Simona, Jiří, debil, Ježíš a vyšlechtěná BIO kráva

by - července 22, 2019

Minule jsem vám sem dávala tipy, na jakých místech si užít dovolenou v Alanyi a v Side, ale teď bych to chtěla vzít trochu navážno a upozornit na problémky, který můžou nastat ještě předtím, než vůbec vyjedete ze svýho vlastního dvorku.



Za všechno může Simona

Nedávno jsem byla svědkem velice typické konverzace mezi mužem a ženou. Postarší pán, myslím, že se chystali někam na dovolenou, soudě podle karavanu, s tím přece do Lidlu na nákup nejezdíš. Sice jsem velice nenápadně zírala přes okno, ale kostkovaný plastový tašky plný plechovek s lančmítem ani padesátku NIVEU jsem neviděla, což mi vůbec nevadí, moc ráda si takhle představuju, kam ti lidi jedou a tak. Stejně tak miluju koukat večer do rozsvícených oken a sledovat životy pod žlutejma žárovkama. Lančmíty asi ještě nejsou ve slevě, tak je potřeba zkontrolovat auto, předtím, než to zapíchnou v kempu Baška Voda. Asi. Caorle podle mě ne, tam už asi byli si myslím. Před několika lety, ještě s vnoučaty, než odrostla a šla si po svým.

No a tak pán stál u předních otevřených dveří a zavolal na ženu vzadu: 

"Simi tak začínám, jo?"

"Jo!" řekla Simča. 

Pán chtěl zapnout blinkr na levé straně. To vím proto, že tam Simona koukala.

"Nic," řekla Simča, která neviděla blikat karavanovej blinkr.

"Jak jako NIC?" rozčiloval se pán.

"No prostě nic, Jirko."

Jirka zkouší druhý blinkr na karavanu.

"Nic, Jirko" říká Simča znovu, tentokrát trochu opatrně. Bojí se vejprasku. Nemusí mi nic vysvětlovat, nenápadně na ni pobaveně mrkám, ona jen sklopí oči. Je vidět, že jsem jí sympatická a určitě ji mrzí, že už mi dvakrát neodpověděla na pozdrav. Fiflena. Nemyslete si o mně ale nic špatnýho, naopak, já jí přeju to nejlepší, ale na druhou stranu taky vím, že jí postihne karma, protože pojede na dovolenou s Jiřím. A to bude peklíčko, bude jí vyčítat i vlny v moři. A Simona za to může, protože mě dvakrát nepozdravila.

Naše sympatie a moje myšlenkové pochody opět porušuje pan Jiří.

"Jirko já nevim, co s tím je."

Jirka začíná nadávat. A nenadává na to auto, nenadává na blinkr, ale nadává chudince Simče! 

Odcházím a myslím na to spolužití žen a mužů a přemýšlím, jak bych se zachovala já na místě Jiřího. Jsem temperamentní cholerik a když mě něco vytočí, tak to odnese člověk, který je zrovna poblíž mě, takže ze souboje opět vychází jako poražená opět Simona, protože tam prostě je a je to jedinej hromosvod, na kterým se můžeš vybít.

Ježíš a debil

Asi po sto letech jsem si pustila film, nic náročnýho, něco, co můžeš sledovat jedním okem, abys u toho dělala další věci. Maruška byla u kamarádky, Milý polehával, já v křesle, něco si tady píšu na PC, koukám na film, ze kterýho se najednou ozve "Ježiši, jak můžeš bejt takovej debil?"

A v tom Milý zpozorní. "Jak můžete vy Češi říkat v jedné větě debil a Ježíš?" Přiznávám, že se nad tím hluboce zamýšlím a uznávám, že má pravdu a nikdy předtím jsem nad tím nepřemýšlela. Vůči Ježíšovi je to docela nefér. A v tom si vzpomínám na fór od Ivy Pazderkové alias Blbé blondýny, že "Ježíš vstal z mrtvých, ale nikdo mi nikdo nevysvětlil, proč si na ně jako lehal?!". Hahaha, umírám smíchy, tři hodiny se tlemím, tečou mi slzy od smíchu, Milý si myslí, že jsem kretén, prostě klasický večer naší domácnosti.

Muslimská manželka

No a pak mě ještě napadá, že bych vám řekla příběh o tom, jak jsem kupovala maso z vyšlechtěné krávy. 

Já nemám problém s vařením. Já mám problém s vymýšlením toho, co budu vařit. A když už fakt nevím, tak vařím kofte, turecký karbanátky. No jo, jenže to bych nemohla chodit do českýho řeznictví. Tam už sice ženský věděj, že jako JENOM hovězí, protože muslim, že jo, ale teďka jsem stála ve frontě a tak zase říkám svoje přání, že kilo mletýho hovězího, paní říká "aha, jasně, vy jenom hovězí (protože muslim, paní prostě ví). 

A já jsem ze sebe zase udělala blbce, protože jsem asi po stopadesáté začala vyprávět, že neumim vařit a tak. Já se vždycky všude tak rozkecám, huba mi jede a prásknu na sebe skoro úplně všecko. No jenže to jsem neměla říkat, protože paní vedle mě očividně tyhle problémy neměla a vždycky věděla, co má vařit, tak mi řekla, že karbanátky jenom z hovězího prostě neuděláš, že to bude suchý, že tam musím dát i to vepřový, že to bude lepší. Vysvětluju, že musím, protože muslim, ale jsem nalomená, paní říká, že to bude fakt divný. Zahazuju svůj skoro devítiletý vztah s Turkem, kdy jsem dělala karbanátky jenom z hovězího a riskuju, že mě Alláh potrestá, případně si vzpomene na moje jiný dobrý vlastnosti a promine mi to. Potichu přemýšlím, že Milý přece pije alkohol, kouří, kolikrát jedl vědomě vepřový, nakonec nahlas dedukuju, jak to doma vysvětlím. "No jo, tak já to zkusím. Řeknu třeba, že to je šlechtěná kráva z BIO chovu, že chutná jinak." "Řekněte, že je přešlechtěná," říká paní prodavačka. Tak kupuju. 

Večer Milý objevuje v ledničce mletý maso, uvaří si z toho večeři, nedojídá, aha, v hlavě se mi rozsvítí majáček, radši to nekomentuju.

Další den dělám karbanátky, který Milý normálně miluje, ale tentokrát se jich ani nedotkne. Tak se teda opatrně ptám proč, on říká, že to maso je divný, že nějak divně smrdí, já chápu, že jsem prohrála, ale v životě to nepřiznám, takže říkám "Aha. To je BIO kráva, z farmy."

"Amore, fakt smrdí."

Kapituluju.

A další den se stavuju v řeznictví, abych přiznala, že šlechtěná kráva neprošla. 





You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!