Měla jsem obavy, že už se nikdy neuvidíme, říká Martina o svém vztahu s Turkem

by - srpna 10, 2019



Umíte si představit situaci, kdy se zamilujete do partnera, ale vídáte se málo, spíše sporadicky? Život je plný překvapení a tak vás láska může potkat třeba... třeba v Bulharsku. Právě tam se potkala Martina z Čech s Yunusem z Turecka.

Když měla Martina možnost vycestovat za studiem do Bulharska, neváhala ani vteřinu. Jak to tak na Erasmu bývá, kromě studia se konaly i pravidelné akce studentů z celého světa, kteří se zde setkali. U Martiny a Yunuse platí pravidlo „Láska prochází žaludkem“ dvojnásob. Na jedno takové setkání Yunus přichystal tepsi kebab, čímž si získal nejen její žaludek, ale hlavně srdce.

Jak sama říká, uvědomovala si možné překážky, které mohly nastat: „Začátek našeho vztahu byl relativně rychlý. Na druhou stranu jsem si uvědomovala, že jakmile skončí semestr, oba se vrátíme domů do svých zemí a může se stát, že už se nikdy neuvidíme. Naštěstí nám vztah vydržel i poté, co já jsem se vrátila zpět do Čech a on do Turecka“. Šli lásce naproti. Každý den si volali, psali, nechyběly ani romantické dopisy a Martina do Turecka každé léto na delší dobu jezdila. Ani Yunus nezahálel. Dostal se na 10 měsíců na dobrovolnický projekt EVS do Polska a od té doby se vídali každé 2-3 víkendy, přes prázdniny klidně na delší dobu.


Mnoho lidí mě odrazovalo

Nezřídka se stává, že vztahy na dálku provází žárlivost a občasná nedůvěra. U Martiny to bylo jinak: „Musím říct, že jsem mu věřila hned, ale i tak jsem byla dost obezřetná. Přece jen jsem četla a slyšela mnoho příběhů od podobných mladých slečen z Čech, ale tam to nekončilo happyendem. Našemu vztahu jsem od začátku věřila a bojovala za něj, i když ne vždy to bylo jednoduché. Mnoho lidí v okolí mě od toho odrazovalo. Když jsme od sebe byli daleko, každý měl přes den nějaké aktivity a ne vždy bylo snadné se sladit a domluvit nějaký čas, kdy budeme spolu na Skype.“

Nakonec vše zvládli a po třech letech byla veselka. Nyní spolu žijí kousek od Prahy, Yunus pracuje v logistice, Martina ve školství a zároveň se věnuje i online marketingu.

Happyend? Nejspíš ano. Jsou spolu čtyři roky a jsou moc šťastní. Přesto by Martina doporučila holkám, které váhají, zda do vztahu s Turkem jít, hlavně obezřetnost. „Ať to rozhodně zkusí, ale ať jsou opatrné. Turci jsou odlišní od Čechů a ne každému to vyhovovuje. Někteří Turci jsou dost dominantní a žárliví, jiní chtějí bydlet po celý život s rodinou, což by mohl být také problém. Zároveň se mnoho mladých Turků touží dostat do Evropy přes sňatek s Evropankou. Takže za mě ano, zkusit to, ale nemít hlavu v oblacích a vidět realitu.“


A já se pod to podepisuju! Je tu totiž léto a s tím i zvýšený výskyt smíšených párů. Někdy to vydrží, někdy ne. Martině to vydrželo a tak se její život úzce prolnul s Tureckem, ona ho přijala a mnohé si z toho také odnesla: „Na Turecku se mi nejvíc líbí ta blízkost rodiny a známých. Vyrůstala jsem jako jedináček, a tak mě fascinují turecké velké rodiny a jejich vzájemné vztahy. Také mě na Turecku dost baví časová nezávislost – pokud člověk přijde do práce o 15-30 minut později, nikdo to neřeší a všichni jsou s tím v pohodě. V Čechách jsme dost vystresovaní a pořád koukáme na hodinky. A v neposlední řadě miluju turecké jídlo a hlavně dezerty, to je něco, co mi v Čechách chybí.

Na druhou stranu v Turecku není moc možností najít fajn práci, proto se tím lidé dostávají do problémů. Místní i přesto, že nemají dostatek peněz, kupují si drahou elektroniku a oblečení, aby ostatním ukázali, že na tom tak špatně nejsou. Ale tím si to vlastně sami sobě nechtějí přiznat. Všechno je ale propojené s politickým systémem a náboženstvím, což by bylo na dlouhý rozhovor.“


Doma šéfujeme oba dva

Když se někdo ptá na život s Turkem, jedna z nejčastějších otázek, ne-li nejčastější, je „A omezuje tě nějak?“ Ne! Jinak tomu není ani u Martiny a Yunuse: „Asi to bude znít jako klišé, ale v domácnosti máme každý svoji roli, doplňujeme se a pokud nás čeká nějaké důležité rozhodnutí, vždy vše prodiskutujeme a posloucháme názory druhého. Vyhraje kompromis a vzájemná dohoda.“ A takhle by to mělo být, diskuze ideálně u šálku čaje. „Zpočátku jsme čaj pili čaj často, teď jen občas. Manžel pije hodně kávu, já spíše čaj, ale přes léto jen sporadicky.“

Jak už určitě víte z mého blogu, můj Život s Turkem není úzce spojený s náboženstvím. Žádné zahalování, žádné mešity. Jak je to u Martiny? Podobně: „Náboženství doma nijak neřešíme, manžel není praktikující muslim a má na náboženství svůj názor. Takže se nás to moc nedotýká“.

Překvapilo mě, jak mě jeho rodina přijala

A problém nenastal ani z druhé strany, k nevěstě cizince neměla Yunusova rodina žádné výhrady: „Celá manželova rodina je zlatá a rádi za nimi každoročně létáme. Přijali mě úplně skvěle, až mě to samotnou překvapilo. Jediné mínus je, že moje úroveň turečtiny zatím není na komunikativní úrovni, jeho rodiče zase neumí anglicky, takže se spolu dorozumíváme gesty. Ale i tak je vždy ráda vidím. Jsme s nimi dost v kontaktu a manžel jim často volá a píše.“

Na Marti blog se můžete podívat tady a dočíst se tam především o jejích cestovatelských tipech.

Užijte si víkend a mějte se hezky!

Bára


You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!