kde se to u nás doma vůbec vzalo.

Anebo se ztracený kousek stavebnice najde tak, že si s ním kočka začne hrát o půl třetí v noci tak, že ho pošupuje před sebou a když náhodou odlítne dál, tak za ním zběsile běhá.

Postrach jménem víčko

No a pojďme si povídat o kuchyni. Víte, co mě rozčiluje úplně nejvíc? Plastový krabičky. Takový ty, jak do nich ukládáte potraviny v ledničce. Jenže stejně, jako se ztrácí ponožky, ztrácí se i víčka od krabiček. Takže vyhodim krabičku, ale za měsíc najdu víčko. Koupim novou krabičku, ale za chvíli se ztratí víčko. Začarovanej kruh. Moje tchýně třeba miluje skleničky. Pořád nakupuje nový a nový a říká, že to je přece pro návštěvy. Jenže ona tolik návštěv nikdy nemá. Vždycky, když jsme spolu chodily na trh, kupovala nový skleničky a prosila mě, ať to hlavně neříkám tchánovi. Ale to by musel být slepej, kdyby to neviděl. Vždycky, když jsem otevřela její skříňku v kuchyni, šly na mě mdloby. Dvacet tisíc stejných skleniček a hrníčků, ale každá měla přece jiný ouško!

No a tak prostě - když jsem naštvaná na celej svět, tak jdu něco uklidit nebo povyhazovat. Četla jsem všechny ty knížky o úklidech, třeba od Marie Kondo - Zázračný úklid, dávalo to smysl, ale aby mi někdo tvrdil, že ponožka je v depresi, když je smotaná, to bylo i na mě trochu moc. Naše ponožky jsou smotaný všechny a zatím ani jednou nezaplakaly.

Jenže sem tam se objeví věci, který je mi líto vyhodit, protože jsou prostě docela pěkný, ale nám se z nějakýho důvodu nehodí, třeba jsou nám už malý, už se nám moc nelíbí nebo nejsou tak děsně in, abych je vystavovala někde na internetu a prodávala.

No a to vůbec neva, neznamená to, že je musíte hned vyhodit mezi směsný odpad, protože i tak jim můžete najít nový domov.

Hearth - Moje nejoblíbenější stránka. Už ani nevím, kdy a jak jsem na ni přišla, ale udala jsem tam už spoustu věcí, teď jsem například nedávno třídila kosmetiku a našla pár kousků, co nepoužívám, proto jsem je tam nabídla a hned byly pryč. Pár věcí jsem díky Hearth i získala. Nejde ale jen o materiální věci, sem tam někdo poptává radu nebo jinou pomoc.

Charitativní bazary - Nedávno mi o nich říkala kamarádka Káťa a zrovínka jeden máme kousek od domu. Princip je takový, že tam dáte věci, které už nepoužíváte, sice za to nic nedostanete, ale charita, která je provozuje, použije výtěžek tam, kde je potřeba. Takový bazary mají ale i opačný efekt - tudleva jsem tam přinesla spoustu věcí, ale odešla jsem s čajovým setem, který ačkoliv stál 50 kaček a je boží, naprosto nezapadá do mé teorie o schraňování nepotřebných věcí.

Sběrné kontejnery - No jo, přesně ty, které máte ve městě určitě taky. Textil, který tam donesete, se dál třídí, použitelný do sekáčů, nepoužitelný se recykluje. A když jde do sekáčů, tak to znamená, že si je třeba koupím já, protože sekáče miluju. Přiznám se ale, že sběrné kontejnery nevyužívám, nosila jsem tam věci ještě v Turecku, ale než jsem k nim došla, přiběhl ke mně někdo z místních cikánských dětí a věci si vzali, takže jsem je pak nosila rovnou jim nebo syrským rodinám v nouzi.

Azyláky - Kamarádka nechává věci před azylovými domy pro maminky s dětmi. 

Popelnice - A když je úplně nejhůř, neměli jste možnost nebo se vám nechtělo věci nabízet na netu nebo v bazaru, prostě je místo hození do popelnice dejte vedle. Uvidíte, že do pár minut budou pryč.

Vinted - A jestli máte věci, především oblečení, který chcete prodat, zkuste různý internetový bazary, já mám ráda Vinted. Měkdy mě to ale popravdě moc neba, kvůli pár korunám fotit, vyplňovat, měřit, běžet na poštu...

A když si takhle pěkně zatřídím a zavyhazuju, je mi děsně blaze:-) Uklízení je mnohem snadnější, večer stačí během deseti minut dát věci na svý místo, jednou dvakrát týdně udělat větší úklid a mám spoustu času na rodinu i na sebe samou.


Hlavně, že je to z domu, ne?:-) A co vy, radši schraňujete nebo jste taky třídiči? Kde končí věci, který už nepotřebujete? Dejte tip, třeba nabere moje vyhazovací vášeň nový směr:-)

Hezkou druhou adventní neděli! 

Bára




You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!