Tohle je ta pravá puberta, děcka! Aneb 20 vzpomínek na mládí

by - ledna 23, 2018


Na Instagramu je teď hrozně populární taková ta anketa, kdy na sebe prásknete pět věcí, který o vás pravděpodobně nikdo nevěděl a nominujete dalších pět lidí. Musím říct, že ačkoliv je to strašná blbost, úplně mě to přeneslo zpět do minulosti a zavzpomínala jsem na doby, kdy mi bylo -náct a snažila jsem se dělat všechno, abych byla in a cool:-) A nemůžu se dočkat, až to budu jednou vyprávět vnoučatům! Jsem ročník 88 a tohle všecko jsme dělali v našich nejlepších letech!

1) Na počítači jsme mohli být jen omezenou dobu, protože každá minuta se platila! Moje nejoblíbenější hra byla Mario.



2) Měli jsme hi-fi věže. Čím větší, tím lepší. S tím, jak dnes nikdo nepoužívá už ani CD, je vtipnej fakt, že frčely kazety.

3) S tím souvisí i to, že bylo naprosto běžný si z rádia nahrávat oblíbený písničky. Když byla zrovna nějaká moderní, čekala jsem u rádia, až to začnou hrát a rychle zmáčkla nahrávací knoflík.

4) Protože takový hi-fi věže byly ale fakt vymakaný, mohli jste nahrávat i svůj hlas! Takže když mi nahrávka z rádia nestačila, zazpívala jsem si do toho vokály, případně zarapovala. Nebo jsme se sešly s kámoškou Věrkou a když naše dvanáctiletý hlavičky přemýšlely, co dělat, jedna řekla: "Tak budem nahrávat." "Jéé, tak jó!" řekla druhá. "Já budu Enrique a ty Whitney, jo?" A pak jsme skřehotaly a bylo to boží, je škoda, že už to nemáme.



5) Můj první mobil. Dostala jsem ho od babičky a byl hodně moderní, protože měl oranžový podsvícení displeje. Displej byl dvouřádkový a telefon měl vysunovací anténu. Ve škole jsem tvrdila, že je to trochu lepší model Alcatelu:-D Nikdo nechtěl utrácet kredit, tak jsme se prozváněli. Třeba když se klukovi líbila holka, tka ji prozvonil a ona jeho zpátky, když se jí líbil taky. Druhej den jsme si ve škole povídali o tom, s kým jsme se šest hodin v kuse prozváněli na důkaz lásky.

6) Měla jsem stříbrnýho walkmana a tam jsem právě poslouchala ty písně, který jsem si nahrála z rádia nebo Kelly Family. Dřív jsem se za jejich obdivování styděla, ale dnes to veřejně přiznávám, miluju Kelly Family! Paddy byl můj idol. Na oběd do jídelny se mnou chodila jedna holka, co přesně jako Paddy vypadala, já za ní jednou šla a řekla jsem jí: "Hele, víš, že vypadáš jako Paddy?":-D

Věšela jsem si walkmana za kraj kalhot, ale byl tak těžkej, že to bylo někdy dost nepříjemný. Moje kamarádka Natálie měla snad jako první discmana, někdy mi ho půjčila a já v něm poslouchala cédéčko Era, moje nejoblíbenější písnička byla Ameno.

Píšem si na našich moderních Alcatelech.

7) S Věrkou jsme milovaly film Sestry v akci s Olsenkama v hlavní roli. Pak jsme se děsně chichotaly tomu, když jsme říkaly hlášku z filmu: "Láska je když nejíš, nespíš, letíš ke hvězdám, vysoko přes plot, zrovna jako baseballovej míč!"

8) Když jsme jely v sedmé třídě na lyžák, jel s náma i krasavec z devítky Zdenda. Všechny jsme se cítily hrozně dotčený, když si s Věrkou domluvil rande v noci na chodbě a dal jí pusu!!! Věru, měla jsi tenkrát noční košili? O pár let později jsem Zdendu potkala v hospodě a svěřila se mu se svým dávným trápením.

9) Rozdělovaly jsme si kluky. Ne ale obyčejný kluky, ale ty slavný! Třeba jsme měly období, kdy jsme milovaly Pearl Harbor, teď si nejsem úplně jistá, kdo miloval koho, ale ona měla třeba Bena Afflecka a já Joshe Hartnetta. 

10) Psali jsme si s klukama psaníčka a třeba nám psali: Chceš se mnou chodit? Já napsala, že JO a od té doby jsme spolu teda chodili.

11) Pak jsme přišly domů a na ICQ jsme si psaly, co se zrovna děje s naším tamagočim nebo Furbym.

12) Pamatuju si, že jsem zrovna měla nový Bravíčko a vyhodila jsem plakát Leonarda DiCapria a Kate Winslet, protože jsem byla sto let pozadu a neměla jsem páru o tom, kdo to byl. V tu dobu bylo měnění plakátů největším koníčkem všech.

13) Když jsme šly odpoledne ven a přišly v riflích, ta druhá se zeptala: "Ty nemáš věci na lítačku?!?!"

14) Měla jsem období, kdy jsem nosila batoh pořád a co nejvíc dole pod zadkem. Byl klidně prázdnej, ale musela jsem jít s batohem.

15) Když jsem se poprvé opila, bylo mi 15 a měla jsem JEDNU skleničku vodky s džusem. Kamarád Tom mě odvedl domů, zazvonil a zdrhl. Seděla jsem na záchodě a taťka mi takovou vrazil, že jsem to vzala dvakrát o zdi, pěkně tam a zpět. Dva dny jsem umírala.

16) Když jsme začaly s Věrkou kouřit, byly jsme hrozně drsný. Kradly jsme její mamce Marlbora, protože jsme měly děsnou chuť na cígo, ale průser byl, že jsme ani neuměly šlukovat.


17) Pořád jsme vytvářeli nějaký party. Kdo byl v partě třeba s Gábinou, byl proti lidem, kteří byli v partě se Šárkou. Nedejbože, když jste pozdravili někoho z druhé party, to hned následoval dotaz: "Ty už nejsi v partě?" Pak někdy přišla porada, kde se rozhodlo o vaší budoucnosti. Někdy jste museli splnit úkoly, někdy jste byli vyhozeni za zradu. Když jste chtěli vstoupit do party, museli jste splnit nějaký úkoly.

18) Měla jsem šíleně americký období. O USA jsem nevěděla kromě Moniky Lewinské a Billa Clintona vůbec nic, ale nosila jsem trička, gumičky, mikiny i pásky s americkou vlajkou.

19) S Věrkou jsme taky poslouchaly hip-hop. Znaly jsme jednu jedinou písničku, Podzim od Špatnej wliw a jely jsme ji pořád dokola. Jo a vlastně ještě Ice ice baby od Vanilla Ice. Na Svou obranu musím říct, že jsem u hip hopu krom jiného zůstala dodnes, byla jsem dokonce na několika koncertech a na hip-hop kempu, odkud vznikla tahle pěkná historka


20) Hrozně moderní bylo psát si na batohy. Měla jsem červenej a lihovkou jsem si na něj napsala právě HIP-HOP, ŠPATNEJ WLIW A BARUSHKA. Věrka tam měla tuším VJERUSHKA. To všechno bylo stylem děsně-super trendy písma podobnýmu graffiti. To znamenalo, že jste to psali opačně, než byl váš rukopis normálně a udělali jste to dvojitě. Když bylo dost lihovky, vybarvili jste to. Vypadalo to nějak takhle:



21) Později jsem ve své hip-hoperské éře pokračovala, na střední, už bez Věrky. Začala jsem chodit s klukem, kterej byl v místní děsně známé hip-hopové kapele a nejvíc mě uhranul svou bílou "hoperskou" (to se tenkrát říkalo) mikinou. Měřil asi 198 cm, já mám 158, ale byla jsem hip-hoperka a on taky, byli jsme si prostě souzení. Abych dostála své samozvané pozice první dámy českého hip-hopu, musela jsem se vhodně odívat. Koupila jsem si proto hip-hoperský boty, takový ty jak vypadaly jak bochníky chleba. K tomu děsně široký volný kalhoty a mikinu s kapucí. Hlavně nepotlačovat ženskost, že jo. Nesměl chybět perfektní zjev obličeje v podobě velmi tenkého obočí a černých linek na vnitřní, vnější i třetí oko.



Od té doby se změnilo strašně moc věcí, jenom Jennifer Aniston nosí pořád stejný vlasy.

Jak vzpomínáte na svoje mládí vy? Co bylo tenkrát in? Těším se na komentáře, doufám, že umřu smíchy:-)

BÁRA



Fotky:

http://3.bp.blogspot.com/-Y1OOPopgWLA/UHRu_77LfoI/AAAAAAAAAh8/1R8afdrdCRI/s1600/alcatel_one_touch_easy.jpg

http://moblog.net/media/t/r/a/traed/very-very-bad-graffiti-queens-st.jpg

https://guideimg.alibaba.com/images/shop/76/09/05/8/adio-skate-shoes-kenny-anderson-yellow-green-white_4026338.jpg
https://www.spreadshirt.com/image-server/v1/mp/designs/13373556,width=178,height=178/if-you-were-born-in-1988.png

You May Also Like

6 komentářů

  1. Super článek, Baru:)! Dost jsem se u toho zasmála... Já jsem ročník 1991, ale dost jsem se ve tvých vzpomínkách zhlédla, včetně bochníků chleba :D Moje hoperské období potom plynule přešlo ještě do "černého období", kdy jediná přijatelná barva oblečení (a na určitou dobu bohužel i vlasů) byla černá a i šedá mikina už byl úlet:D Nosila jsem k tomu navíc punkerský pásek s pyramidama a poslouchala The Rasmus, Nirvanu, System of a Down a podobné (bezpochyby je to kvalitní hudba, ale nejsem si jistá, nakolik se hodí k asi 13ti leté holce). Tenkrát učitel rodičům na třídních schůzkách řekl, že jsme ve třídě vytvořili jakýsi "černý gang" a že si tím něco dokazujeme. S tím samým učitelem jsme se asi v sekundě s holkama vsadily, že The Rasmus budeme samozřejmě poslouchat až do oktávy, protože jsme věrné fanynky, nic lepšího neexistuje a Lauriho (tj. zpěvák The Rasmus) milujeme až za hrob... Logicky! Hádej, jak to dopadlo s naší nesmrtelnou láskou a oddaností :D
    Ale jsem za tyhle vzpomínky, i když někdy až ostudné, ráda, protože se nad tím vždycky zasměju nejen já, ale třeba i naši, kteří si ze mě dodnes dělají kvůli mému členství v "černém gangu" srandu :)
    Měj se hezky, Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle vzpomínky jsou úplně nejlepší! Psala jsem to a brečela u toho smíchy, hledala jsem i fotky ze svýho hoperskýho období, ale nic jsem nenašla:( V dubnu jdu na Chaozz, tak musím asi zamířit do skejtshopu, abych doplnila chybějící!:) Díky za komentář a měj se fajn! B.

      Vymazat
  2. Milá paní Barboro,
    opravdu ty Vaše články jsou úžasné. Moc ráda je čtu, mohla byste psát knihy.
    Já jsem ročník 1964, takže různé pubertální oblečky atd. byly dost omezené. Ale snažili jsme se všichni náramně. Jeans taky musely být široké, přikrýt špičku boty a být až na zem. Velká móda byly kšandy neboli šle, což zase moje maminka nemohla pochopit, protože pro ní kšandy nosili ,,staří dědkové´´, jak říkala. Kazeťák měl jen někdo a když si kamarádka přivezla na tábor přehrávač jakéhosi disku a mohla ho nosit jako kabelku a on HRÁL, to bylo úplné sci-fi. Bravíčko jsme se snažili vymámit na rodičích, jelikož se prodávalo jen v Zahraniční literatuře v Jungmance v Praze a bylo v němčině. Ale obrázky byly důležité a plakáty se také vyměňovali. A ještě byl časopis PIF, kde byly i různé dárečky, a ko měl PIFA, to byl pán, panečku. Kšeftovalo se i s obrázky ze žvýkaček Donald, zkrátka se vším, co trochu vonělo západem a nebylo k dostání. Ti, co jezdili do Jugoslávie byli v klidu, jelikož si vždycky přivezli něco zajímavého, o čemž se nám, co hrouda nohy vázala, mohlo jen zdát. Tak jsme aspoň doma ve vaně vyráběli za pomoci sava ,,plísňáky´´, abychom byli taky IN.
    Ta doba už je naštěstí pryč, i když zpětně na vše člověk vzpomíná rád, protože jsme byli mladí, starosti jsme neměli a žili naši rodiče, takže pro nás bylo vše OK. To oni se museli snažit v to marazmu z nás vychovat slušné lidi.
    Zkrátka píšete krásně. Těch 10 běžných chvil, kterých si váží jen matky to bylo úžasné. Doslova jsem brečela smíchy a dala přečíst dceři, co má taky Turka a v březnu bude mít malého Turečka. AŤ ví, co ji čeká.
    Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli nemáte nějaké zprávy o Asli.
    Moc Vás zdravím do Brna, pokud tam ještě jste, a sleduji aktivity i paní Michaely a ostatních na fb. Myslím, že šířit tureckou kulturu či jakoukoli kulturu v Česku je záslužná věc. Oni ti Češi jsou občas patrioti až moc moc velcí a na celém světě jsou lidí dobří a špatní, bez ohledu na to, kde se narodili.
    Hodně štěstí přeje Karolina Huječková.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karolíno, díky za komentář! Přesně souhlasím s tím, že se na to vzpomíná hezky, protože nebyly starosti. Naštěstí teď zase s malým capartem doma si to osvěžuju, raduju se s ní z maličkostí a těším se z každý blbinky:-) Dětství je nejlepší! Mějte se krásně a pozdravujte dceru! B.

      Vymazat
  3. Ahoj Baro, jsem rocnik 87 a dost jsem se u Tveho clanku pobavila. Moje nejvic nejoblibenejsi skupina byla Lunetic, silene jsem milovala Martina Kociana. Dokonce jsem jeden cas nosila stejny blond kratky vlasy jako on. Nausnice byly desne moderni takovy kreoly, vetsi nebo mensi, bylo to fuk. Cerny zvonace mela uplne kazda holka ze tridy a nejvic trendy byla, kdyz si nalepila umely modry nehty z Bravo Girl. Samozrejme tatkovym stipnutym vterinakem. Auuu. Vlasy jsme si s kamoskou zdobily barevnou rasenkou a delaly cik cak pesinky, protoze rovna pesinka nebyla proste IN. Kdyz jsme vypadli ven, meli nejvetsi frajeri horaka, horsky kolo. Ale kdo nemel, jako ja, mel stopro vypleteny kola barevnyma dratkama. Tatka mi je nosil z tovarny, kdyz jim zbyly. Jeste si vzpominam, ze frcely takovy cvocky na vlasy, vypadalo to jak koralky na dredu. Desne to tahalo, nedavno jsem jeden nasla ve svy vetesi. Oranzovej. U filmu osobni strazce jsem se zamilovana do Kevci Costnera snazila vyrobit si top z Bravicka, podle navodu. Zlutej pruh latky podlepenej igelitem. Mamka mi to dost razne zatrhla, ze tohle nosit nebudu. Tatkovi jsem nosila jeho svatebni kravatu a kosili a sukni jako holky z Tatu. Jeee a Pogy, hrali jsme pogy, na chodbe o velky prestavce a kdo mel kovovej hazecak, byl nekdo. Strasne jsem chtela vicebarevnou propisku co se da cvakanim prepinat z barvy na barvu. Ty jo toho je mooooc ale bylo to boziiii. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťo přesně!! To bych tam měla dopsat, a ještě takový ty příšerná dráty kolem krku, co byly někdy příloha taky v Bravíčku.DO puntíku si pamatuju na to, co jsi napsala:) Díky za komentář a hezký víkend! Bára

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!