Jak pomoci vašemu tureckému partnerovi zvyknout si na život v ČR?

by - března 18, 2018





Přestěhovat se do cizí země není nikdy tak růžový, jak to vypadá. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem přiletěla do Turecka, práci jsem našla relativně rychle a díky sociálním sítím i kamarády a známé, přesto jsem měla sem tam smutek. Nevím, jak to tenkrát vnímal Milý, ale teď, když se role otočily a nováčkem je u nás právě on, pokládám za důležitý mu to co nejvíce usnadnit. A tady jsou moje tipy, jak na to:



Pomožte mu s prací


Můj manžel nepatří mezi nejpraktičtější lidi, co se IT a věcí okolo týče, takže psaní a rozesílání CV je na mně. Samozřejmě, že v cizí zemi jsou větší omezení než v jeho domovině, nicméně si myslím, že i tak se dá práce najít velmi snadno. Na tohle téma chystám samostatný článek, protože je o čem povídat a v rukávu mám pár tipů, čeho se vyvarovat, jak hledat atd.


Vzhůru na češtinu


Snad v každém větším městě probíhají kurzy češtiny, v Brně i Praze některé dokonce zdarma. Na ty je ale obrovský nával, takže i přesto, že jsem v den zápisu byla nalepená na PC, ostatní mě převálcovali, byli rychlejší a my tak měli útrum. Mohli byste namítnout, že angličtina stačí, což je pravda jen zčásti. Anglicky mluví většina mladých lidí, ale jakmile mluvíte česky, otevírají se vám úplně nové možnosti. Zkuste pogooglovat, určitě najdete nepřeberné množství jazykovek. Na webu Na volné noze taky najdete soukromé lektory, kteří češtinu vyučují.


Spojte ho s krajany


Když na ulici slyšíme turečtinu, Milý se vždycky usměje. Aby ne, koho by nepotěšilo slyšet mateřský jazyk. Spojit se s krajany není podle mě zase tak těžké. Všude je plno kebabů, tak společně do některého z nich prostě zajděte a uvidíte, že během pár minut si vymění čísla a domluví se na večer na sedmdesát šálků čaje, jako doma. Turci, kteří už se spolu znají dýl, občas společně hrají fotbal, v Brně je to třeba skoro každou neděli, to je taky super změna a určitě to vašemu milému dodá novou energii. Vyzkoušejte i Facebook, třeba skupinu Turci v Čechách nebo Turci v Česku. Dostane se vám tam dobrých rad a třeba se najde právě i parťák na čaj.

Nicméně nutno říct, že v České republice k sobě mají Turci trošku jiný vztah než v Turecku, vesměs už se tu všichni znají a navázání nových vztahů může být trošku složitější, než jak by to probíhalo v Turecku.





V Turecku funguje Spolek krajanů v Istanbulu, v jehož rámci se jednou měsíčně konala nějaká akce nejen pro mamky s dětma, ale i pro dospělé. Osobně to pro mě byl vždycky moc fajn den, protože kdybych slavila Velikonoce sama, asi by to nebylo úplně ono, ale barvit vajíčka a dlabat mazanec s ostatníma Češkama bylo super. V Čechách žádný takový spolek nefunguje, což mi je na jednu stranu líto, na druhou se nedivím. Se známou jsme měly tendence něco jako spolek založit, ale akorát se ukázalo, že lidi prostě nemají zájem nikam chodit, vesměs přišli její studenti.

Moje osobní zkušenosti jsou různé, ovšem na jednu nedávnou vzpomínám se smíšenými pocity. Plánovala jsem organizaci kulturní akce pro Turky. Především z toho důvodu, že já si přesně z takových akcí s krajany v Istanbulu odnášela super zážitky. Když začal můj průzkum o zájmu, zkontaktovala jsem jednu společnost, prý sdružujíci Turky, o pomoc se sdílením. Bohužel se, pro mě z neznámého důvodu, nesetkala má prosba s úspěchem. Lidé jsou různí, házet je do jednoho pytle určitě nehodlám. Prěsto ale zůstávají věci, nad kterými se minimalně pozastavíme:-)

Spoléhejte se jen sami na sebe


Turci jsou vlastenci a velice pohostinný národ, ale už podruhé za půl roku se mi potvrdilo, že jakmile překročíte hranice, musíte se obrnit a spoléhat se jen na svou vlastní pomoc. To samé platí pro zaměstnání, pokud pracujete pod Turky. Pomůžou, ale jen tak, aby náhodou nechybělo jim. O tom zase jindy. A btw, jde o naši zkušenost, rozhodně neházím všechny do jednoho pytle.

A to nejdůležitější nakonec 


Vy jako partnerka jste to nejdůležitější, co váš muž potřebuje. Může mít skvělou práci, kamarády, ale s vámi tráví nejvíce času a pravděpodobně se přistěhoval do ČR kvůli vám. Zkraje bude tápat, nebude znát město, nebude vědět, jak koupit jízdenku na tramvaj nebo jak vyřídit povolení k pobytu. Vím, že toho na vás bude hodně, ale stojí to za to. Musíte prostě vydržet a ukázat mu, že i když má rodinu strašně daleko, jste tady pro něj a jste připravená mu pomoct. Ono si to časem sedne.

Dělejte mu radost maličkostma, vezměte ho třeba do pražské turecké restaurace Pasha nebo Mangal. Nebo můžete uvařit nějaké turecké jídlo podle výborné kuchařky Ely, která vede blog Moja turecká kuchyňa. Co si do bytu vystavit kousek Turecka tím, že si pověsíte nazar nebo milýmu připravíte pravou tureckou kávu do džezvy? Všechny tyhle věci a spoustu dalších nakoupíte na webu Smilargan. Taky koukněte na orientální obchody ve vašem městě, takový pytlík slunečnicových semínek taky potěší.

Bude to boj, někdy budete mít pocit, že jste na všechno sama, ale přece to za štěstí vašeho partnera stojí, ne?:-)

Jak si zvykali vaši partneři? Bylo to snadný? Co jim adaptaci nejvíc ulehčilo? Dejte mi vědět do komentářů, za každý nový tip budu moc ráda. Hezký zbytek neděle a do nového týdne vyražte pravou nohou!




Bára INSTAGRAM

You May Also Like

4 komentářů

  1. Moj Mert si bohuzial nezvykol na europu a hoci je tu uz niekolko rokov oznamil mi ze uz sa nechce citit ako podradna osoba z tretej krajiny pri vybavovani viza a v lete odchadza zit domov do Istanbulu :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj myslim,že tvůj Mert není jediný co to tak vnímá.V Čechách sice žije spousta Turků,ale jsou tu především kvůli práci a spousta se jich buďto vrátí dřív,protože jim chybí domov a rodina nebo to maj v plánu se vracet do Turecka na důchod.Mám švagra co tu žije víc jak 20 let a zůstat tu napořád nechce.A vlastně ani o občanství nemá zájem i když mluví líp česky jak já:)

      Vymazat
    2. Ahoj, to mě moc mrzí. Fakt. Je to takový zapeklitý. Turci milujou všechno, co je turecký a je mi jasný, že na svoji zemi nedají dopustit. Já to mám teď úplně stejně. V životě už bych z České republiky nešla a děsím se toho, až (jestli) Milý jednou přijde s tím, že chce zpět. Fuj, hlavně to nepřivolávat. Pokud bysme šli, tak rozhodně ne tam, kde jsme byli předtím. Držím palce, ať to pro vás dopadne co nejlíp, ať tam nebo tady!

      Vymazat
  2. Ahoj Báro,
    Můj manžel když přijel do ČR tak uměl jenom Turecky.Češtinu se učil tak,že poslouchal český rádio,sledoval filmy a seriály v češtině, no a pak potkal mě:))a já na něj nemluvila jinak než česky takže se naučil tak nějak za pochodu.Kurzy jsou sice dobrá věc,ale ne každýho baví sedět s učebnicí a poslouchat lektora.To mluvim za sebe nebo jsem manžela za celou dobu co spolu jsme neviděla otevřít knihu:)prostě každýho baví něco jinýho.Manželovo kamarád byl jednou na kurzu češtiny a když přišel tak říkal to moooc těžký tam nebudu chodit.:))Ale je pravda,že přestože manžel neuměl jazyk práci našel rychle.Stačilo projít pár obchodů a zeptat se ani životopis nikdo nechtěl,páč pokud pracujete pro Turky tak ty to moc nezajímá.Je zajímá kdy můžeš nastoupit a za kolik chceš pracovat.Co se týká úřadů a vyřizování papírů tak u českých vpohodě,ale turecká ambasáda kdejakou pitomost ofotit 564322X a poslat tam a tam to ti chybí to dones,za mě dost línej styl úředníků,proto byl manžel rád když dostal trvalej pobyt.Nevim jak dnes,možná je to lepší,ale před pár lety nervy na uzdě:)))JO ještě něco k češtině pro zasmátí.Manžel šel do obchodu koupit slepici a neuměl ještě dobře česky a ptal se prodavačky:dobrý den máte sepisi?a prodavačka na to:co jestli máme? sepisi,vy nevíte co je to sepise přece jako kurže a prodavačka jooooo ahaaaa slepici:)))nooo to máme:)))takže všem co se učí češtinu lidi hlavně s humorem prodavač Vám vždy porozumí ať už chcete sepisi nebo něco jinýho.joo a jestli nevíte co je to utopýr tak já vám to řeknu to je prosím myš s křídlama takhle mi to popisoval manžel když viděl netopýra:)))tak se mějte všichni moc krásně andrea

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!