Ach ta naše pravidla

by - května 22, 2018

To to letí, za měsíc to bude rok, co jsme tady. Nikdo se neptá na to, jestli jsem ráda, že jsme zpět, všichni se ptají, jak si Milý zvyká.

Zvyká. Něco mu ale sem tam dělá potíže. Má pocit, že se tu moc řídíme neustálými pravidly.

Teď to byly třeba ponožky.

Mám velikost nohy 37, Milý asi 42. A jednou přišel, sedl si vedle mě na gauč a natáhl nohy. A na těch nohách byly MOJE běžecké ponožky. Ty ponožky jsou prostě na běhání, speciální materiál, jasně viditelné, že nejsou na běžné denní nošení a on jde a obleče si je. MOJE běžecké ponožky.

Poté, co jsem ho jemně upozornila, ať mé svršky klidně nosí, ale že tyhle ponožky teda ne, bylo vše v pořádku. Tedy do doby, než si vedle mě sedl na gauč, natáhl nohy a na těch nohách byly MOJE LYŽAŘSKÉ ponožky. Nosím je nejen na lyže, ale hlavně v zimě, protože teplo od noh je základ. A on si je oblíkl jen tak, moje lyžařské ponožky.

Jemně jsem ho opět upozornila a on se rozčílil, že už mu ty naše pravidla lezou krkem, že dokonce i ponožky mají pravidla a řád, kdy je nosit.

Jednu dobu jsem si chválila, že Turci mají ke všemu takový dost laxní přístup, třeba když přijedeš do práce později, nic se neděje, protože "dopravní zácpa", přitom jsi ještě nevyšel z domu. A všichni to tak dělají a pro všechny je to OK. Vyhovovalo mi, že se nikde nestresuje. Teď už jsem ale zaplula do toho našeho režimu, kdy všechno musí být včas a podle pravidel. Jak to mají vaši partneři? A co vy, co jste v Turecku? Zvykli jste si, nebo se trapně řídíte denních itinerářů a dodržujete kde co?

Mějte se! Bára





You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!