Koupíme babičce Marušce dioptrické brýle?///Sbírka úspěšně ukončena:-)

by - července 25, 2018

EDIT: Dneska někdy kolem jedné hodiny v noci jsem publikovala příspěvek, který si můžete přečíst tady dole, kde bylo uvedené i číslo účtu. V 18:59 upravuju tenhle příspěvek a ukončuju sbírku, protože jsme dosáhli víc jak 5 000 Kč. Je to neuvěřitelný. Zase jsem dojatá, ani nevím, co na to mám říct. Všem z vás patří obrovské díky. Těším se, až vám sem pošlu fotku babičky Marušku v novejch parádních brýlích. DĚKUJU.
-------------
Nedávno jsem tady psala příspěvek o tom, jak jsem začala dobrovolničit v domově důchodců. Ve středu o půl čtvrté chodíme za paní Maruškou.

Když se směje, připomíná mi moji babičku, taťkovu maminku. Myslím, že jsme si fakt sedly - nemusím se před ní přetvařovat, stejně jako mně se huba nezavře, i ona si ráda popovídá, pořád je co rozebírat. Tudleva mi vysvětlovala, jak ušít tunýlek do sukně, taky mi říkala, že existovaly obchody na střihy na oblečení. Existenci Pinterestu jsem vynechala, divila se totiž, že už takový obchody neexistujou. Dnes jsme hrály Člověče nezlob se, sice jsem ji nemohla nikdy vyhodit, protože mě o to výslovně požádala, ale vyhrála a měla z toho fakt radost. A ne, nenechala jsem ji vyhrát, mám s druhýma soucit, ale jak jde o člobrdo, neznám bratra:-) V lednici má asi tak 150 tyčinek Mileny pro návštěvy, vždycky mi nabízí, ale já se ostejchám, tak dělám, že vůbec nemám chuť, přitom bych jich snědla třeba 16. Naráz.

Někdy je to ale i smutný - ptala jsem se jí na to, jak se do domova dostala. Nechtěla tam jít, ale dcera má rakovinu, druhá chodí do práce, o babičku Marušku se nemá kdo starat. A tak každej den leží v posteli, kouká na seriály a čeká. Na co čeká? Na další den? Na víkend, kdy ji možná přijde navštívit rodina? Na to, až umře?

Umí si říct, že chce na záchod, ale zaměstnanci domova důchodců nemají čas běhat ke každýmu obyvateli domova na každý zazvonění, proto Maruška musí močit do plíny. Přebalují ji dvakrát denně. S manželem procestovala půlku světa a vzpomínky na něj má jen díky soškám, který nakoupily na cestách. Ani fotky s sebou nemá. "Barunko, mohla bys mi umýt ten hrnek? Na mě nikdo nemá čas..." Koupání stylem posadit do sítě a dát pod sprchu. Úspora času pro personál, ztráta vlastní důstojnosti před sebou samým.

A co když to bude jinak?

Jestli jsem se dodneška bála smrti, tak teď se jí vůbec nebojím. Bojím se stáří. A to jsem si vždycky myslela, že až budu v důchodu, budu sedět v ošoupaným ušáku, číst knížky, přes kolena budu mít přehozenou kýčovitě uháčkovanou deku, na kterou budu hrozně pyšná, protože si ji uháčkuju sama. Bude hodně barevná. Budu krmit svých 11 koček, budu okopávat rajčata a ředkvičky u domu, poslouchat Žánr a dočtu všechny knížky, na který nemám čas teď. Vnoučatům budu cpát čokoládu horem dolem, protože jejich rodiče budou striktně proti cukru a děti budou krmit jen zelenými saláty. Když jim dám stovku, bude mi připadat, že jsem jim dala jmění, ale ve finále se mi vnoučata za rohem vysmějou, protože v té době bude stovka nic. Milý bude sedět vedle mě v papučích z ovčí vlny, chybět nebude kostkovaná košile a modrý tepláky vytažený pod krk. Televize bude křičet tak strašně nahlas, že sousedi budou volat městskou policii za rušení nočního klidu. Bude se mě ptát, jesftli jfem neviděla jeho fuby a ráno budeme vstávat se slepicema, abychom byli v Kauflandu jako první, protože kilo papriky za 15 Kč prostě budu potřebovat, i když papriku bytostně nesnáším. 

A hele, ono může bejt všechno úplně jinak. Možná, že vůbec nebudu sedět doma s Milým. Možná, že vůbec nebudu sedět doma. Možná, že vůbec nebudu sedět. Nechci dojít do fáze, kdy mě druzí budou brát jako něco obtížného. A neumím se smířit s tvrzením, že takovej je život.

Peníze na brýle

Minulý týden jsem k paní Marušce přišla a hned mě pobídla, ať si naliju Becherovku. Byla jsem unavená, nechtěla jsem. Ale asi jsem měla. Hned v zápětí totiž přišla informace, že ji okradli. Peníze si schovává v zamčené skříňce, klíče mívá v kabelce. Jeden den nemohla klíče najít. Nakonec je našla v šuplíku, kam je nikdy nedává. A peníze nenašla. Paní Maruška je nechodící, takže nemohla nikomu otevřít. Někdo šel najisto, když spala nebo byla na některé z aktivit, na které ji vždy odvezou. A ten někdo měl klíče, protože zvenku není klika, ale koule. Šlo o 2 500 Kč, někomu se to zdá jako nic, pro ni šlo o velkou částku určenou na dioptrické brýle, kterou si odkádala z důchodu. Ten mimochodem činí 11 000 Kč. 11 000 Kč taky platí za pobyt v domově důchodců. Zbývá 0 Kč. Naštěstí jí doplácí dcera, takže si může koupit právě těch 150 čokolád pro návštěvy a dát peníze bokem, aby jí je pak někdo mohl ukrást.

Chtěla jsem ji rozveselit, tak jsem navrhla, že uháčkuju dečku a hodím ji do aukce. Háčkovala jsem, zkusila dva háčky, tři vlny, nešlo to! Neumím háčkovat dokolečka! Takže z aukce nic nezbylo, z dečky taky ne.

Dnes, po týdnu, jsem tam šla znovu. Domov důchodců to neřeší, jen vyměnili zámek ve skříňce, což je k ničemu. Policie to prý řešit nebude, protože nejde o částku větší jak 5 000 Kč.

Spojíme se znovu?

Zbývá jediný. Udělat další dobrej skutek. Koupit jí brýle:-) Nebudu kecat, napadlo mě to hned, ale stejně rychle jsem to zahnala. Stejně jako s Asli. Až když jsem celou story řekla někomu jinýmu, byla myšlenka na sbírku vyslovena nahlas. Na sbírku na dioptrický brýle pro člověka, kterej celej život pracoval a platil daně. Je to tak smutný a zároveň tak směšný, nezdá se vám? 

Pamatujete, jak jsme vybrali spoustu peněz na pračku, troubu, hygienu a jídlo pro syrskou rodinu v Turecku? Odkaz najdete tady, tady a tady. O té sbírce si můžete počíst i v článku časopisu Překvapení. Minule jsem měla fakt neustále údivem otevřenou pusu, kolik z vás zareagovalo a přispělo. Tak co kdybysme se spojili ještě jednou a společně vybrali peníze na brýle pro babičku Marušku? Vůbec neprosím o velký částky, i kdyby šlo o dvacku, věřím, že se vybere dost peněz, teda když by se vás zapojilo hodně. Ehm. Logicky. Korunka ke korunce... Znáte to:-) Já sama to celý ze svýho prostě zaplatit nemůžu, i když bych sebevíc chtěla, tak to zkouším touhle cestou. Kdyby se vybralo 2500 Kč, pokryjeme ztrátu peněz. Kdyby se vybralo 5000 Kč, koupíme brýle. A víc nepotřebujeme:-)

Z toho důvodu jsem udělala i sdílenej dokument, aby bylo jasný, kolik už je vybraný. Budu ráda, když se tam dopíšete, pokud se rozhodnete peníze darovat, klidně pod přezdívkou nebo jako anonym.

Vůbec nevím, jestli se někdo chytne, jestli to spolu dotáhneme do zdárnýho konce, ale mně je z celé té situace takový smutno, tak to prostě zkouším. Doufám, že je tady někdo na podobné vlně. A zase zmíním Asli - když jí pomohlo tolik z vás, věřím, že pomůžeme i jedné české babičce. Vsadím svý prošoupaný boty, že by jí to udělalo obrovskou radost a vyrovnalo ten smutek nad tím okradením.

Můj e-mail je barborasvobodova@windowslive.com, kdybyste se chtěli na cokoliv zeptat. Napsat mi můžete i na Skypu barbora.aydin

Tady je číslo účtu, kam můžete nějakou tu kačku poslat: XXXXXX

Nechci jí úplně dávat peníze, ale raději ty brýle koupit s ní, zaplatit je, aby jí tam prostě ty peníze zase neležely. Dodám účtenku i fotky. A jestli jste někdo z Brna, klidně pojďte někdy za babičkou Maruškou se mnou:-) Nebo napište do Adry a najděte si svýho seniora taky:-) 

Za všechno jsem hrozně vděčná. A babička Maruška bude ještě víc.

A snad poprvé, možná podruhé v životě vás prosím o sdílení:-)

Díky!






You May Also Like

2 komentářů

  1. Jste úžasní. Všichni. Takové věci mění svět. (Katka)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný den, Báro, poslala jsem také malý příspěvek a doufám, že bude mít paní z vybrané částky radost. Je to poprvé, kdy jsem přispěla na "noname" sbírku (omlouvám se, nemyslím to osobně) hlavně proto, že mí prarodiče také byli v domově důchodců a dodnes si pamatuju, jak špatně to nesli. Hodně štěstí Vám přeje Ivana Dobiášová

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!