Jak se Milý adaptuje aneb Malinký pivo, prosím

by - srpna 20, 2018

Tak jsme přesně rok v Čechách. Milý se česky učí poměrně rychle, hodně se ptá co a jak, hodně nechápe co a jak, ale učí se, má snahu. A jdou mu i jiný věci.


Tudleva jsme spolu byli na procházce a Milý mě zatáhl do třetí cenové, že si dáme něco na pití. 

Víte, Milý ten náš, myslím český, vztah k alkoholu dlouho nechápal. Skoro denně mi vypráví, že když jede ráno do práce, už vidí opilý lidi, lidi s pivem v ruce, ... A pak, jak jsme byli v té třetí cenové, tak to pochopil. Pochopil celej systém toho, jak to u nás funguje.

"Voda za 32 Kč, Jim Beam za 60 Kč. Co myslíš, že si dám? V Turecku stojí flaška whiskey třeba 400 lir, v ČR jen 100, 120 TL. Mýmu tátovi spadla brada, když viděl ty ceny alkoholu, nakoupil pro celou rodinu." Muslimové!

Tak si dal Milý Jima Beama a druhá objednávka byla "Malinký pivo, prosím."

Usrkávala jsem vinný střik a poslouchala, jak tady není kloudnej kadeřník, ale na každým rohu je vinárna. Slíbila jsem mu výlet do Mikulova, že pak všechno pochopí úplně kompletně.

O víkendu jsme byli na chatě. Já, Milý a Meryem. Meryem trávila odpoledne ve vedlejší chatě s kamarádkou, obě dvě nahatý, špinavý, ale šťastný. Pak přiběhla, že se jí chce čůrat.


"Pojď čůrák!" řekl jí tedy Milý.

"Cože?" zarazila jsem se.

Milý v turečtino-italštině vysvětlil, že M. chtěla na záchod.

"No jo, jenže to musíš říct čůrat, ne čůrák, čůrák je úplně něco jinýho.



Připomnělo mi to situaci, kdy jsme byli v parku, měli jsme kočár a Milý dělal fórky, že na Meryem tím kočárem najížděl.

"Tati, ojeď mě!"

"Mami, tatínek mě chce ojet!"

Milý se chytil.

"Meryem, ojedu tě!"

Až když se přiblížila jiná rodina a Meryem zapištěla "Tati prosím, ojeď mě!", upozornila jsem je na fakt, že se nevyjadřují zcela správně a že to správné slovo je přejet, nikoliv ojet.


Představte si, že Milý hrál o víkendu poprvé v životě pexeso. A vyhrál. Na oslavu vymyslel, že budeme pít slivovici, kterou našel v ledničce. Dali jsme si každý panáka, jenže Milý pije zásadně jako nebožtík praděda Milouš, který mě zval při každé návštěvě na Myslivce a vždycky podotkl: "Barborko, musíme ještě do druhé nohy". Milý si to zapamatoval a při nedávné návštěvě turecké kamarádky jí nadšeně vysvětloval, že aby nekulhala, panáky si vždycky musí dávat dva, případně čtyři, o šesti se nezmiňoval, to by asi žádnej Turek nevydržel.

To by bylo všechno v pořádku, pokud by nás chvíli předtím nenavštívila ségra, která nám jako dárek přivezla ukrajinskou vodku, která hned putovala do džusu jako osvěžení.

Druhý den se Milý probudil s obrovským bolehlavem a mojí mamce vysvětloval, že "míchání není dobrý". 

Tak to já jen tak, abych dala zprávu o tom, jak se dokáže Turek adaptovat v české spoelčnosti. Doufám, že to bude zohledněno v budoucí žádosti o občanství.

Mějte se!

Babs


You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!