Ayšóóó aneb Chřipka po Turecku

by - března 08, 2018

Radostně jsem si pomyslela, že uběhla už druhá zima bez toho, aniž by na nás skočil nějaký bacil. A sotva jsem stačila třikrát zaklepat do stolu, přepapadla nás chřipka.


To, že žiju s Turkem, si uvědomuju jen někdy. Tedy, že žiju přímo s Milým samozřejmě vím, ale jeho národnost nějak moc nevnímám. Ale teď, v době našeho pochroumaného zdraví, si to uvědomuji zatraceně dobře a lituju, že jsem si radši nevzala Pištu Hufnágla. Turecký přístup je většinou lehce přehnaný.

Aha, vy ještě nevíte, jak to vypadá, když je někdo v Turecku nemocný? Nějak následovně:

Mina: Ehhehmhuhueh....

Husseyin: Ayšo, Mina je nemocná?

Ayše: Husseyin, nevím, včera jsme šly do obchodu, je to zhruba 100 metrů, ale neboj, měla dvě trička, svetr a kabátek z ovčí vlny, víš, z té ovce, co jsme zabili na počest toho, že se tvůj nejmladší bratr vrátil z vojny. 

Husseyin: No tak to ji muselo zahřát dostatečně. Ta ovce je posvátná, má zázračnou moc.

Mina: Ehhhhhhemhuhhhem

Ayše: Ayyyy zlatíčko moje, pusinko, jsi nemocná? Vždyť jsi po cestě z obchodu usnula, tak jsem tě ještě oblečenou nechala spát v postýlce, v pokojíčku máš pěkně teplíčko, jak jsi mohla v pětatřiceti stupních nachladnout?!

Husseyin: Ayšóóó! Vem Minu radši na pohotovost. A po cestě kup chleba.

Ayšo: Už jdu, Husseyin.

Ayša obléká sebe i Minu, pro jistotu jí dá o tričko víc. V kočárku ji zabalí do dvou termodek a jedou. Na vrátnici soukromé nemocnice zaplatí 50 TL a čekají, až se na displeji objeví jejich číslo. V čekárně ale potkají Fatmu, jednu z mnoha kamarádek, a tak čekání utíká rychlejí. Vzájemně se politují, ubezpečí se, že nejsou špatné matky, jen to prostě podcenily a děti málo oblékly. Příště se polepší. A už se objevuje Ayšino číslo na displeji. 

Sotva otevře dveře, lékař zpoza stolu volá: "Antibiotika!"

Ayša s úlevou přikyvuje, to je to jediné, co může její Mině od zlé nemoci pomoci.

Lékař pokyne, aby bylo nebohé dítě svlečeno, aby ji mohl prohlédnout. Po hodině svlékání otře dítě od potu, poslechne srdce, posvítí do očí a k antibiotikům připíše sirup do krku, kapičky do očí a nosní sprej. S očima ani s nosem sice Mina nic nemá, ale prevence je základ.

Ayše trhne rekord v běhu, takový, za který by se nemusel stydět kdejaký Keňan, a kdyby ten záběr někdo zpomalil, vypadalo by to jako z filmu. Uplakaná matka běží ulicemi rušného Istanbulu, na hrudi má přitisklé dvě deky. Je matka zlodějka? Je natolik chudá, že musí krást deky? Uvidíte příště...

Spoiler:

Pozornému sledovateli filmu neujde dětský obličejíček zoufale lapající po dechu. 

Ayše doběhne domů a Husseyinovi řekne, že chleba nekoupila, ať ho jde koupit sám. A po cestě ať se staví v nemocnici pro kočár, že nemohla dceru nechat napospas kočáru, že přece potřebovala teplotu lidského těla. A ať taky vyzvedne léky. Tohle Ayše udělala trochu schválně, ale ví, že léky jsou drahé a nechtěla je platit ze svého. To by pak musela vynechat sobotní trh a o tuhle zábavu se teda nehodlá připravit.

Mina: Ehhhhhhemhuhhhem

Zvoní jedna ze sestřenic a navrhuje lipový, případně šípkový čaj, ráda ho prý skočit k bylinkáři na roh. Kdyby byla Ayše křesťanka, jistě by se teď pokřižovala, místo toho jen zvolá "Alláh Alláh! Co to ta holka říká? Moje holčička, miminko moje tříleté, je nemocná a ona by do ní lila čaj? Kdepak! Ovocný džus z Migrosu je také plný vitamínů."

Ayše nemá moc času přemýšlet. Začínají zvonit telefony, volají i příbuzní z dalekého Německa, aby Mině popřáli brzké uzdravení. Chřipka je hrozná věc.

Mina: Ehhhhhhemhuhhhem

Od té doby se hodně změnilo. Ayše je obezřetná a s Mine už nikdy nevychází ven. V létě je moc horko, zbytek roku moc zima. Čerstvý vzduch se jim dostává na balkoně. Ayše to všechno fotí a dává na Instagram, aby inspirovala i ostatní matky, jak uchránit své dítě. Jenomže pak se koná svatba jejího nejlepšího přítele a sotva Mina potká někoho jiného, než je matka a otec, skočí na ni bacil. Ayše volá Fatmě a ubezpečují se, že nejsou špatné matky, jen to podcenily. Pro jistotu zruší Ayše všechny známé a přátele, aby nemusela chodit na žádné akce a rodinné sešlosti. 

A tak žily na balkoně šťastně až do smrti. 

Pokud by se někomu zdálo, že přeháním, pak máte pravdu. Ale jen trochu. Nezapomeňte, že jsem stále chromá a možná i trochu blouzním. Ale jinak, jinak mám to Turecko děsně ráda!

Bára INSTAGRAM




You May Also Like

2 komentářů

  1. Já mam tureckou švagrovou a pokaždý když je přepadne nějaká viróza tak dělaj jak kdyby byl konec světa.Okamžitě chce poslat z ČR všechno možné jen aby jim bylo rychle dobře.Od vitamínů,sirupů,mastí a čajů a to má její manžel obchod s ovocem a zeleninou:)Prostě mě když přepadne chřipka nebo viróza udělám si lipovej čaj s černym bezem a vymačkám si dvě kila pomerančů šťávy a za tři dny je po nemoci jenom v Turecku z toho dělaj poplach.A nedej bože když je k tomu rýma to už je hodně vážný:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně stejný je to u nás!:-) Moje tchýně potřebuje nejdražší léky, co ti zatěžujou orgány, ale na zlatej zázvor, lípu nebo šípky kašle:)

      Vymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!