Dočteno: Hotýlek, Alena Mornštajnová

by - září 01, 2019


Kniha Hana, která loni vzbudila senzaci mezi čtenáři, mě nadchla na maximum, proto jsem Hotýlku nedávala moc šancí, že by snad mohla být lepší, i když jsem se na ni těšila. A pak konečně přišla zpráva z knihovny, že na mě čeká.

Víte, co se nikdy nezmění? Že vždycky existovaly a vždycky budou existovat rodiny, kde se odehrávají různý životní scénáře, možná náhoda, možná osud, kdo ví, i když osobně na náhody nevěřím. Nehledě na generaci, nehledě na dobu, kdy se daný scénáře odehrávají, vždycky jsou v rodinách nějaký temný i světlý místa, který se nesou do budoucnosti.   

Ústřední postavou je v knize Hotýlek Václav Mánes, který se narodil ve fakt blbý den, během druhé světové války. V den jeho narození se totiž mimo jiné konal atentát na Heydricha a navíc mu umřel tatínek. A tak se každý rok místo slavení Václavova příchodu dává prostor pro truchlení a pití tuze velkého množství alkoholu. 

Jak roky ubíhají, ubíhá i Václavův život, který je plný dojemných, smutných i veselých příhod. To samé se týká celé jeho rodiny. Mornštajnová tohle umí. Parádně popíše osudy jednotlivých postav, které se více či méně prolínají, ale zároveň nehrozí, že byste se ztratili v tom, kdo je kdo. Každou postavu ovlivňují dějiny, ať už se jedná o válku, komunismus nebo dobu porevoluční období. 



Nebylo by ale nikdy Václava, kdyby nebylo jeho dědečka Leopolda. Ten založil v dobách první republiky Hotýlek. A ne jen tak ledajaký. Hotýlek totiž poskytoval rozkoš těm, kteří potřebovali trochu soukromí pro něžnosti s milenci a milenkami. A že si ho piplal! Ačkoliv šlo o služby poměrně nekalého charakteru, zapojoval veškeré svoje podnikatelské schopnosti k tomu, aby u něj byli hosté spokojení a vraceli se. Používal veškerou upřímnou úctu ke klientům a doufal, že předá podnik vnukovi.

Jenomže Václava zajímal jen běh a auta. Především v šedesátých letech, kdy měl podnik převzít. A pak se skoro oženil, pak měl před svatbou a ujel a pak se opravdu oženil. Ale zase ne úplně podle jeho představ.

Rodina Mánesových se v průběhu knihy úzce propojí s rodinou Hasilových, která bydlí v domku vedle nich, nejde o šťastné události, během kterých je tato rodina propojena a ani do budoucna je nečeká jen radost, ale přinese spoustu napětí především pro nás, čtenáře.

Manželky, ženichové, bratři, sestry, nevlastní i vlastní děti, záměrně nebo omylem zplozené, každý z nich má co říct. Líbilo se mi, že knížka nebyla postavená na základu jedné jediné postavy, ale že každý, o kom byla v knize zmínka, měla co vyprávět, a že to bylo fakt zajímavý.

No ale aby té senzace nebylo málo, paní Mornštajnová přidala ještě detektivní zápletku! Já, která jsem detektivku četla jednou v životě, velmi oceňuju to, že se záhada jisté smrti neprolínala celou knihou, ale jen v jedné části. I tak to ale bylo dost napínavý!

A teď bych teda měla nějak subjektivně srovnat Hanu a Hotýlek, ale nesrovnám, protože jde o dva naprosto odlišný příběhy, byť se stejným základem - rodinou. Tak jako tak, knížka byla fakt strhující, jeden den jsem začala, druhý den dočetla.

Do knižní výzvy zapisuju knihu od ženské autorky s mužskou hlavní postavou a pocit, že jsem  strávila čas velice smysluplně a parádně. Sama autorka říká, že její druhotina se jí psala velmi lehce, protože byla povzbuzená svojí prvotinou, Slepou mapou. A bylo to znát, bylo to parádní!

Za mě opět 10/10.

Četli jste tiché roky a Slepou mapu? Jaký to bylo? Dejte echo!

Babs




You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!