Turecká delegace nás navštívila v Brně!

by - dubna 26, 2018

Tak přijeli a odjeli. Tchánovci!


 Vyřizování bylo dlouhé předlouhé, stálo mě to hodně nervů, protože tohle bylo špatně, tohle chybělo, tohle přišlo pozdě...

Ale pak se najednou Země otřásla a přes práh mi prošla tchýně a tchán, oba naparádění, bylo vidět, že se na tu cestu do Evropy bedlivě připravili. Jeden obrovský kufr byl plný tureckého jídla a darů pro nás a jedna příruční taška oblečení na týden. 

Nejošklivější panenka na světě, kterou jsem pojmenovala Sulejmán, abych o pět minut později zjistila, že Sulejmán byl tchánův tatínek, Meryem moc nezaujala. Odmítla ji vozit v kočárku a tchýně se cítila dotčená. Nakonec se Meryem slitovala a chlapce, který byl zjevně zrovna po obřízce, ale kvůli nápisu na tričku LOVE šířil lásku i bez předkožky, povozila. Turecký chlapec byl z naší kultury natolik překvapen, že mu po pár minutách slezly vlasy. Navíc je jeho velikost totožná s batoletem, takže když jsem na zemi uviděla ležící dítě, bylo mi trochu ouzko. Ona taková obřezaná panenka s upadnutými vlasy a dírou v hlavě, koho by na zemi nezaskočila, že jo.

Krom panenky jsme byli obohaceni o 4 kila oříšků, 5 kilo tureckého pita chleba, spoustu sýrů, dokonce i turecký máslo. To, že na nás tchýně intenzivně myslela, dokázala i tím, že přivezla yaprak sarma - balenou rýži v listech vinné révy, recept jsem dávala na blogu, můžete si taky naplnit bříška. Navíc dovezla i spoustu listů, takže den před odjezdem motala další a ještě mi tu nechala, abych si ubalila taky. Jak jsem později pochopila, spousta sýrů a chleba nebylo pro syna, který se rozhodl žít v daleké České republice, aby mu byla připomenuta chuť exotického Turecka, ale proto, že nechtěli jíst žádné sýry, které jsem nakoupila v naší Brněnce. 

První den jsme šli do ZOO. Bylo hezky, navíc Saadet nikdy v ZOO nebyla. Je neuvěřitelný, jak jsou pro nás některý věci automatický a pro někoho naopak novinkou i v pokročilejším věku. Bylo bezva poslouchat takový ty fórky, který má v ZOO snad každej. "Rizo, ta opice vypadá jak ty!" "Rizo, hele, už jsi někdy jedl velbloudí maso?" Nejvíc jsme se ale smáli, když Riza řekl, že jedl, dokonce několikrát.



Akorát s přesunama je to u Saadet trošku problém. Její běžnej život po ní žádný daleký přesuny nevyžaduje a se sportem je to u těch  tureckých starších dam spíš nijaký než všelijaký, což se podepisuje na fyzičce. Takže Saadet byla co chvíli unavená a Milýmu oznamovala, že unavená je Meryem, že musíme zpomalit. Ta ale měla energie za dva, takže jsme ji brzo prokoukli.






  1. Večer Alimu nepřestával zvonit telefon, volali příbuzní z blízkých i dalekých krajin, aby zjistili, jaký to teda v té Evropě je. Riza bl důležitý a nadšeně vyprávěl, co se ten den událo. Když volal nejmladší ze synů, Ali Riza ho nezapomněl pobídnout, ať doma v Istanbulu zavře všechna okna, že v Brně prší:-)

Dny vypadaly poměrně stejně, během dopoledne jsme se nasnídali a odjeli někam na výlet. Vraceli jsme se většinou navečer, kdy už jsme toho měli všichni plný kecky. Saadet celý týden opakovala, že musí koupit hřeben pro kamarádku, která jí na něj dala peníze. V Turecku jsou prý hřebeny špatný. Ali Riza zase zjišťoval, kde koupit turecký čaj, jednu určitou značku. A to nekecám. Protože ta značka je prej nejlepší a v Německu je lepší než v Turecku, kde se dá jen těžko sehnat. Neptejte se mě. Já to taky nechápu.



Po příchodu vždy následovala klasika: uvařit čaj, nasypat oříšky nebo semínka, pít čaj a jíst oříšky nebo semínka.

Víte, co ale mělo největší úspěch z celého českého výletu? Kloboučku hop! Bylo to moc hezký, po společný večeři jsme seděli na zemi a hráli Kloboučku hop. Chtěla jsem hrát o prachy, ale Saadet měla jen turecký, Ali nevypadal, že je mým nápadem nadšený, Milý do toho šel, ale já neměla prachy žádný a prý bych musela prokázat, že mám co vsadit, tak jsme hráli jen tak. Saadet ráda podvádí a vždycky, když spolu něco hrajeme, tak má radost jak malý dítě, že mě může obšlehnout, ale tady to tak úplně nešlo, tak prohrála. Hahaha, to jsem měla radost.

Když jsme byli na procházce na Petrově a Špilasu, dostaly jsme se do sporu, protože řekla, že Brno vůbec není hezký a vůbec nic tam není. Já jsem začala oponovat, že v Sancaktepe nic není a bla bla,... U kostela se významně postavila a jako zkušený průvodce nám před sochou Ježíše řekla, že je to vězení.



Z čeho ale byli oba unešení, byly Svitavy a Kukle. Chata mýho bratrance, rybník Rosnička a zahrada našich rodičů je doslova okouzlili. Vydali jsme se do lesa na kopřivy, aby je za těžký prachy Saadet nemusela kupovat na trhu, prošli jsme se a poseděli na zahradě. A poprvé jsem viděla pít Saadet alkohol, dala si naše pívo!

Saadet si chtěla dovézt nějaké oblečení, tak se vydali do New Yorkeru, kde pokoupili přesně to, co se dá koupit i v Turecku, Ali Riza do Turecka nakoupil i whiskey neznámé značky, ale že je odborník ukázal tím, že někomu volal  a chlubil se, že nakoupil whiskey Johny Walker James.

Jsem moc ráda, že tu byli, bylo hezký je zase vidět, oni sem chtěli fakt moc. Saadet řekla, že už nikdy nepřijede, což se dá pochopit - poprvé cestovala mimo Turecko v téměř šedesáti letech a to asi není správný čas na to začít podnikat nová dobrodružství. Vyprávěla mi, že se těší domů, až si krásně uklidí a bude prostě ve svým. Já ji chápu, doma je doma. Taky jsem se zase utvrdila v tom, že oni jsou jako pár úplně stejní jako my. Riza má stejně jako Milý všechno na háku, nejspokojenější je s čajem v ruce a šťastnej je, když nemusí mluvit. Saadet je docela fúrie,  která hubu nezavře a temperament se jí taky upřít nedá. Přesně jako já.

Ali řekl, že znovu přijede moc rád. Teď se sem chystá můj oblíbenej švára, to bude jiná, těším se, až mu ukážu, jak chutná zelená:-)

Na druhou stranu bylo zvláštní vidět to všechno z druhé strany. Už jsem asi pochopila, jak se na mě koukali v Turecku. Všechno jiný, těžko jsem se chtěla vzdávat toho, na co jsem zvyklá  a ze dne na den jsem musela začít fungovat úplně jinak. 

  • Jak mě strašně vytáčí bordel na ulicích nejen v Turecku, tak jim to přijde úplně přirozený, takže jsem zkraje chodila a sbírala odpadky, který tchán odhodil. Pak pochopil:-) 
  • Když jsem běžela Běh pro Světlušku, byli mi v lužáneckým parku fandit a Ali byl nejvíc odvařenej z toho, že NIKDO neházel bordel na zem. Řekl, že v Turecku by se nikdo neobtěžoval chodit k odpaďáku. 
  • Taky byl překvapenej, že tu lidi na ulicích málo kouří a (opět) když už, nikdo neháže vajgly na zem. 
  • S Milým jsme jim museli vysvětlovat, že když se nastupuje do autobusu, nejdřív musí lidi nechat vystoupit. 
  • Oříškem byla trošku doprava. Na červenou se fakt čeká, Rizo!
  • A Ali několikrát zopakoval, že tady auta zastavují tři metry před přechodem, v Turecku by vás prý smetli i na zelenou pro chodce:-)
  • Nadšení byli bezpochyby ze zeleně a chutnaly jim i chlebíčky, který rozhodně nebyly s kuřecím salámem a byli o tom informovaní:-)
Tolik k naší velevážené návštěvě, vy se mějte krásně a ahoj!

Bára

You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!