Proč už nemám sociální sítě + děti online

by - června 08, 2019

Jé, ty jo, tohle vypadá fakt hezky, počkej, vyfotím si to na Instagram. Hele počkej, já se nainstaluju, vyfotíš mě? To si musím dát na zeď, to bude mít aspoň sto lajků! Ty jo, tady se Jarmilka hezky tváří. Ježiš vydrž chvíli, já se jen podívám, kdo viděl moje stories a hned potom si užijeme to kafíčko, na který jsme po sto letech šly, jo?


Když se vám narodí dítě, tak nějak zcela automaticky to považujete za něco dokonalýho, a jste tak děsně pyšní, že chcete celému světu ukázat, co krásného se vám povedlo. Začíná to zcela jednoduše:

"Ahoj světe, jmenuji se Jarmilka, narodila jsem se 3. března v 16:05, vážila jsem 3,24 kilo a měřila 52 cm. Já i maminka jsme v pořádku." Upřímně, zajímá vás, kolik cizí děti váží? Myslím, že při téhle informaci si většina žen akorát představí, zda je její vagína natolik flexibilní, aby byla schopná 3,24 živé váhy porodit. 


                                                         

Měla jsem to úplně stejně. Neumím malovat, neumím ani moc zpívat, vlastně neumím kreativního skoro vůbec nic, ale dítě, to se mi, podle mýho úsudku, fakt povedlo. I když byla po porodu velice snadno zařaditelná spíše do turecké části rodiny - tmavá a chlupatá. Přesto jsem ji samozřejmě lupla na sítě.

A tím se dostáváme k prvnímu problému sociálních sítí. Každá matka si MYSLÍ, že je její dítě krásný a potřebuje se s ním chlubit. A protože krása nemá hranice, každý dítě je fakt krásný, a to vám nemažu med kolem pusy a nesnažím se zapůsobit. Bohužel takto nepřemýšlí každý jedinec, a tak začíná šikana - "Ježiš vidělas to Květino dítě? Pfff, taková opice, hahahaha." "Prostě von šilhá! Háhhahahaha" "Ten má nos jak jeho fotr Pepan, ty vole." Nechci vás strašit, ale i takhle můžou lidi mluvit o vaší dokonalé Jarmilce. I když není chlupatá.

Jsem máma, miluju svoje dítě, ale k smrti mě nudí maminkovský účty. Dvacet tisíc fotek dětí v různých polohách. Jarmilka spinká, Jarmilka blinká, Jarmilka dýchá, jééé! U toho stopadesát tisíc označení na to, odkud jsou různý věci na fotkách. A nesmíme zapomenout na ty správný hashtagy. To je přece tak děsně cool!

Já vím, že někomu můžu připadat úplně retardovaná a zaujatá, ale osobně si myslím, že děti na sociální sítě prostě nepatří. A není to o tom, že nemám radost z toho, když se teda poprvé konečně vykaká do nočníku, to radost mám, ale taky se mi z toho smradu navaluje a nestydím se za to a nepřijde mi to nijak okouzlující ani roztomilý a musím si zacpávat nos, protože bych se prostě jinak pozvracela. A to jako nekecám a přísahám na holej pupek, když vám tady napíšu, že jsem na Instagramu viděla fotku toho, jak nějaká maminka sdílela moč v nočníku, že teda UŽ konečně Pepík nečurá do plíny. Tleskánek a posíláme klíčenku. A pro silnější jedince - viděla jsem i fotodokumentaci toho, jak se matka místo sebereflexe věnuje rozebírání hovna svého potomka. Není to roztomilý. Není to hezký. Není na tom nic speciálního a neomlouvá ji ani fakt, že je to dětský hovno. Pořád je to hovno.

Myslím si, že údělem rodičů je děti chránit

1) My jsme pořád jen rodiče, ne majitelé, a podle toho s tím musíme zacházet, takže ideálně nesdílet děti na sítích bez dovolení, ale to stejně asi od těch malých dětí nedostanete. I když je to asi jen taková moje utopie. Mně se taky nelíbilo, když mě kámoši tagovali někde, kde mi to neslušelo a prosila jsem je o smazání, protože můj velkej nos, zadek, trojitá brada, whatever. Meryem má čtyři roky, nemá rozum, ale co když bude jednou prezidentka světa a bulvár na ni vytáhne fotky z mládí, že jo. Chodím s foťákem v ruce neustále a neustále si ji chci fotit, ale když řekne ne, tak ne. Neumím si představit ji ještě rvát na ty internety.

2) Když jsme bydleli v Turecku, jednou jsme se s mamkou picly tím jejich odporným vínem, který je kombinací Sava a Domestosu, a poslaly fotky Meryem do pěti reklamních agentur. Ze tří odepsali, že ji chtějí. Když jsme to probírali s Milým, za střízliva, shodli jsme se, že nemůžeme vydělávat na dítěti, který o tom nemá ani páru a který vlastně možná vůbec nechce, abychom ho někde sdíleli. 

3) Já vím, až naše děti vyrostou, asi už žádný Instagram nebude, jak mi říká Milý. Ale mně to nějak nejde přes srdce. Myslím, že jedna z mých hlavních úloh, tedy co se mateřství týče, je moje dítě chránit. Takže ji rozhodně nehodlám vystavovat na a přímo ji podstrkovat veřejnosti. Vy si třeba řeknete "Ježiš, koho by to moje dítě asi zajímalo?" Jenže to byste se divili! Mám kolem sebe případy, kdy se fotky šířily úplně tam, kam neměly, a rozhodně na tom nebylo nic pozitivního ani milého. Navíc nechci, abych zanechávala jakoukoliv Meryeminu digitální stopu a ona ve dvaceti nacházela trapný fotky ze svýho dětství někde na webu. Já jí ty trapný fotky radši pustím jako prezentaci na svatbě.

                           


Zaregistrovali jste dokument V síti? Právě se připravuje, na HitHitu ho můžete podpořit a získat tak třeba vstupenky na předpremiéru. Já tomu hrozně fandím. Netýká se to tak úplně přímo vystavování dětí rodiči na sítích, ale pedofilů a jejich kontaktování holek na sítích. Doporučuju si přečíst tenhle článek a následně shlédnout toto video. A abyste si nemysleli, že se vás to netýká, protože máte chlapečka a ne holčičku, koukněte ještě na toto. Je to hnus a pokaždé u toho slzím, když si představím, že by se tohle týkalo mojí holčičky.

Já nechci na hřišti točit, že si M. hraje na písku. Radši s ní dvěma rukama postavím bábovku. Nechci u čtení knížky fotit, že čteme. Radši budu jednou rukou otáčet stránky a druhou ji objímat. 

Tak to bylo to, co mi leželo na srdci skrz děti. Co tam ale teda dávat? Když máte Instagram a chcete být úspěšní, musíte prostě dělat základní věci. Já nejsem lakomá, tak vám ty rady tady dám.

Točte si nohy

Prostě když stojíte před nějaku krásnou scenérií, tak ji rozhodně netočte hned. Musíte svoje followery trošku napnout, jo, probudit v nich ten moment vzrušení, napětí, musíte jim dát na instáči nějakou přidanou hodnotu. Takže třeba reálný příklad: stojíš před pyramidama nebo levandulovým polem, ale nemůžeš to ukázat hned! Musíš to trochu zdramatizovat a svoje followery napnout tím, že než ukážeš to pole, tak si budeš natáčet chodidla. Ale i to ukazování chodidel má svoje pravidla. Dva tři kroky, aby to nebylo moc dlouhý, a pak po-ma-lič-ku jedeš s tou kamerou právě na to pole, odspodu nahoru. WOW efekt. Levandulový pole ve spojení s chodidlama je boží. Já bych pro větší efekt zvolila krok-sun-krok nebo battement, ale prostě trendy jsou trendy a jestli chceš mít hodně lajčíků, tak krok sun krok nedělej.

Nejezte

Pojala jsem podezření, že hodně lidí, co má Instagram, prostě nejí. Nedovedu si jinak představit, jak jako stíhají jíst a u toho točit to, co mají na talíři. Ideálně popsat, co je na talíři, každej kousek suroviny. Když s sebou mají dítě, který ještě neumí kloudně mluvit, tak jim to nevadí, téměř vždy ho nutí říct, na co že to vlastně přišli, aby to nebylo příliš tiché. S tím se pojí i pravidlo - v žádným případě neodkládejte u jídla telefon, ale jak už jsem říkala, natáčejte, co zrovna jíte, případně 40x foťte, no a než dáte ten správnej filtr a označíte všechny věci, je po jídle a vy jste si to s kamarády ani s rodinou vůbec neužili, ale to nevadí, protože to máte přece na instagramu a to je lepší.

Lžete

Instagram je hodně dobrej v tom, že si můžeš tvořit svůj svět, i když to tak ve skutečnosti vůbec není. Máš doma děsněj bordel? Neva, najdi kousek uklizenýho místa, polož na to Mistra Propra, napiš hešteg velkej úklid a sbírej lajky. Možná ti někdo napíše i komentář, že jsi jeho motivace a že díky tobě je doma konečně uklizeno. No, tak aspoň k něčemu to bylo.

Naučila ses na dovolené pár slovíček novýho jazyka? Geniální, to ti dává hodnost instagramovýho polyglota, neb najednou mluvíš asi šesti jazyky, i když ve skutečnosti ovládáš jen češtinu a rozumíš slovenský Výměně manželek a to jen tak tak! 

Čtení je to poslední, na co máš náladu, ale už dlooouho jsi na net žádnou knížku nepřidala, co když si teď tví follouvři myslí, že už vůbec nečteš? Tak si radši sedni na gauč, přehoď přes sebe nějakou muchlací mazlinkovací ťuťuňuňu deku, překřiž nohy (to musíš, jakože hygge), do ruky si vem knížku, hlavně ne červenou knihovnu, ideálně něco hodně chytrýho, aby bylo vidět, že víš. Vyfoť a odlož.

Na "instáči" je taky nutný sledovat trendy, jinak budete úplně out. Když je moderní držet Ketodietu, tak ji držte taky. Když je moderní nejíst lepek, nejezte ho taky. K tomu pijte ideálně celerovou šťávu. Když je moderní používat roztomilý psí filtr, používejte ho taky. To neva, že vám je přes šedesát, jste sumo zápasník a jmenujete se Josef. 


A když trendy nesledujete, tak si to zaplaťte, aby vám to lidi lajkovali (teď má lajkování prý Instagram rušit, ajaj), případně si ty sledující nakupte, ať jich máte hodně a "trendy" můžete udávat vy.

Musíš být ekofriendly

Musíš. Tečka.

Zrušit? Ano


Pamatuju si, když jsem se poprvé setkala s Facebookem. Bylo mi 19, dělala jsem animátorku v Tunisku a kamarádka mi říkala, že si svýho známýho našla na Facebooku a přidala do přátel. "Cože? Jak jako?" A bylo to. Od té doby jsem jela Facebook pravidelně. Asi před třemi lety jsem si ho zrušila, protože mě to vyloženě obtěžovalo. Tolik informací, který jsem vidět nechtěla, ale viděla, protože je pořád někdo sdílel, bomba sem, bomba tam, tenhle udělal tohle a další tamto, ojoj, Tomáš Klusů zase zahnul Tamaře. Fíha, to byl mazec na tu moji hlavu! Tak jsem pár kliknutími celou tu sociální síť zrušila. Jenže tady byl ještě Instagram.

                          

Ten mě dlouho bavil a na tom jsem teda fakt dost ujížděla. Baví mě fotit, baví mě dívat se na hezký fotky. Původní myšlenka byla krásná, sdílet fotky. To, co se s ním ale za poslední léta stalo, mi hlava nebere. Reklama, spolupráce, nahánění sledujících, propagování fotek kvůli tomu, aby si mě někdo všiml a já dostala aviváž a toaleťák zadarmo... Možná bych to nazvala skoro až hysterií. Jenže abych to nehanila. Donedávna mi to připadalo prostě boží. Jakože dám fotku a mám 101 lajků, to je víc než sto, tedy to je geniální. Aha, hm, tady mám lajků jen 99, to se lidem moc nelíbí, na to kašlu, podobný příspěvky už dávat nebudu. Ještě nedávno jsem vymýšlela ty nejlepší hashtagy, aby mi dalo co nejvíc lidí "lajk". Pořádala jsem soutěže, abych přilákala sledující na svůj profil. A jo, stydím se. A pak to ze dne na den přišlo, celý ten koncept mi začal vadit. Báro, fotíš ty fotky kvůli tomu, že se ti líbí nebo proto, aby ti to olajkovalo co nejvíc lidí? Co ti to dá? Budeš šťastnější? K čemu ti bude 10.000 followerů?

Začalo mi to vrtat hlavou a čím dál víc jsem si začala uvědomovat, že tudy cesta nevede a že je na nás, uživatele sociálních sítí, vyvíjenej strašně velkej tlak. Instagram mi víc bral než dával. Místo toho, abych si četla knížku, jsem projížděla účty cizích lidí. Když jsem si sedla na gauč, automaticky jsem sáhla po mobilu a zapnula Instagram. Proč? Pro slepičí kvoč. Byla jsem zpruzená a cejtila jsem, jak mě to ovládá. A já nenávidím, když mi někdo říká, co mám dělat, takže to mělo velice jednoduché řešení.

Opravdu chcete natrvalo zrušit svůj účet? Yes. Cvak. Konec.

Někde jsem četla, že s tím, jak se nám zvyšuje počet lajků u fotek, se nám taky zvyšuje pocit štěstí. Přijde mi to směšný. Rozhodně nepotřebuju lajky na sociální síti k tomu, abych byla v životě šťastná. Mně to moje štěstí asi stačí i bez virtuálna. A teď, asi po roce, co ho nemám, můžu říct, že je mi bez "instáče" líp. Konečně nezaplácávám čas zbytečným projížděním účtů, ale věnuju se smysluplným věcem. Nenervuju se nad příspěvky, který mi jsou proti srsti. Nejsem smutná, že mám zase o sledujícího míň, sakra:-) Když mě někdo jó echt bavil, tak se na něj kouknu i teď, to jde i bez účtu na Instagramu, seznam oblíbených účtů přidávám na konci.

A já tímhle příspěvkem nechci nikoho hanit, jsou světlý výjimky, který to s Instagramem umí, dělají nějakou pozitivní osvětu, ale co člověk to názor, takže je jasný, že se nikdo nikdy nezavděčí všem a kdo někomu přijde skvělej, někomu připadá zase jako šílenej vůl.

Instagram je taky skvělým marketingovým nástrojem, což vědí i firmy a směle toho využívají. Jenomže kde je ta hranice, kdy je to moc a kdy je to málo? Ve chvíli, kdy mi každej druhej uživatel Instagramu bude nutit, jak je vysavač báječnej, ať si ho určitě koupim, absolutně o něj ztratím zájem. A víte co? Já jsem docela ekologicky smýšlející člověk, ale když mi někdo prostřednictvím sociálních sítí neustále někdo tlačil do hlavy, abych se vysrala na brčka, jinak umře želva, tak mi to prostě vadilo. Neznamenalo to, že si rebelsky půjdu ta brčka koupit a hodim je do Svitavy, ale byla jsem prostě otrávená.

Neřekla bych, že se nějak protřídili lidi, se kterýma jsem a nejsem v kontaktu, myslím, že to je pořád stejný. S kamarádama jsem v kontaktu pořád, sítě nesítě. Představte si, že třeba jdete po ulici a cizím lidem začnete vyprávět to, co dáváte na sociální sítě. Kolik z nich by s váma chtělo kamarádit? Kolik z nich by vám na ulici zatleskalo?

A abych pořád nehanila, přidávám odkazy na weby a sítě těch, kteří mě fakt baví i teď:

Mama Watters - Tak takhle, takhle bych chtěla jednou žít. Úplně přesně můj styl. Nádherný bydlení, nádhernej vztah k dětem, nádhernej blog, nádherná Amanda. Sledujte její blog i Instagram.

Reduca - Miluju tenhle web. Je parádní pro všechny milovníky zero waste a ekolidi, doufám, že se inspirujete!:-) A zachráníte želvičku.

Rebarbora´s kitchen - Bára, která se podílela na našem kalendáři. Vždycky, když si připadám jako nejhorší kuchařka na světě, podívám se na její blog a Instagram a je mi ještě hůř.

U nás na kopečku - To je takovej ten blog, kterej vás pohladí po duši:-)

Krkavčí matka - Pročtěte si blog a celý to pochopíte. Silná ženská, která se nevzdává a pořád inspiruje dalšíma a dalšíma věcma. Navíc je mi sympatická právě tím, že se zvládla "proslavit" právě bez různých sociálních sítí.

Máma za vodou - Skvělá ženská, která žije v Americe. Tam vychovává malýho amíka, jezdí ji navštěvovat její děsně fotogenická mamka a porvala se s rakovinou. Má báječnej humor, a za to ji děsně žeru:-) Jseš boží, Aničko, těším se na naše společné víno! Blog tady a instagram tady.

Cesta z města - Nádherný fotky, prostě život na vesnici:-) Sledujte Instagram.

Justine LeConte - Holka z Francie, žije v Berlíně a věnuje se hlavně slowfashion, ta mě baví moc, dokáže všechno pěkně vysvětlit a má moc příjemnej přednes. YouTube kanál tady.


No a tak to jen k tomu, proč už nejsem na sítích a proč jsem striktně proti zveřejňování fotek dětí.


Je mi jasný, že se mnou bude strašně moc lidí nesouhlasit, tak by mě zajímalo, jak to vidíte vy?

Mějte se!

Bára


You May Also Like

3 komentářů

  1. Jop. Nedá se jinak, než souhlasit. Já se jen obávám, že nynější sociální sítě jsou zatím verze 1.0 a naše děti zažijou teprve 2.0 kdy jejich přítomnost tam bude ani ne vynucována, ale spíše bezvýhradně nutná.

    OdpovědětVymazat
  2. Miluju tvoje články, miluju to jak píšeš :) Prosím nepřestávej psát! :)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! Hezký den!