Čím jsem se živila v Turecku?

by - října 06, 2019


Blog jsem začala psát před nějakými šesti lety a za tu dobu mi přišla spooousta zpráv. Nejvíce jich byla samozřejmě o tom, že si kočka našla Turka a nevěděla, co a jak a jaký to fakt je, bydlet s Turkem a jestli ji nebude přivazovat k topení a jestli bude moct vyjít bez šátku ven.

Když se teda ukáže, že Ahmed Mohamed Sulejmán není žádný hrubián a dovolí přítelkyni nejen vycházet, ale dokonce i pracovat, následuje přemýšlení, co teda dělat za práci. 

Digitální nomádi

V současné době jsou velmi populární práce jako grafik, copywriter, virtuální asistent, prostě cokoliv, co jde dělat třeba z postele:-) Turecko je perfektní destinace pro digitální nomády, takže jestli umíte něco, co jde dělat online  z jakéhokoliv místa pro český firmy, je to značka ideál. Já sama jsem během bytí v Turecku začala s copywritingem a korekturami. To se mě drží dodnes.

Jak začít:

Není to úplně snadný, já sama jsem zkraje pracovala zadarmo pro různý neziskovky, abych nasbírala zkušenosti a praxi a mohla se někde nabídnout za peníze. Potom jsem pracovala za velmi směšné peníze přes různé webové portály, nicméně i to mi pomohlo a cením si téhle zkušenosti. Teď už se aktivně nikde nenabízím, většinou se lidi ozývají sami, že o mně slyšeli od pana X a rádi by moje služby využili.




Delegát/průvodce

Ještě dlouho předtím, než jsem poznala Milýho, jela jsem do Turecka jako transferová delegátka a průvodkyně. To bylo bezva, doprovázela jsem lidi z/na letiště a jezdila s nimi na výlety, kde jsem vyprávěla všechny ty zajímavosti, třeba z jakýho roku je ten a ten kámen. V tu dobu jsem si teda řekla, že Turka ne, abych se následně potkala v Itálii s klukem, kterýho jsem si později vzala. Turka, samozřejmě. 

Jak začít:

Předtím, než jsem pracovala na téhle pozici v Turecku, jsem měla zkušenost jako animátorka a průvodce v Tunisku, což mi určitě pomohlo. Jestli chcete dělat delegáta/animátora/průvodce taky, jednoduše napište do cestovky, že máte zájem někam vyjet. Ideálně teď během podzimu, protože zhruba v lednu se konají pohovory, cestovky potřebují mít sezónu naplánovanou dopředu, v červnu bývá většinou pozdě.

Lektor cizího jazyka

Po pár letech společného žití jsme se přestěhovali do Turecka a já hned jsem začala hledat práci. Vzhledem k tomu, že jsem měla nulovou znalost turečtiny a relativně dobrou angličtinu, zbývalo jediné - učit.

Obepsala jsem jazykovky v naší čtvrti a po 14 dnech od příletu jsem se stala lektorkou angličtiny asi tři minuty chůze od našeho domu. Byla to jazykovka, která zrovna vznikla, nabídli mi relativně dobrý peníze, proč ne. Učila jsem obchodní angličtinu, anglinu pro děti i běžnou konverzaci. Jenomže!

Neměla jsem pracovní povolení, což je děsně důležitý, abyste mohli někde legálně pracovat, takže jsem samozřejmě pracovala načerno. Podepsala jsem smlouvu, kde se mluvilo o tom, že pokud skončím dřív než v určité lhůtě, zaplatím pokutu 10 000 tureckých lir.

Jazykovka mě vydávala před některými rodiči za poloameričanku. To na lidi platilo a jazykovka byla šťastná, potřebovali najít svoje zákazníky. Rodičům, kteří asi neměli ponětí o tom, kdo je Američan a kdo Angličan, stačilo, že mluvím anglicky. Nějaký hooouký buambou v puse nebyl důležitý a ani můj slovanský přízvuk je neodradil. Moc mě to bavilo.

Jak začít:

Jak jsem psala, prostě se nabídněte. Pošlete e-mail nebo vezměte životopisy do ruky a běžte se ukázat osobně.

No a pak jsem otěhotněla. To bylo peklíčko, o tom už jsem psala. Od začátku jsem měla příšerný střevní problémy, horem dolem, ovšem netušila jsem, že jsem těhotná, test negativní, doktoři nevěděli, co mi je...

No jo, jenomže to bych nemohla být Češka. Takže co udělá Čech, když mu je blbě od žaludku? Dá si Becherovku. A protože můj praděda Milouš mi vždycky říkal, že Barborko, do každé nohy jednu, abysme nekulhali, tak to fakt dodržuju a fakt nekulhám.

A tak jsem si teda dala panáka, dvakrát malýho, protože Milouš, a šla do práce. A ten můj šéf ze mě tu Becherovku cítil, teda on mi říkal: "Bárbra, did you drink beer?" Bárbro, pilas pivo? A já mu vysvětlovala, že na nevolnost se pije Becherovka, ale on si myslel, že jsem hloupá, bodejť by ne, vysvětlujte Turkovi, že na nevolnost působí Becherovka, do bolavejch uší si strkáte vatu nasáklou slivovicí a tutéž použijete na kloktání nemocnýho krku nebo jako prevenci průjmu v exotických zemích. Vysvětlujte, že dvě deci denně utuží zdraví a když se přejíte, zase to zapijete malým pívem nebo Becherovkou a vlastně na všechno je lék alkohol. Nevysvětlujte, nevysvětlíte. 

No ani Becherovka mě nezachránila a já nemohla fungovat, dojít si na záchod pro mě bylo utrpení, ze kterýho jsem se vzpamatovávala tři hodiny, takže jsem v práci skončila. Škola mě začala vydírat, že jako musím zaplatit za to, že jsem skončila jinak, než bylo uvedeno ve smlouvě, že musím zaplatit těch 10.000 lir, stačilo se teda ale odkázat na to, že nemám pracovní povolení, že bych dostala pokutu já i oni a bylo ticho.

Dala jsem se dokupy po neúspěšném těhotenství a nastoupila do druhé jazykovky. To bylo fajn, skamarádila jsem se s koordinátorkou lektorů, která mi dohazovala hodiny. Ostatní kolegové byli taky super, celej svět se tam sešel. Jediný, co se mi nelíbilo, byl back office, kde pracovaly tři Turkyně a to teda byly drbny jak blázen:-) A když jsem jeden měsíc měla těch hodin fakt hodně, šla jsem okolo kanceláře a slyšela šéfovou, jak říká, že to není možný, že mi musí vyplatit tolik peněz, a další měsíc mi dali polovinu:-) Logika hadr.

Potom jsem chvíli pracovala v jedné kanceláři pro rodinného známého. No jo, jenže náplň práce spočívala v tom, že jsem nedělala vůbec, ale vůbec nic:-) On totiž navázal jakousi spolupráci s lidma z Anglie a asi čekal, že mě bude potřebovat. Když přijeli do Istanbulu, tak jsem dva dny strávila tím, že jsem se jim věnovala, a potom zase nic. Takže jsem tuhle "bezva" práci ukončila asi po dvou měsících.

Jak začít:

Ptejte se rodinných známých:-)

Průvodce

Taky jsem občas provázela skupinu Čechů, to bylo moc fajn, měla jsem u sebe fakt dobrýho tureckýho průvodce, dozvěděla jsem se hodně nových informací a byla ráda, že to můžu předávat dál.

Jak začít:

Napište do místních cestovek, případně do těch českých, že jste v té a té destinaci a nabízíte svoje služby jako průvodce. Taky sledujte různé Facebookové skupiny, docela často se tam různé poptávky objevují.

Myslím si, že rozhodně není problém v Turecku najít práci, krajani pracujou v různých odvětvích, stejně jako všude jinde je to o vůli. Problémem ale může být vyřízení pracovního povolení, které vám vyřídí pouze firma, sami jen tak to nezvládnete. 

Jestli trochu tápete a nevíte, co dělat, tak se toho nebojte a buďte proaktivní, nabízejte se a prodávejte se. Jak radí moudré citáty na zdích bydlenek - follow your dream a vesmír tě vyslyší!

Mějte se a ahoj příště!




You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za komentář! Hezký den!